První společnost za práva koček

12. ledna 2010, Hanka Janišová

Ačkoli jsme si už většinou zvykli, že náš stát se druhým jménem jmenuje Absurdistán a že naše zákony a justice tomu zcela odpovídají, přesto nás čas od času ještě některý případ překvapí, či dokonce zvedne ze židle. Je tomu tak i v případě kauzy paní Klimentové, která, za to, že pomáhá opuštěným a týraným zvířatům, má nakonec platit na její poměry obrovské peníze a to na základě rozhodnutí soudu. Zatímco těm, kdo zvířatům ubližují, dává soud paradoxně za pravdu…

Paní Dagmar Klimentová bydlí v Bukovanech poblíž Kyjova. Už od roku 1993 se obětavě stará o kočky bez domova, zejména z Bukovan a okolí.
„Zpočátku jsem krmila pouze venkovní kočky a doma jsem měla dvě, ale postupem času, jak jsem se nemohla dívat na to kočičí utrpení, začala jsem je brát domů, starat se o ně se vším všudy, tedy krmením, kastrováním, odčervením, odblešením a samozřejmě jsem se snažila jim podle možností dát i teplý domov,“ vzpomíná paní Klimentová.

Pokud byste však čekali, že obyvatelé obce nebo její zastupitelé tuto obětavou a záslužnou činnost ocení a nakonec budou rádi, že oni sami se o zvířata starat nemusí, když to dělá někdo jiný, ve svém čase a na své náklady, mýlili byste se.

Paní Klimentová před svým domem krmila asi devět koček, které se nedaly chytit. Ty však byly trnem v oku sousedům. A nebyli to ledajací sousedi! Podle jejich vlastních slov, mají totiž sami opravdu „svérázný“ způsob přístupu ke zvířatům. Sami se totiž paní Klimentové pochlubili, že svoje tři dospělé kočky a jejich čtyři koťata pozabíjeli, protože příliš žraly – nestačil jim prý ani litr mléka denně! A protože přece nebudou ještě plýtvat penězi na humánní uspání u veterináře (co na tom, že to nařizuje nějaký hloupý zákon…) nahnali prostě všechny kočky a koťata do kouta a postříleli je jako potkany.
„Bylo to prý strašné,“ vzpomíná paní Klimentová, „protože kočky chránily koťata svými těly. Ale neslitovali se, postříleli všechny a ještě to se smíchem podrobně vypravovali…“

Úřady, soudy a zabíjení
Tito sousedé začali brzy poukazovat na to, že jim kočky, o něž se paní Klimentová stará, znečišťují zahradu. Snažila se s nimi domluvit. Navrhovala jim, že by jim poskytla finanční náhradu a prováděla úklid. Odmítli to však a začali psát stížnosti na přestupkové komise. A tak začala celá dodnes neukončená anabáze paní, která pouze chtěla pomáhat opuštěným zvířatům.

U komise na místním úřadě sousedi vždy se stížností uspěli. Přitom by logika velela, aby se starosta zastal paní, která místo něj dokáže řešit problematiku opuštěných zvířat v obci. Bohužel, logika není vždy silnou stránkou zastupitelů.
Paní Klimentová se ale nedala a stížnost putovala ke krajskému úřadu.
„Tam jsem to ale opakovaně vyhrála já,“ říká, „takže celá záležitost skončila nakonec díky neutuchající iniciativě mých sousedů u soudu a táhne se to již deset let.“

Ovšem to nebylo jediné, co se mezitím dělo. Kočky totiž postupně začaly „ubývat". Paní Klimentová je buď už neviděla vůbec nebo je nacházela mrtvé.
„U části z nich jsem nechala provést pitvu, při níž byla zjištěna otrava,“ vzpomíná na tu hrůzu. „Jedna kočka měla rozbitou hlavu a byla mi hozena na střechu kůlny.“

Paní Klimentová podala několik trestních oznámení, ovšem pachatel (kupodivu…) nebyl nikdy zjištěn. A soudy probíhaly dál. Soudy, v nichž nešlo o život zvířat, jak by se v civilizované společnosti dalo očekávat, ale o nesmyslnou kauzu, že kočky „neoprávněně vnikají“ na cizí pozemek. A prý to jsou jen a pouze kočky paní Klimentové.

