Trestní a přestupková řízení v praxi
Nehumánní jednání Správy pražských hřbitovů
5. února 2009, Redakce
Správa pražských hřbitovů zakázala krmení 5 kastrovaných kočiček, které žijí na břevnovském hřbitově, jejichž odchyt a kastrace zaplatil úřad městské části Prahy 6 a pečují o ně dobrovolníci OS Toulavé tlapky.
Tradice přebývání koček na hřbitovech, včetně slavných hřbitovů Père Lachaise a Montmartre
je ve vyspělém světě obvyklá a vítaná, protože kočky dodávají hřbitovům tajuplné kouzlo génia loci a tím zvyšují počet návštěvníků. Nikomu nevadí, že se na hrobech významných osobností povalují desítky koček a kocourů, nikdo je nevyhání z jejich pelíšků ve výklenkách hrobek, v ozdobných kořenáčích apod., nikdo nezakazuje krmení koček, neničí jejich pelíšky a neodstraňuje misky, natož aby správci hřbitovů vyvěšovali tak
nesmyslné a neetické výzvy návštěvníkům!Odsoudit nebohé kočky ke smrti hladem si dovolí jen Správa pražských hřbitovů, posttotalitní moloch, který si dodneška neuvědomil, že v České republice platí zákon na ochranu zvířat již 16 let a týká se i opuštěných koček! Naštěstí se dobrovolníci nedali, Správě pražských hřbitovů zaslali Stížnost a apel na slušnost a ochranu zvířat, v krmení kočiček pokračují, pořádek nadále udržují, nabídli jsme jim podporu, jsme s nimi v kontaktu, o dalším vývoji kauzy Vás budeme informovat.
Další vývoj situace kočiček na hřbitově
Dostali jsme zprávu od paní Rity Kindlerové, dobrovolnice Toulavých tlapek, že akce hřbitov je zdárně vyřešena. Poté co se ještě v únoru 2009 sešla se zástupkyní hřbitovní správy a paní z městského úřadu, se nakonec našlo oficielní řešení. Zatím sice není úplně ideální, ale funguje, kočky dostávají najíst a nikdo je ze hřbitova nevyhání.
Proti vratům na hřbitov je na druhé straně ulice zeď a před ní stromy
Na zeď umístil dobrovolník, pan Strachota, vlastnoručně zhotovenou skvělou polici – vyvýšenou a bezpečnou jídelnu koček. Dobrovolníci a krmiči jim tam nosí jídlo, vodu a granule mají pořád k dispozici. Někdo tam dokonce nechává konzervy do zásoby (prozatím byly rozházené jen jednou). Z pěti koček pravidelně dochází, většinou večer, když už je klid, čtyři (pátý kocour zimu asi bohužel nepřežil). Uličku ke hřbitovu totiž používají někteří lidé s auty na zkrácení cesty, i když je tam průjezd zakázaný (taky je tam občas chytají policajti), nebo studenti jako zkratku do kolejí Hvězda. Vyvýšená police se mimořádně osvědčila, protože kolem chodí spousta pejskařů a psi by jídlo kočkám sežrali. Takto se psi do "prvního patra" nedostanou, zatímco kočky si tam po takovém břevnu snadno vyskočí. Kočkám nevadí ani večerní uzavírání vrat od hřbitova, protože se k „jídelně“ dostanou mřížemi, které jsou
dostatečně od sebe vzdálené. Dobrovolníci tam dokonce umístili ceduli, že se jedná o oficielní stanoviště opuštěných a kastrovaných koček dohodnuté se hřbitovní správou a městskou částí Prahy. Cedule je tam dodnes. Lidé chodí kolem, čtou si to a většinou kroutí hlavami, ale jinak je klid. Kromě toho pan Strachota udělal v hlinitém terénu jakési schůdky, aby se tam babkám-krmičkám lépe chodilo, což byl vynikající nápad.
Aut tam moc nejezdí, když už, tak jen přes den, a to jsou kočky na hřbitově. Ze hřbitova vylézají až večer, kdy se jdou najíst. Zatím to funguje skvěle. V zimě se uvidí, třeba to trochu zaroste a bude tam možné umístit i nějakou tu boudičku, aby se kocouři měli kam schovat? I když si (paní Rita a my) myslíme, že ty boudičky nebudou využívat. Většina skutečných plašanů se v nich totiž cítí ohrožena a raději si vyhledá vlastní bezpečné pelíšky v úkrytu, aby o nich lidi nevěděli a mohli v nich klidně odpočívat. Kromě toho je prokázáno, že zdravé a dobře krmené kočky přežijí zimu –30°C i bez polystyrénových boudiček.