Oznámení
Nekrolog za Matýska
15. července 2007, Redakce
v létě 1996 
12.6.2007 v 21: 36 hod. 
Jsem s Tebou stále ty můj milovaný kocourku Matýsku. V pondělí jsem Tě nechala odvézt na zbraslavskou kliniku, protože jsem doufala, že se uzdravíš a pak budeš stále se mnou, doma, v bezpečí a klidu. Prosila jsem Matku Boží a celý Vesmír o pomoc, naléhavě stále opakovala, „Matýsku drž se, bojuj, nevzdávej to, miluji tě, vydrž chlapečku mourovaný…“. Eva Tě posilovala v duchovní pracovně „Modré Alfy“. Celý svět se nám náhle zúžil jen na Tebe staroušku, plašánku Matýsku.
Odpusť broučínku, že to tak špatně dopadlo. Pochop, že jsme Tě nemohly nechat umírat v tom našem kamrlíčku s honosným názvem karanténa a už vůbec ne v tom kanále, kam jsi se přede mnou schoval! Prostě jsme doufaly, že veterinář nemoc vyléčí, modlily se, mantrovaly, x-krát tam volaly, ale buď obsazeno anebo to nikdo nebral a když vzal, tak lhal. Takže jsme druhý den za Tebou obě přišly, ale marnost nad marnost, zůstalo z Tebe jen bezvládné tělíčko připojené na infuzi a hrudníček, který se těžce zvedal. Nezodpovědná péče kliniky Ti místo pomoci připravila akorát muka stresu ze strachu z cizího prostředí a z personálu, který jedná mechanicky a bez ohledu na specifickou povahu zvířete a skutečný obraz choroby. Jejich mantra jsou totiž jen infuze, infuze, infuze a upadlá rutina zavedené praxe. Víš a takovou léčbu přežije pouze zvířátko, které je zvyklé na společnost lidí, důvěřuje jim a má odolný organismus. Ale tos Ty Matýsku, nebyl. Odpusť, nezlob se, že jsme Tě vystavily tak strašnému utrpení.
Broučínku mourovaný, plašánku můj milovaný, byla jsem u Tebe v úterý, 12.6.07, když jsi odcházel za Duhový most, za Velkou Kočkou a za svými kamarády tam od kostela Nanebevzetí Panny Marie, za Péťou, Černuškou, Rézínkem, Bobešem a Vencou. Poprvé jsem mohla pohladit Tvé tělíčko a hlavičku. Tichounce jsi mňouknul na rozloučení a přestal dýchat v 21:36 hodin. Odvezli jsme Tě domů, zapálila jsem Ti svíčku a šla krmit pod kostel. Už vás tam zbylo tak málo, plašánci-perchtičky moje! Peklička, Beruška, Panenka, Kamínka, Ruprecht, Jasoň a i ten agresivní zrzek Drsoň byli celí zaražení, chyběl jsi jim na svém místě na obrubníku památníku. Alespoň jsem pohladila to místečko a položila tam kousínek kuřecího, protože, co by papala Tvoje dušička, kdyby mě tam ze zvyku těch mnoha let následovala?
 |
 |
 |
Odpočíváš v té nejlepší společnosti. Spinkej sladce broučínku, miluji Tě, plašánku mourovaný. Prosím, pozdravuj všechny ty nádherné kočičí osobnosti a vyřiď jim, že na ně stále myslím a moc se mi stýská. Hajej Matýsku.
(Vítězslav Nezval)