První společnost za práva koček

Právní pomoc kočkám a zvířatům v nouzi

29. září 2008, Redakce

Změny vyplývající z novely zákona na ochranu zvířat proti týrání
(zákon č. 312/2008 Sb.)

1. Hlavní změny v § 4 (pojem týrání zvířat)

Změna § 4 písm. odst. 1 písm. f) – ze zákazu výcviku zvířete na jiném živém zvířeti se stanoví výjimka ohledně výcviku loveckého dravce. Naštěstí se do zákona nedostala původně prosazovaná úprava, aby byla učiněna i výjimka pro výcvik loveckých psů na živých zvířatech, což by vedlo k legalizaci týrání lišek i jiných zvířat.
Pojem „týrání zvířat“ se rozšířil o písmeno g), což je provádění chirurgických zákroků za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete, a široce koncipované písmeno x), jež stanoví, že týráním je i „jiné jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení zvířete“.To je zcela jistě žádoucí úprava, protože ani podrobný výčet uvedený v zákoně nemůže vždy postihnout rozmanité situace v životě. Zákon je vůbec až příliš kasuistický a neškodilo by zvažovat obecnější úpravu v řadě věcí.
Zpřesňuje se také pojem „propagace týrání“ v § 4a [viz písmeno b)].

2. Usmrcování zvířat

Porážená hospodářská zvířata se nyní označují jako zvířata jateční (spíše z legislativních důvodů) - § 5 odst. 3.
Zlepšuje se ochrana ryb při jejich průmyslovém zpracování. Nyní může povolení tohoto způsobu povolit příslušný veterinární orgán, pokud technologie umožňuje zpracovat ryby hned po jejich porážce (§ 5 odst. 4).
U tzv. rituálních porážek musí být stanoveny a dodržovány veterinární podmínky (§ 5 odst. 5).
Podmínky dané zákonem platí i pro jiné usmrcení než porážku nebo utracení (§ 5a).
Nově je upravena ochrana zvířat souvisící s porážením nebo utrácením nemocných, vyčerpaných či zraněných zvířat (§ 5b odst. 2) a požadavky na vykládku a přehánění zvířat na jatkách (§ 5c až 5e) i některé zákroky na zvířatech.

3. Ochrana zvířat při veřejném vystoupení a ochrana zvířat při chovu

Upouští se od pojmu „svod“ (definovaného ve veterinárním zákoně) a používá se širší pojem „veřejné vystoupení“ (viz definice v § 8). Pro pořádání veřejného vystoupení se zvířaty je nezbytné vypracování řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení, který je schvalován Ministerstvem zemědělství (§ 7a). Výjimka platí pro zoologické zahrady a záchranné stanice pro handicapovaná zvířata, která řád mít nemusí. Povinnosti a oprávnění pořadatelů veřejných vystoupení jsou stanoveny v § 8.
Změna je u řádů ochrany zvířat při chovu – pro chov již nově nemusí být řády všeobecně zpracovávány a schvalovány. Povinnost mít vypracovaný a schválený řád je nyní jen v případě, kdy to je uloženo v důsledku zjištěného porušení povinnosti při chovu. Chovatelé si ale mohou takový řád zpracovat a nechat schválit dobrovolně. Do § 7a odst. 4 je zařazena – dost nesourodě – definice regulace populace zvířat.