„Přitom jenom v naší ulici má pět rodin kočky, které se volně pohybují, obec vypustila deset koček, které nechala vykastrovat,“ říká. „Ale podle tvrzení mých sousedů jsou všechny kočky, které se kdy vyskytly na jejich pozemku, moje. Navíc sám jejich syn před několika lety vyhodil malou kočičku, která se od té doby nekontrolovatelně množí.“

Trest smrti za vstup na cizí – bez milosti!
Sousedi, ve snaze dokázat, že kočky paní Klimentové trvale proudí na jejich pozemek a zpět, přistoupili dokonce k natáčení na video. Ovšem pouze s tím výsledkem, že během dvaceti dnů měsíce září 2009 zachytili pouhé dvě kočky, které k nim přeskočily přes plot právě od paní Klimentové.

Nicméně, sousedi neváhali a vzali „spravedlnost“ do svých rukou ve stylu „smrt hnusným kočičím agresorům“. Pod zeď kůlny, kudy vedla občasná cesta koček od paní Klimentové k nim, umístili sousedi saně hustě omotané ostnatým drátem, na nějž by se kočky, která by k nim, přeskočila, nabodla. A sami natočili bílou kočičku, které k paní Klimentové občas chodila na jídlo, jak byla zahnána do kouta, když zjistila, že jediná možná cesta zpět do bezpečí, vede přes strašné ostny.
„Na její výraz, který jsem na tom záznamu viděla, v životě nezapomenu!“ utírá si oči paní Klimentová. „A od té doby jsem ji neviděla. Myslím, že ji umlátili. Říkali mi pak, že to prý byla stejně zrůda, protože měla jedno oko zelené a druhé modré….“

To vše se odehrávalo v Bukovanech, zatím, co v Hodoníně a dalších městech probíhaly soudy. Kupodivu nikoli stát versus lidé, kteří surově muší a zabíjejí ubohé kočky, ale naopak tito lidé versus paní, které se zvířatům celý život snaží pomáhat.

Kauza Kočky z Bukovan
Nyní tedy pár suchých fakt o jejich průběhu.
Rozsudkem ze dne 30. 8. 2004 uložil OS v Hodoníně jako soud I. stupně žalovaným (1. žalovaná Dagmar Klimentová, 2. žalovaný BOCA - spolek pro pomoc opuštěných a týraných koček) povinnost zabránit vnikání koček z domu č.p. 199 v Bukovanech a pozemku parc. č. st. 257 a p.č. 204/4 v k.ú. Bukovany u Kyjova na pozemky žalobců p.č. st. 319 a p.č. 304/5 v k.ú. Bukovany u Kyjova a nahradit žalobcům a ČR - Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 2. 2006 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba, aby žalovaným bylo „zabráněno vnikání koček“, se zamítá. Ovšem pozor, není to důvod k velkému optimismu co se týče naší justice či zákonů. Stalo se tak spíše z formálně - procesních důvodů, když odvolací soud považoval za nesprávný petit žaloby (žalobní žádost) „zabránit vnikání koček“, a to s odkazem na ust. § 127 odst. 1 obč. zákoníku. Podle odvolacího soudu totiž podle tohoto ustanovení se lze žalobou domáhat jen uložení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení s tím, že na žalovaném bude, aby si sám zvolil opatření, jímž zamezí dalším obtěžování souseda. Žalovaným nemůže být uložena povinnost něco pozitivního konat.

Proti rozsudku KS v Brně podali žalobci dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten pak rozsudkem ze dne 28. 3. 2007 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2006 zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že „označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému rozhodnutím soudu uložena, soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Podle NS tudíž odvolací soud pochybil, pokud žalobě nevyhověl.

Byv vázán právě uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu, rozsudkem ze dne 8. 10. 2009 KS v Brně, jako soud odvolací, rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalovaným uložil povinnost zdržet se rušení vnikáním chovaných koček z domu č.p. 199, stojícího na pozemku p.č. st. 257, z pozemku p.č. st. 257 a z pozemku p.č. 304/4, na pozemky žalobců p.č. st. 319 a p.č.304/5, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Ale pozor!!! V dalších výrocích pak uložil žalovaným společně a nerozdílně nahradit
- žalobcům na nákladech řízení částku 45.112,- Kč,
- České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně - částku 3.102,70 Kč,
- České republice - Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek za dovolání v částce 2.500,- Kč,
Celkem tudíž 50.714,70Kč.

Takto vyčíslené náklady se ovšem zvyšují o odměnu, kterou bude muset pí Klimentová zaplatit svému právnímu zástupci.

Paní Klimentová byla zoufalá! Kočičky umíraly a ona bude jejich vrahům a státu, který takto rozhodl ještě platit peníze, které vysoko převyšují její možnosti! Hledala tedy, kdo by jí pomohl. Celý případ se posléze dostal do rukou předsedy Pražského spolku ochránců zvířat, JUDr. Vladimíru Boleslavovi.
„Doporučil jsem paní Klimentové podat proti posledně citovanému rozsudku dovolání,“ říká JUDr. Boleslav. „Pak uvidíme, zda se dá celá věc ještě zvrátit ve prospěch zvířat a lidí, kteří se snaží jim pomáhat…“

Pomozte!
Jak celá kauza dopadne, není dnes ještě jasné, ovšem podle dobrozdání odborníků není příliš velká naděje. Už nyní je ale jasné to, že aby paní Klimentová alespoň zbývající kočky zachránila, nezbude jí, než se přestěhovat jinam. Proti zlu nelze bojovat, jestliže jsou ve hře bezbranná rukojmí, jimž je v našem státě možno, jak je zřejmé, beztrestně ubližovat a vraždit je.

Máte-li možnost pomoci jí, aby mohla v horším případě zaplatit peníze, které jí budou soudem uloženy a pak se přestěhovat jinam a v tom lepším pouze se přestěhovat jinam, můžete poslat svůj příspěvek na číslo účtu spolku Boca - 159681338/0300
ČSOB divize Poštovní spořitelna.

Více informací: Hana.Janisova@helios.eu

Paní Klimentovou známe cca 7 let, od roku 2006 je členkou společnosti. Nabízela jsem jí sepsání TrO proti sousedům, kteří tráví a zabíjí její kočky (řešil by to trestní soud, ač by kauzu odložil, jak už je v Česku zvykem, nemusela by platit soudní výlohy). Jenže komunikace s paní Klimentovou byla a je špatná, takže ji sousedé zažalovali za vnik koček na zahrady dřív, než ona je za vraždění koček. To ovšem neznamená, že její sousedé či kdokoliv jiný a kdekoliv jinde, má právo vraždit kočky, které přebíhají na jeho pozemek! Nikde není uzákoněno, že kočky nesmí do sousedních zahrad a že jejich majitelé jsou povinni stavět ploty, aby jim v tom zabránili! Pokud lidé nechtějí cizí kočky na zahradě, mají je odehnat, postříkat vodou apod. viz leták a nikoliv vraždit!!! "Kočky, stejně jako všechna zvířata, jsou chráněny zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Každý, kdo by usmrtil či utýral třeba i polodivoce ve městě žijící kočky, může, a měl by být stíhán viz tisková zpráva SVS "Když nemůže na souseda, tak...". Sousedé paní K. by se tím dopustili trestného činu týrání zvířat, pokud by jim byl prokázán, a to podle § 203 TrZ včetně jeho novely.
Jsme rádi, že se do toho pustil PSOZ. Doufáme, že se panu JUDr Boleslavovi, předsedovi PSOZ, podaří zrušit rozsudek soudu, který uložil žalované poplatek ve výši 50 tisíc. Myslíme si, že je na nás, ochráncích koček, abychom přiměli MěÚ Bukovany, hlavního viníka této kauzy, ke zřízení obecního útulku pro opuštěné a ztracené kočky a k řádnému provádění kastračního programu plašánků. Také se domníváme, že ideální by bylo, kdyby některé z opuštěných kočiček od paní Klimentové převzaly do péče kočičí spolky, protože žije i se svým synem už kolik let z pouhé podpory. Závěrem musíme konstatovat, že ačkoliv je paní Klimentová poněkud komplikovaná a nekomunikativní osoba, tak pro opuštěné kočky z Bukovan a okolí udělala vše co bylo v jejích silách.

Za První spol. Alice Oppová

Aktuální zpráva - 25. ledna nám paní Klimentová sdělila telefonem, že má v domácí péči 9 kočiček, které nepouští ven a hodlá se nimi odstěhovat, jakmile prodá svojí nemovitost a zakoupí domek na samotě. Zbývající kočičky ze svého útulku přemístila do depozit ochránců koček. Na jejím pozemku nyní pobíhají pouze kočky z vesnice, které si tam zvykly najít něco k jídlu.

Zpět