Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Ahoj kočpříteli Teddíku
10. prosince 2010, Alice Oppová
moc děkuju za mejlík. Je mi fakt děsně líto, žes byl podruhé na operaci. S tím jsem si už taky užil! Píšu o tom tady. Však od té doby nemůžu vety ani vystát. Do přenosky mě dostanou leda když jsem strašně zraněný. Sice syčím, prskám, drápu seč mi síly stačí. Ale občas to holt nevyjde. Začátkem listopadu jsem totiž vyháněl drzého mlaďase Mikeše od sousedů z mojí zahrady. Rvačka děsná. Zvítězil jsem. Mikeš zdrhnul. Doteď se tu neukázal. Ta jeho hned hlásila „však to má pacholek spočítaný, půjde na kastraci.“ Dobře mu tak, vetřelcovi. Jenže já se vrátil domů se skrznaskrz prokousnutým uchem, podrápaný, bolavý. Teddíku to zas bylo bědování! „Krindy pindy Moure, cos to zase prováděl zrovna když jsi objednaný na sundání zubního kamene? už mě z tebe trefí šlak! ukaž ucho…“ vřískala ta moje. To tak, aby se mi v něm rýpala! Z posledních sil jsem mňauknul „dej mi najíst, mám příšernej hlad.“ Ale bezcitnice jedna místo jídla přikázala „šup do postele, máš zaracha!“ U Jirky žádné zastání. Naopak. Zrána mě hladového, bolavého, bezmocného narvali do přenosky a frčeli jsme na veterinu. Potupná prohlídka, injekce, usnul jsem jak špalek. Probudil se
po poledni s hubou jak v polepšovně a zapatlaným uchem. Doma jásot nad bělostným chrupem a miska kuřecího. Konečně! Už jsem šilhal hladem. Horší je to s uchem. 2x denně ho mažou ňákou mastí. Což nesnáším. Zavřeli mi furtolez, abych byl po ruce a nenastydl. Se zdobením hrobečků, zapálením svíčky na adventním věnci a focením na tu jejich péefku jsem jim ale byl dobrej. Takové bezpráví! Na specielní server kocouri.cz teďka kašlu. Radši si budu stěžovat třeba i u ústavního nebo evropskýho soudu. Kámo uznej sám, že bezcitné zneužívání hendikepovaného kocoura Moura je protiprávní a musí být potrestaný! Držím všecky tlapky aby ses rychle uzdravil a měl pořádnej kožich na tu příšernou zimu. Pozdravuj svý lidičky a kočičí smečku. Pac a mňau Tvůj kámoš Mourajz, funkcí sekretář
 |
 |
 |
předešlé
.