O kočkách
Historie, původ a zdomácnění kočky
8. srpna 2004, David Taylor
Asi před 65 - 70 milióny let se objevili první malí masožraví savciAsi před 65 - 70 milióny let se objevili první malí masožraví savci, tzv. creodonti, ze kterých se vyvinula celá řada šelem. Před jejich zánikem z některých forem creodontů vznikl nový druh, tzv. miacidi, inteligentní šplhaví minidravci, prapředci všech druhů moderních šelem, včetně psovitých a cibetkovitých. Šelmy kočkovité se pravděpodobně vyvinuly odštěpením od pradávných druhů cibetek. A tak se před 40 milióny let objevil prapředek kočky, Proailurus, napůl cibetka a napůl kočka, ze kterého se postupně vyvinula první kočka, která vstoupila do dějin před 25 milióny let pod názvem Pseudoailurus.
Fosilní pozůstatky svědčí o tom, že řady různých druhů „skutečných“ koček se na Zemi objevily nejméně před 12 milióny let. Jednalo se jak o šavlozubé šelmy velikosti rysa či geparda, tak i drobnější druhy divokých koček, např. manula či Martelliho kočku, která posléze vyhynula, zatímco manul stále žije v některých částech Asie. Předpokládá se, že Martelliho kočka byla přímým předkem jak současných koček divokých (Felis silvestris), tak i domácích. Kočka divoká se rozšířila po celé Evropě, Asii i Africe ve třech hlavních typech, jako kočka divoká (Felis silvestris silvestris), africká kočka plavá (Felis silvestris
libya) a asijská kočka stepní (Felis silvestris ornata).
Domestikace koček začíná s prvními známkami lidské civilizace. Kosterní pozůstatky kočky plavé byly objeveny v jeskyních pravěkých lidí. Zda je pračlověk lovil či choval, aby mu pomáhaly ochránit vzácné zásoby zrní před myšmi, nevíme, ale zdá se, že člověk-lovec dokázal ocenit lovecké umění koček a pravděpodobně je začal i uctívat.Staří Egypťané kočky uctívali jako bohyně či spojovali s bohy (např. Bastet, Pašt, Hathor, Hór, Isis, Mut, Ré a Sutech). Mrtvé kočky pohřbívali i mumifikovali a mumie ukládali do chrámu zasvěcenému bohyni Bastet. Archeologické nálezy prokázaly, že se jednalo o tzv. kočky plavé. Z Egypta exportovali féničtí obchodníci kočky do Itálie a odtud se rozšířily po celé Evropě. S prvními kolonisty se kočky dostaly i do Nového Světa.
Přímým předkem našich přítulných mourovaných mindiček s posvátným znamením skarabea, tzv. zamračeným M na čelíčku, je tedy africká kočka plavá, nebo-li egyptská Mau.Dlouhosrstá plemena pravděpodobně pochází z východu, předky peršanek můžeme hledat mezi divokými kočkami Íránu a Afganistánu a k jejich vývoji přispěl zřejmě středoasijský manul.
Kočka má tedy vývojový náskok 35 milionů let před člověkem, zatímco její prehistoričtí šavlozubí souputníci vyhynuli, kočka se zachovala v takřka prapůvodní podobě.
Tato fakta potvrzují Darwinovu teorii přirozeného výběru - Nauku o společném původu všech druhů, a sice, že přežije jen ten nejlepší!
(volně převzato z Velké knihy o kočkách, autor David Taylor)