4. Ochrana zvířat při přepravě

Jak již bylo shora řečeno, jedním z hlavních důvodů pro novelizaci zákona je nutnost adaptace nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 na český právní řád a transpozice dalších předpisů Evropských společenství. Toto významné nařízení ES je v legislativní mluvě tzv. přímo použitelným předpisem Evropských společenství, což znamená, že u nás platí přímo a má přednost před zákonem. Přeprava zvířat je tedy na základě tohoto nařízení, které u nás platí již od 1. ledna 2007 (a k adaptaci tedy dochází s určitým zpožděním), v převážné míře upravena pouze tímto nařízením a v českém právním řádu budou obsažena pouze ta ustanovení, která jsou nezbytná pro zajištění a doplnění jeho aplikace, a dále ustanovení, která se týkají tzv. nekomerční přepravy zvířat.
Doba trvání cesty při vnitrostátní přepravě hospodářských zvířat určených k porážce na jatkách nesmí překročit 8 hodin (§ 8a odst. 1). Toto ustanovení pouze doplňuje základní úpravu přepravy zvířat uvedenou v nařízení ES, kde jsou zakotveny základní povinnosti a požadavky při přepravě zvířat pro hospodářské účely – s bližší úpravou odkazujeme přímo na toto nařízení, dostupné např. prostřednictvím www.portal.gov.cz. Proto byla ze zákona vypuštěna řada duplicitních ustanovení.
Upravuje se odborná způsobilost zaměstnanců dopravce a zaměstnanců provozovatele sběrného střediska či shromažďovacího střediska (§ 8b).
V § 8c až 8g jsou stanovené obecné podmínky pro přepravu zvířat pro jiné než hospodářské účely nebo v jiných případech, jež neupravuje samo nařízení a které navazují na dosavadní úpravu. Tato přeprava musí být rovněž zabezpečena proti týrání zvířat. Ustanovení § 8d obecně vymezují způsobilost zvířat pro přepravu. Dále stanoví výjimky, kdy je v zájmu zvířat umožnit přepravu (např. k vyšetření a ošetření veterinárním lékařem), byť by měla být přeprava za normálních podmínek vyloučena. Obecně jsou stanoveny podmínky, které pro zachování pohody zvířat musí splňovat všechny dopravní prostředky. Pro manipulaci se zvířaty a pro použití pomocného technického zařízení (nakládací a vykládací rampy apod.) je stanovena základní podmínka předejít utrpení a minimalizovat podráždění a stres zvířat během přepravy. Protože zvířaty v zájmových chovech jsou často např. koně, ovce, kozy, jsou v předmětném ustanovení uvedeny obecně i požadavky na minimální prostorové nároky převážených zvířat, které podrobně upraví prováděcí právní předpis.

5. Ochrana zvířat v zájmových chovech

Upřesňují se podmínky pro chov zvířat vyžadujících zvláštní péči [dříve nebezpečné druhy zvířat – viz nová definice v § 3 písm. f)] a náležitosti vydávání příslušného povolení k jejich chovu krajskou veterinární správou (ZOO, záchranné stanice pro handicapovaná zvířata a chovatelé loveckých dravců podle zákona o myslivosti už toto povolení mít nemusí). Stanoví se bližší podrobnosti chovu těchto zvířat, významné je stanovení povinnosti tato zvířata trvale nezaměnitelně označit (zejm. čip, tetování) - § 13 odst. 5 až 7, odst. 9 a 10).
Obchodování se zvířaty určenými pro zájmové chovy – doplňuje se povinnost obchodníka poskytnout kupujícímu písemně informaci o podmínkách chovu a péči o zdraví a pohodu kupovaného zvířete (§ 13a odst. 4).
Toulavá a opuštěná zvířata – odchyt těchto zvířat musí provádět odborně způsobilá osoba [§ 13b odst. 1 písm. c)], dále se obci nově dává pravomoc (vedle toho, že může sama značit toulavé a opuštěné psy), že může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale nezaměnitelně označit psy, popř. povinnost přihlásit psy do evidence (§ 13b odst. 2).

6. Ochrana volně žijících zvířat

Do zakázaných metod odchytu a usmrcování volně žijících zvířat se doplňuje vykuřování v souladu s evropskou legislativou [§ 14 odst. 1 písm. b)].
Stanoví se některé výjimky ze zákazu těchto metod pro zvěř a ryby a pro odchyt zvířat do sítí za stanovených podmínek. Podle evropské legislativy by však o těchto výjimkách (alespoň u savců a ptáků) měly být vedeny statistiky a měly by být zasílány zpráva Evropské komisi. Není jasné, jak se to za dané formulace bude zajišťovat (§ 14 odst. 2, 3 a 6).
Stanoví se výjimka z obecného zákazu odchytu jedinců druhů původních volně žijících na území České republiky z volné přírody pro chov ve farmovém chovu, zájmovém chovu nebo chovu, jehož cílem je domestikace, nově i včetně drezúry, a to pro odchyt a chov loveckých dravců provedený v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny a zákonem o obchodování s ohroženými druhy, jakož pro odlov generačních ryb pro potřeby umělého výtěru. Nutno však upozornit, že kromě zákona na ochranu zvířat proti týrání regulaci chovu dravců rovněž obsahuje jednak zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který obsahuje zákaz jejich odchytu z volné přírody (odchyt z volné přírody je možný vždy jen na základě předchozího udělení výjimky ze zákazu formou správního rozhodnutí) a dále dosti značnou regulaci obsahují právní předpisy CITES (základní úprava je dána přímo nařízeními ES), podle nichž nelze evropské dravé ptáky a sovy (patřící až na výjimky do nejpřísněji chráněné přílohy A k nařízení č. 338/97 ES) využívat ke komerčním účelům a ani je nelze bez výjimky přemisťovat z místa, kde mají podle dokladů své domovské určení. Pro jedince odchované v zajetí platí mírnější pravidla, ale odchyt z přírody je těmito předpisy vždy přísně regulován.
Do § 14a o zakázaných činnostech s volně žijícími zvířaty se doplnil nový odstavec 2, který tam, kde není dán zákaz drezury, stanoví podmínky pro její provádění. Opět je u těchto druhů zvířat nutno brát současně v úvahu, že u těch, která jsou současně exempláři CITES zařazenými do přílohy A příslušného nařízení, je zákaz všech komerčních aktivit včetně jejich vystavování za úplatu.

7. Ochrana handicapovaných zvířat

Nově se do § 14b zavádí ochrana handicapovaných zvířat a současně na to navazuje příslušná novela zákona o ochraně přírody a krajiny. Jde o volně žijící zvířata neschopná sama přežít ve volné přírodě [viz § 3 písm. f)]. Pokud se někdo rozhodne ujmout se handicapovaného zvířete z volné přírody, bere na sebe určitou povinnost. Touto povinností je, že buď se o zvíře bude starat sám nebo je předá záchranné stanici, popř. jí oznámí místo nálezu handicapovaného zvířete. Zákon stanoví chovateli handicapovaného zvířete (nejen záchranné stanici) základní podmínky péče o takové zvíře (mj. chovatel musí mít osvědčení o odborné způsobilosti!). Záchranná stanice může být provozována jen na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí. Zvířata patřící mezi zvláště chráněné živočichy (a zřejmě i ptáci) musí být vždy předáni záchranné stanici, která vede evidenci přijatých zvířat a pokouší se je pokud možno vrátit do přírody.
8. Ochrana pokusných zvířat

Upřesňuje se, za jakým účelem je možno provádět pokusy na zvířatech v souladu s evropskou legislativou (§ 15). Pokusná a laboratorní zvířata jsou nově definována v § 3 písm. j) a l). Do definice pokusu v § 3 písm. u) je doplněna i „úzkost“. Významné je zejména upřesnění zákazu zkoušení kosmetických přípravků a materiálů na zvířatech (§ 15 odst. 6) a doplnění zákazu provádět pokusy nejen na zvířatech zvláště chráněných druhů, ale i na ohrožených druzích zvířat, což se vztahuje i na druhy žijící mimo území České republiky, které jsou chráněné mezinárodními úmluvami a evropskou legislativou (např. primáti, kteří jsou exempláři CITES zařazenými do přílohy A) - § 15 odst. 7.
V § 16 a násl. jsou zpřesněny podmínky pro provádění pokusů a pro postupy uživatelských, chovatelských a dodavatelských zařízení.
Ust. § 18 odst. 1 obsahuje lepší ochranu pokusných zvířat než dosud – významná je úprava v písmeni e) tohoto ustanovení, podle níž lze k pokusu působícímu bolest nebo utrpení možné použít zvíře jen jednou (s určitou výjimkou, kdy opakování je nezbytnou součástí pokusu). V § 18 se rovněž upravuje změna ve složení odborné komise pro uživatelské zařízení.
V § 15 až 18f jsou upřesněny i další věci.

