Oznámení
Dušičky – svátek zesnulých
31. října 2011, Redakce
2. 11. Dušičky - svátek zesnulých Vzpomeňte také na svoje zemřelé kočičky, pejsky, králíčky, morčata, ptáčky a všechny zvířecí přátele. Zapalte jim svíčku, případně se připojte k virtuálním vigiliím.
Jelikož se už i u nás slaví svátek strašidel a duchů Halloween, doporučujeme majitelům koček a psů, aby je raději drželi doma. Hluk, světla a leckdy i pyrotechnika včetně množství návštěv mohou zvířatům způsobit značný stres.
V zádumčivém kouzlu těchto dní vzpomínáme na naše zemřelé, hřbitovy září tisíci plamínků svíček barvami záplavy květin věnců květinových mís a vůně jehličí vytváří ničím nenapodobitelnou atmosféru sblížení s milovanými bytostmi. Prosíme, vzpomeňte i na svoje zemřelé zvířecí přátele. Položte jim na hrobeček nebo k fotografii kytičku, zapalte svíčku, případně věčný plamínek zde a chvilku si s nimi povídejte. Dovolujeme si citovat rozloučení pana Clevelanda Amory, autora knihy O kocourovi, který přišel k Vánocům s kocourkem Polar Bear - hrdinou knížky: „Věřím, že my i naše zvířata se znovu setkáme. Jestli ne a místo kam my lidé odcházíme, je ráj jen pro nás, tak to není místo, kam já bych chtěl odejít".
Dále výňatek z Dopisu mým kočkám Ester Krumbachové: „Kočky, kočky, kočky moje! Viděla jsem Vás se narodit a viděla jsem Vás umírat. Viděla, jsem Vás, Vy druhové mého života, po celé Vaše životy. Viděla jsem Vaše tlapky, které se učily chodit a viděla jsem je, jak pozvolna kameněly ve smrti. Viděla jsem Vaše nádherné a divoké oči, jak se rozsvítily při prvním prohlédnutí a viděla jsem je když zhasínaly. Viděla jsem Vás zdravé a veselé a mladé a viděla jsem Vás stárnoucí a nemocné, slabé a zubožené. Vaše oči zářily do posledního okamžiku a byl v nich pohled, upírající se jinam, mimo život, který jsme spolu prožili. Hladila jsem srst Vašich koťat a hladila jsem Vaši srst, než jsem Vás řádně pochovala do země... Dopis končí: Kočky moje, udělejte mi čestný doprovod až budu odcházet. Prosím Vás o to. Nemám lepší společnost nikomu bych takový dopis nenapsala, jenom Vám, moje zvířata; moji přátelé, zachránci před zoufalstvím a v nejhorších dobách. Přijďte mi naproti. Všechny Vás pozdravuji. My všichni jsme v sobě našli nesdělitelné, našli jsme se a milovali. Vaše Ester.“
Dušičkové vzpomínky uzavíráme básní Jany Šušlíkové Modlitba
Nezvaná lítost do ticha,
růženec pláče pod rukami
s bolestí trnů hany krále.
Ze svatostánku v katedrále
upíjí hořkost kalicha
duch boží volán modlitbami.
Prosíme pane za všechny již spící
toulavé pejsky i tlapky kočičí.
Zažehni plamen v lidech milující
co láskou jest – ať neničí.
Amen…
Na závěr bychom rádi připomenuli, že zvířata jsou nejen našimi nejbližšími často jedinými přáteli, bez nichž bychom strádali osamělostí duše, ale bez nich by ani nevznikl a neexistoval život na naší planetě. Zvířatům vděčíme za všechno. Proto moc prosíme - zabraňte jejich utrpení: nechte kastrovat nejen své kočky ale i ty, které krmíte, nechte kastrovat i pejsky, nenoste výrobky ze zvířecích kožešin a omezte spotřebu masa. Nedopusťte, aby kvůli nám lidem denně umíraly statisíce opuštěných koček včetně miliard zvířat na jatkách, kožešinových farmách, v pastech a při lovu. Děkujeme.