První společnost za práva koček - O kočkách

10. října 2011, Cornell Feline Health Center

Virologové řadí FIV do stejného rodu Retroviridae jako virus kočičí leukémie FeLV (leukóza), pouze s jedním jediným rozdílem -- FIV není považována za člena podčeledi koronavirů (čeleď retroviry), narozdíl od FeLV. Místo toho je klasifikován jako takzvaný lentivirus (nebo "pomalý virus"), společně s viry způsobujícími zápal plic u ovcí, infekční anémii (chudokrevnost) u koní, arthritis - encefalitis u koz a syndrom získaného selhání imunity (AIDS) u lidí. FIV a FeLV často způsobují podobné typy chorob, ale samotné viry se v mnoha ohledech liší, včetně tvaru virové částice. Částice viru FIV je protáhlá do délky, kdežto částice FeLV je kulatější. Kromě toho, tyto dva viry jsou zcela geneticky odlišné a jejich strukturální proteiny jsou rozdílné velikostí a složením. To znamená, že oba viry nemají z hlediska antigenů (látky stimulující tvoření protilátek) nic společného. Protilátky proti FIV se nemohou vázat na částice viru FeLV a naopak.
Kočky nakažené FIV se nacházejí po celém světě, ale rozšíření nemoci závisí na zeměpisném umístění a populaci testovaných koček. Volně žijící kocouři, obzvláště agresivní jedinci, jsou nejčastěji nakaženi FIV, zatímco u koček žijících výhradně v domácnosti je pravděpodobnost nakažení výrazně menší.
Primárním způsobem přenosu nemoci jsou zranění způsobená kousnutím. Náhodný, neagresivní kontakt mezi kočkami se neukazuje jako účinná cesta šíření FIV. Ve výjimečných případech se nemoc přenáší z infikované matky na její koťata během březosti, při porodu nebo když novorozená koťata požijí infikované mléko. Pohlavní styk pravděpodobně není jedním z hlavních způsobů šíření choroby.
Po prvotní infikaci jsou častice viru přeneseny do místních lymfatických uzlin, kde se následně množí v buňkách bílých krvinek (T-lymfocytech). Virus se pak šíří do lymfatických uzlin po celém těle a způsobuje jejich zvětšení. Toto stádium nemoci obvykle majitel kočky nezaznamená do chvíle, kdy jsou uzliny značně zvětšené. O nějaký čas později, přibližně po dnech až měsících, se u kočky objeví horečka a pokles počtu bílých krvinek. Tento pokles bílých krvinek je primárně způsoben nedostatkem takzvaných neutrofilních leukocytů, které pomáhají chránit kočku před bakteriálními infekcemi a ztrátou určitých typů pomocných leukocytů neboli T-helperů, které hrají důležitou roli v ochraně imunity. Anémie neboli pokles červených krvinek se také může vyvinout a to především v pozdějším stádiu nemoci.
Dlouhodobě nakažené kočky se mohou zdát v pořádku po několik let. Případně se rozvinou příznaky imunitní nedostatečnosti a schopnost kočky chránit se proti infekci je se potlačí. Ty samé bakterie, viry, prvoci a houby, nacházející se v běžném kočičím prostředí, kde obvykle nezpůsobí onemocnění zdravých zvířat, může způsobit onemocnění u koček s oslabenou imunitou. Tyto vedlejší infekce jsou odpovědné za většinu klinických příznaků spojených s infekcí FIV a jsou hlavní příčinou smrti u FIV pozitivních koček.