9. Změny v kompetencích orgánů ochrany zvířat

Kompetence Ministerstva zemědělství (dále jen „ministerstvo“) se doplňují a upřesňují. U spolupráce ministerstva s jinými subjekty se pojem „nevládní nezisková organizace“ nahrazuje pojmem „právnická osoba zabývající se ochranou zvířat“. To by nemělo na obsahu této spolupráce nic měnit, protože předmětné nevládní organizace jsou právnickými osobami zabývajícími se ochranou zvířat [§ 20 odst. 1 písm. c)]. Ministerstvu se doplňují nové kompetence, významné je doplnění kompetencí na úseku přepravy zvířat (adaptace nařízení ES) a kompetence související se zrušením samostatného postavení Ústřední komise na ochranu zvířat. Pro rozhodování ministerstva ve správním řízení se oproti správnímu řádu stanoví zvláštní lhůta pro vydání rozhodnutí ve správním řízení – 120 dnů. Je to lhůta delší než obecné lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu, ale zase ji nelze prodlužovat, jak umožňuje správní řád.
Ruší se dosavadní (do jisté míry) samostatné postavení Ústřední komise na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „komise“). Tato komise je nyní plně začleněna do ministerstva a stává se odborným poradním orgánem ministra v oblasti ochrany zvířat. Mezi členy komise se navíc nově dostávají právnické osoby zabývající se chovem zvířat, zřejmě jako protipól právnických osob zabývajících se jejich ochranou. Komisi se odebírá kompetence rozhodovat ve správním řízení, tato kompetence přechází na ministerstvo. Komise bude pro tato rozhodnutí již jen připravovat podklady a vydávat doporučení. Z vnějšího pohledu lze říci, že pevné začlenění a podchycení komise ministerstvem odstraňuje nezávislost tohoto orgánu. Je otázka, zda je taková úprava optimální. Lepším řešením by zřejmě bylo podpořit nezávislost takového orgánu, který proklamuje, že slouží k ochraně zvířat, a zřídit jej jako nezávislý subjekt (např. obdoba úřadu ombudsmana či poradního orgánu vlády, jako je např. Rada vlády pro lidská práva).
Upřesňují a doplňují se kompetence krajských veterinárních správ a Státní veterinární správy ČR. Přidávají se např. kompetence na úseku přepravy zvířat. Drobné úpravy se týkají též působnosti příslušných státních orgánů v oblasti pokusů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.
Nově se vkládá působnost obcí. Podle § 24 odst. 3 obec povoluje pořádání veřejného vystoupení. Toto povolení lze vydat jen na základě toho, že pořadatel předložil schválený řád ochrany zvířat při veřejném vystoupení. Obec povolení nevydá, pokud by veřejné vystoupení mohlo narušit místní záležitosti veřejného pořádku nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti osob nebo zvířat, zdraví a majetku. K tomu se v odstavci 4 doplňuje, že na území hlavního města Prahy plní má tuto působnost příslušný úřad městské části hlavního města Prahy.
Nově je upraven § 25 – dozor nad ochranou zvířat. Zahrnuje i dozor nad dodržováním nařízení ES a pod. Nově jsou formulována ustanovení upravující výkon dozoru na úseku ochrany zvířat, práva a povinnosti kontrolovaných chovatelů a pracovníků příslušných orgánů veterinární správy a obcí při kontrolách.
Do § 25 je nově vložen odstavec 6, který zajišťuje ochranu zvířat při zapečetění či uzavření bytu nebo jiných prostor. Orgán nebo jiná osoba, která provádí zapečetění bytu nebo jiného prostoru, či jiné opatření, v jehož důsledku nebude do bytu nebo jiného prostoru dočasně nikdo vcházet, je povinna se ujistit, že v bytě nebo jiném prostoru nezůstane živé zvíře, které by mohlo být týráno v důsledku omezení jeho výživy a napájení. Při zjištění zvířete to tato osoba musí neprodleně oznámit příslušnému obecnímu úřadu nebo úřadu městské části. Tento úřad pak je povinen zajistit péči o zvíře.

10. Správní delikty

Správní delikty (zahrnující přestupky a jiné správní delikty) jsou nově upraveny, skutkové podstaty deliktů jsou upřesněny a zvyšuje se výše pokut, které je možno uložit za přestupky a správní delikty na úseku ochrany zvířat proti týrání. Zákaz činnosti lze uložit fyzickým i právnickým osobám (§ 27 a 27a). V § 28 je společná úprava pro správní delikty. Významné je zejména stanovení lhůt, po jejichž uplynutí již nelze správní delikt projednat. U přestupků je to upraveno v § 20 zákona o přestupcích, ale u jiných správních deliktů (§ 27a) to upravuje § 28 odst. 3 tak, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže příslušný orgán ochrany zvířat o něm nezahájil řízení do 2 let, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán.
Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností, s výjimkou správních deliktů podle § 27 odst. 1 písm. j) a podle § 27a odst. 1 písm. g), které v prvním stupni projednává obec. Na území hlavního města Prahy projednávají v prvním stupni tyto správní delikty městské části hlavního města Prahy (§ 28 odst. 6).

11. Novely dalších zákonů

Novelizován je rovněž zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem ke změnám je jednak změna používané terminologie a jednak zavedení nových správních poplatků za vydávání některých rozhodnutí podle tohoto zákona.
Další zákon, který je novelizován tímto zákonem, je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů – viz výše v bodě 7. Ochrana handicapovaných zvířat.

Zpracovala Judr. Jana Prchalová

Zpět