Zajímavosti z domova i ze světa
Ve Švýcarsku stahují kočky z kůže!
2. července 2008, Redakce
(Animal People April-May 2008)
Ženeva – Kolik koček je ve Švýcarsku stahováno z kůže?Jak informovali veřejnost Tomi Tomek, zakladatel švýcarské větve SOS Chats a Patricia Dolciani, prezidentka Francouzské společnosti pro ochranu zvířat v Thonon-les-Bains, poblíž švýcarských hranic, pravděpodobně se nejedná o tisíce nebo desetitisíce koček, ale dost na to, aby ta skutečnost šokovala Evropu v okamžiku, kdy vyšla najevo.
„Co se týče informací, které máme, je ve Švýcarsku za rok vyrobeno pouze několik tuctů kočičích kožešin,“ řekl Marcel Falk, mluvčí Švýcarské Spolkové Veterinární Kanceláře Tonymu Patersonovi, redaktorovi londýnských novin Independent v dubnu 2008.
Agentura „požádala koželuhy v zemi o statistiky produkce a závěr zněl, že výroba je minimální,“ informoval Paterson.
Ovšem Paterson sám potvrdil, že kočky ve Švýcarsku jsou stahovány z kůže. Ve farmě Ark v Huttwilu, kde jsou zásobovací sklady pro tuto výrobu, Paterson našel „hromadu kočičích surových kůží ležet na zemi…na prodej spolu s ovčími kůžemi, celé telecí kůže, liščí kůže, každou za pět švýcarských franků.“
„Prodejce trval na tom, že kočičí kůže přinesla nějaká stará žena, která nevěděla, co s nimi má dělat,“ informuje Paterson. „Vybíraje šedivou pruhovanou a profesionálně staženou a vydělanou kůži říkal, že tyto kůže jsou z koček, které byly přejety na silnici,“ což je velice nepravděpodobné, protože kůže zvířat, která byla přejeta na silnici jsou většinou tak poškozené, že se nedají použít. Paterson vzpomíná, „Minulý rok, když jedna starší žena v kožešnictví v Hullwilu dělala rozhovor do francouzské televize, přiznala, že nejen, že kočky jsou stahovány pro surovou kůži, ale dokonce je docela normální, to co zbude sníst. Je to tradiční recept v našem regionu, který zahrnuje vaření kočky spolu s jarními bylinkami.“
„Televizní štáb pak inicioval vyšetřování,“ napsal Paterson,“za použití skrytých kamer, které natočily trh s kočičími kůžemi. Koželuzi, kteří odmítli spolupracovat, byli pak odhaleni přímo při činu.“
Paterson objevil švýcarský trh s kočičími kožešinami šest měsíců po Adamu Sageovi z londýnských Timesů. „Trh s kočičími kožešinami je malý, není moc výdělečný a opravdu nechápu, proč by se v tom angažovali překupníci – já prodám tak deset dek za rok,“ řekl Sageovi obchodník Sylvaine Ghielmini z Yvonandu.
Šok pro mnoho Švýcarů není rozsah trhu, ale to, že vůbec existuje. Proto některé švýcarské organizace na ochranu zvířat spustily agresivní kampaně proti psí a kočičí kožešině a jedení psího a kočičího masa, zejména v Číně a východní Evropě. „Švýcarsko zakázalo veškerý import kočičí kožešiny v roce 2006,“ poznamenal Paterson, “kvůli údajně krutým metodám, které se užívají v exportních zemích při vraždění těchto zvířat. Ale na konci roku 2008 začne zákaz produkce kočičí kožešiny platit v rámci Evropské Unie, kdežto Švýcarsko, které není členem EU, zůstane nedotčeno.“
Christophe Darbellay, prezident Křesťanské demokratické strany a Luc Barthassat, člen Švýcarského parlamentu, řekli Patersonovi, že předpokládají schválení legislativního zákazu kočičích kůží v létě 2008.
Švýcarský trh s kočičími kožešinami byl odhalen deset let po odhalení farmy se psím masem poblíž Datungu, Čína prohlásila, že to byl spouštěcí mechanismus pro dovoz produkce St. Bernards. Švýcarsko se stalo středem opozice proti jedení psího masa – avšak švýcarské aktivisty záměrně zmátlo v roce 2002 odhalení jednoho novinového plátku, že některé švýcarské farmy jedí štěňata. Neověřený příběh koloval pak po internetu po dobré tři roky.