Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Zpráva od adoptovaného Pajdíčka
23. srpna 2008, Opuštěné kočičky z Poličky 1
Moje milá Alice, tak a já už toho mám opravdu dost. Nemohl bych se přestěhovat k vám? Tady už nebudu!!! Jen si představte. Bylo mi zle, tak zle, že jsem celý den proležel, nikam nešel a co si myslíte, že ty moje dvě cácory, co se o mě starají, udělaly? Vzaly mě, strčily do přepravky a odvezli snad na samý kraj světa k tomu šílenému doktorovi, až kamsi do Žďáru. No, byla to hrůza, v autě horko jako v peci i když bylo otevřené okýnko, nemohl jsem dýchat a bylo mi zle. Ze samého rozčilení jsem se jim pomstil a pokakal se. Ale ony na to snad byly připravené či co, protože měly různé hadry a dokonce i vodu, takže jsem si moc nepomohl a ještě ke všemu byl celý mokrý.
Doktor mě nezklamal. Cvičil se mnou stejně jako minule, prohmatával mě divže jsem duši nevypustil a nakonec mi ještě oholil bříško, naplácal na něj jakousi hrůzu a potom mi po něm jezdil. Ty moje ženské se mě vůbec nezastaly, koukaly na nějakou televizi a že já tam ležím na zádech, jim bylo úplně fuk.Načež jim doktor řekl, že mám hodně špatné ledviny, že prý mi do nich nejde téměř žádná krev - nevím kde to sebral?, že je mám hrbolaté a zničené a uzavřel to výrokem o jakémsi nastupujícím a dlouhodobém selhávání. A jako by toho nebylo dost, zakázal mi už i to vařené kuřátko. Odteďka prý musím být jen a jen na jakési dietě, čímž myslel asi ty granulky co dostávám, ale panička měla rozum a koupila mi ještě dietní kapsičky. Také, že prý mám málo zubů (jako bych to nevěděl!) a jsou v katastrofálním stavu. Jakási sedace nyní nepřipadá v úvahu, ale až mi bude lépe, chtějí těch mých pár zubů vytrhat, teda všechny až na špičáky. Tak si to představte!!! A abych neodešel s prázdnou, dostal
jsem injekci a nějaké tabletky. Snad si nemyslí, že je budu polykat? No, bylo to strašný! A když jsme se vrátili domů, panička mě chytla a natlačila do mě vodu ze stříkačky, pít jsem totiž nechtěl, protože jsem neměl žízeň. Zalezl jsem si do pelíšku a usnul, abych to utrpení zaspal. Před chvílí mě vzbudily, dostal jsem dietní kapsičku a musím říct, že
nebyla nejhorší, docela jsem si pochutnal.
Možná, že to s těma cácorama přece jen ještě zkusím. Ale přísahám, jestli mě budou pořád takhle zlobit a ponižovat, tak tady nebudu! Pa, pa Váš Pajdíček
Myslela jsem si, že Pajdík chrápe a on si tu píše. :-)
Měly jsme o něho strach a tak jsme s ním raději do toho Žďáru zajeli. Nu, pan doktor nás moc nepotěšil. Pajdíček na tom není zrovna nejlíp. Naše doktorka se zaměřila hlavně na léčbu zubů a ledviny odsunula na pozdější dobu, ale to přece nejde. Na naší žádost mu v pátek vzala krev. Jinak, Pajdíček byl u pana doktora neskutečně hodný a statečný. Při ultrazvuku spořádaně hajal na zádíčkách, vůbec neprotestoval. Doktor mu dal injekci Depomedrolu jako minule, vydrží mu pět týdnů a naordinoval Fortekor. Takže ho Pajdíček už od včerejška užívá. Trhání zubů sice doporučil, ale později, teď to kvůli ledvinám nejde. Dnes jsem se stavila za naší doktorkou přeptat se na krev. Podle nálezu jsou ledviny celkem v pořádku, močovina okolo 6,5 a kreatinin okolo 90. Horší je krevní obraz, leukocyty 22 a lymfocyty 35, doktorka doporučila opět antibiotika a strašila mě s leukémií. Jen jsem vyšla z ordinace, hnedka jsem volala do Žďáru a konzultovala to s doktorem. Řekl, že je to ze zánětu, že ledviny vypadají stabilizovaně, ale přísnou dietu držet musí. Hodnoty v krvi prý leukémii rozhodně nenasvědčují. Ale nebojte, budeme se snažit udělat pro toho Vašeho kluka maximum.
Ludmila Funková
|