Klinické příznaky syndromu imunitní nedostatečnosti se objevují po celém těle. Obecně je pozorován špatný stav srsti, přetrvávající horečka a ztráta chuti. Infekce a zánícení dásní (gingivitida) a úst resp. sliznice ústní dutiny (stomatitida) jsou přítomny přibližně u poloviny koček nakažených FIV. Vleklé a opakující se infekce kůže, močového měchýře a horních cest dýchacích se projevují často. Přetrvávající průjem může být problémem. Zánět očních tkání se objevuje také často, ale u většiny koček není poškození klinicky patrné. Pomalý, ale vyvíjející se úbytek váhy je běžný, následovaný prudkým chřadnutím při dalším postupu nemoci. Infikované kočky mají zvýšené riziko vyvinutí určitých typů rakoviny jako jsou nádory lymfatické tkáně, ačkoliv toto riziko je větší u infekce FeLV. Potrat nebo ostatní poruchy reprodukce (rozmnožování) byly zaznamenány u nakažených koček. Některé nakažené kočky mají záchvaty, zhoršení duševního stavu a další neurologické poruchy. Některá infikovaná zvířata mají opakované projevy onemocnění proložené obdobími relativního zdraví. V těchto případech vývoj počtu bílých a červených krvinek také kopíruje zmíněné periody. Celkový trend je přesto sestupný - hladiny krvinek klesají níže a níže v každé periodě.
Diagnóza je založena na průběhu nemoci, klinických příznacích a výsledcích testu protilátek proti FIV. Tento test je vykonáván většinou veterinárních diagnostických laboratoří. Přítomnost protilátek proti FIV v "pozitivním" výsledku testu je příznakem toho, že kočka je nakažena a tudíž je schopna přenášet virus na ostatní kočky. Protože je možné, že se může objevit chybný pozitivní test, pozitivní výsledky by měly být potvrzeny jiným testem. Občas je výsledek testu nejistý/neurčitý. Opakovaní testu v 8 až 12 týdnu od předchozího obvykle definitivně určí výsledek. Avšak u některých koček bude test nadále neurčitý, často kvůli nějaké složce krve, která koliduje s konkrétním testem. Testy na FIV se provádí na počkání.
Koťata mohou mít pozitivní výsledky testů od 12 do 16 týdne věku, aniž by ve skutečnosti byla nakažena FIV z důvodu pasivního přenosu protilátek proti FIV od matky. Pouze malé procento těchto koťat se opravdu nakazí. Z tohoto důvodu musí být koťata s pozitivním testem protilátek přetestována v období mezi 6 - 8 měsícem věku k přesnému určení jejich stavu.
Negativní výsledek ukazuje, že protilátky proti FIV nebyly zjištěny. Ve většině případů znamená negativní výsledek, že kočka není nakažena. Avšak po infikaci trvá přibližně 8 - 12 týdnů (mnohdy dokonce déle) než se objeví zjistitelné množství (hodnota) protilátek. Když je test proveden během tohoto intervalu, může dojít ke zjištění nepřesných výsledků. Proto, by kočky s negativním výsledky, kde je buď neznámé nebo známé vystavení infekci FIV, měly být přetestovány přibližně 8 - 12 týdnů po jejich po jejich posledním vystavení nákaze, aby byl dostatek času k vyvinutí protilátek. Ve výjimečných případech mohou kočky procházející pozdějším stádiem nemoci FIV mít test negativní, protože jejich imunitní systémy natolik ustoupily, že již neprodukují protilátky.
Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou můžete svou kočku ochránit je zabránění jejímu vystavení infekčním činitelům, které způsobují rozličné nemoci a smrt u zvířat, jejichž organismus má sníženou schopnost reagovat na cizí látky (tzv. "imunosuprese"). Udržujte svou kočku doma, daleko od ostatních koček a to nejen k ochraně vaší kočky, ale také kvůli prevenci přenosu FIV na další kočky. Užívání antimikrobiálních léků k ovládnutí bakteriálních a plísňových infekcí může být poměrně úspěšné, ale musí se užívat pravidelně po dlouhou dobu. Podpůrná péče, zahrnující nitrožilní tekutiny, krevní transfůze a krmení vysoce kalorickými dietními doplňky je často potřebná. Užívání kortikosteroidů nebo jiných protizánětlivých léků může být v některých případech předepsáno k potírání gingivitidy neboli zánětu dásní a stomatitidy neboli zánětu sliznice dutiny ústní. Anabolické steroidy mohou pomoci v boji proti úbytku váhy a chřadnutí. Mějte ovšem na paměti, že tato opatření nejsou namířena na boj proti samotnému viru. Některé léky účinné při terapii u pacientů s AIDS může pomoci i proti FIV, ale tyto léky jsou drahé a těžko opatřitelné a vedlejší účinky se ukázují o koček větší než u lidí. Léky vyvinuté k posílení nebo zlepšení imunitního systému mohou být přínosem v léčbě nákazy FIV. Avšak většina potenciálně efektivních forem léčení je stále ve stádiu experimentů v oblasti vývoje a testování. Ani tyto léky však virus neničí, ale pouze potlačují účinky jeho působení.
Přenos FIV z kočky na kočku v domácnostech s více než jedním zvířetem, kde mezi sebou kočky nebojují není běžný.
Je nemožné přesně předpovědět délku života kočky nakažené FIV. V ideálních podmínkách, jako například při izolaci nakažených zvířat od ostatních, mnoho kočiček setrvává v relativně dobrém zdravotním stavu po mnoho měsíců či i několika let.
Pokud vaše kočka již prodělala jednu nebo více těžkých nemocí v důsledku nakažení FIV, pokud přetrvává horečka a úbytek váhy, počítejte s tím, že kočička nebude již dlouho naživu. Stav imunitního systému u kočky nakažené FIV může být určen testem zastoupení lymfocytů CD4+ vůči lymfotům CD8+. Poměr CD4+ ku CD8+ je často užitečným ukazatelem - čím je zastoupení nižší, tím horší je prognóza.
FIV je poměrně nestálý virus. Ve většině prostředí, mimo tělo kočičího hostitele, nepřežívá déle jak pár hodin. FIV pozitivní kočky jsou často nakaženy ještě dalšími infekčními činiteli, kteří mohou představovat riziko pro nově příchozí kočku, takže jsou nutná určitá bezpečnostní/preventivní opatření. Je třeba důkladně vyčistit, vydesinfikovat, případně vyměnit misky na krmivo a vodu, povlečení, záchod/y se stelivem a hračky, vyluxovat koberce a vytřít podlahy. Jakékoliv nové kočky nebo koťata by měly být řádně vakcinované proti ostatním infekčním činitelům před vstupem do domácnosti.
Proti FIV je možné očkovat, ale bohužel ne v České Republice. U nás tato vakcína není registrována. Existuje sice vakcína Fel-O-Vax FIV, ta je ale dostupná ve Spojených státech. Očkované kočky si vytvoří protilátky proti inaktivnímu viru přítomnému ve vakcíně. Negativní testy na přítomnost protilátek proti FIV jsou spolehlivým zdrojem informací.
Majitelé koček mohou své mazlíky chránit prevencí kontaktu s infikovanými kočkami. U zvířat chovaných výhradně v domácnostech, nestýkajících se s volně žijícími kočkami je méně pravděpodobné, že by se FIV nakazila. U chovných stanic a domácností s více kočkami je ideální testovat všechny kočky a izolovat všechny nakažené.
Jakmile otestujeme (s negativním výsledkem) své kočičí osazenstvo, měli bychom ověrit protilátky proti FIV u všech nových přírůstků a jen zvířata bez pozitivního testu přinést do chovu či domácnosti.
U volně pobíhajících koček a také u všech, u nichž nemůžeme vyloučit riziko kontaktu s virem, je dobré dodržet 8 - 12 týdnů dlouhou karanténu, na jejímž konci test opakujeme.
FIV se z nakažené kočky téměř určitě nemůže přenést na člověka. Ačkoliv je virus FIV strukturálně podobný HIV (způsobující AIDS u člověka), způsobuje onemocnění AIDS podobné, napadá jen kočkovité šelmy. Veterináři, vědci a chovatelé, kteří se dostali do přímého kontaktu s virem nevykazují naprosto žádné příznaky infekce. Tuto skutečnost potvrdilo i několik studií. Dle současných poznatků, nákaza FIV se týká výhradně jen koček.
V článku jsou použity informace z Cornell Feline Health Center

Zpět