Zajímavosti z domova i ze světa
Jak se daří kočkám v zahraničí
27. září 2006, Redakce
zprávy a fotky kočičáků z prázdninových cest našich členů.Jak se žije kočkám v Tabě, Egypt
(Nicole Wowesná)
V květnu tohoto roku jsme se po delší odmlce rozhodli zajet si do Egypta s výletem do Jeruzaléma v Izraeli. Jak už to tak bývá, na naší cestě jsme potkali několik příslušníků zvířecí říše, které by byl hřích nevyfotografovat. Želvovinová kočička žila v hotelovém komplexu, kde jsme byli ubytovaní a ačkoliv vypadala hubená, potrava jí rozhodně nescházela. Pravé egyptské kočičky mají zcela jinou stavbu těla než ty naše evropské, dlouhé hubené nohy, protáhlé tělo a dlouhý ocásek. I tvář mají jinou – zašpičatělý čumáček je vidět na první pohled. Každý večer jsme jí nosili nějaké mňamky od večeře a nebyli jsme jediní, přísun měla zajištěný celý den. Další kočičák byl trochu poevropštělý a byl pěkná netýkavka, pohladit se nechal, ale jen na zádíčkách, jiné části těla trestal vytažením drápků, což jsem si ozkoušela doslova na vlastní kůži. Třetího kočičího obyvatele jsme potkali přímo v Jeruzalémě. Pro dokreslení ještě přikládám obrázky holoubka a neznámého černého ptáčka, které se nám podařilo zachytit zblízka.
GALERIE FOTEK 
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jak se žije kočkám v Tunisu
(Nicole Wowesná)
V Tunisku je stejně jako v dalších severoafrických zemích velké množství koček. Jedna cestovatelská příručka vysvětluje jejich hojnost tím, že psi tam prý nejsou oblíbení. Je pravdou, že na naší cestě jsme viděli jen pár pejsků volně se potulujících na ulici, kdežto koček bylo na každém rohu deset. Jsou na ulicích, v parcích, žijí vedle malých obchodů s potravinami, na tržišti, v přístavech a také v přímo v prostorách hotelů. Jsou opuštěné, ale nevypadají, že by se cítily osamoceně, zvláště ty žijící u hotelů. Plíží se k lidem sedícím u stolů, kteří je skoro pokaždé ochotně krmí. Jsou volné, k nikomu nepřipoutané a nikým nevlastněné, ovšem chráněné všemi okolo. Kočky, které jsme viděli my vypadaly spokojeně. Jsou ochočené, nechají se pohladit. Skoro celý den se líně povalují na vyhřátých zídkách, střechách a v přístavech a nastavují kožíšek sluníčku. Vodu pijí ze zavlažovacích zařízení umístěných v zelených porostech a také z bazénů.
Někteří Tunisané jim dávají před obchody, restaurace i své domky mističky s vodou.
Pokud se kočky nenajedí v hotelech, většinou končí u popelnic s odpadky.
Nikdy jsme se nesetkali s tím, že by jim někdo ubližoval nebo na ně byl hrubý, občas je třeba číšnici nebo údržbáři odhánějí od hostů, když si někdo stěžuje. Mezi místními převládá spíše lhostejnost. Vzhledem k tomu, že přes den je veliké horko, nechávají si Tunisané otevřená okna a někdy i dveře, takže kočky občas vlezou dovnitř, kde si ustelou a nikomu to nevadí.
Nejmíň příznivá situace byla v okolí města Hammamet. Tam jsou kočky hubené a většinou i nemocné, mají zarudlé a oteklé oči a rýmu. Někteří laskaví hosté se jim snaží pomáhat a oči čistit, což je chvályhodné, ale nevede to k žádnému velkému úspěchu. Hosté za týden odjedou a péče je ta tam.
Dle dostupných informací se státní moc nijak nezabývá problémem přemnožení, prioritou je péče o turismus. Nikde na naší cestě jsme neviděli žádnou veterinární kliniku.
Vzhledem k naší bezpečnosti jsme na cestách nechodili do žádných tmavých uliček a zapadlých usedlostí, takže nemohu potvrdit či vyvrátit informaci o tom, že zemřelé kočky jsou pohazovány jen tak ven a nikdo se o ně nestará. Charakter země by to dle mého názoru potvrzoval, koneckonců kočky se rodí, žijí a také umírají, takže někde jejich tělíčka být musí, ale já osobně k tomu nemohu podat žádné svědectví.
Na závěr bych situaci koček v Tunisu shrnula asi tak, že tam jednoduše existují a všichni k nim přistupují stylem „děj se vůle Boží“. Jistě, srovnáme – li podmínky jejich života s jinou civilizovanější zemí najdeme propastné rozdíly. Ovšem na druhou stranu existují i další země, kde se ke kočkám chovají daleko hůře a ubližují jim. Těžko se něco v dohledné době změní, tak jen doufejme, že pokud se tuniské kočky mají tady na zemi špatně, v nebíčku jim to bude plně vynahrazeno.
GALERIE FOTEK
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Istanbul
Autor textu: RNDr. Jan Dvořák
Istanbulské kočky, potomci populací koček, věrných společníků a ochránců starých lidských civilizací. Tyto krásné a nikdy nepokořené šelmy lovily hlodavce, ničící zásoby obilí a zavlékající smrtelné choroby, zvláště mor, do hustě osídlených oblastí. Dnes tyto kočky žijí volně a svobodně, některé mají domov, jsou milované a hýčkané, jiné se toulají po ulicích, sídlí v neobydlených prostorách domů i v architektonických památkách. Nikdo je zbytečně nepronásleduje, neničí misky s potravou i vodou, které jim lidé dávají kamkoli, třeba i na zdi starých paláců. Kult kočky se objeví, třeba i ve velmi moderním pojetí, na skalách na pobřeží Černého moře. A přidáváme dva obrázky – sarančete stěhovaného a kudlanky nábožné. Třeba i milovníkům koček se budou líbit.
GALERIE FOTEK - MUDr. Jan Dvořák -
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |