Zajímavosti z domova i ze světa
Albert Schweitzer – průkopník práv zvířat
24. září 2006, Redakce
Albert Schweitzer byl významnou osobností nejen pro chudé lidi, o jejichž zdraví se staral v rovníkové Africe, ale i pro zvířata, kterých se ujal - od pelikánů přes prasata až po opuštěná gorilí mláďata. Zatímco tvrdě bojoval proti bolesti a utrpení, našel si čas, aby napsal knihu Úcta k životu, jakýsi návod k tomu, jak se víra v etiku může stát hybnou silou našeho života.
Doktor Schweitzer byl přesvědčen, že etický závazek není jen abstraktní pojem. Etika v jeho podání znamená, že prokazujeme všemu životu stejnou úctu jako svému vlastnímu. Netýká se pouze lidského společenství, ale všeho života, jehož jsme nedílnou součástí.
Věřil, že naše etické zásady by nás měly dovést k dobrovolné změně našeho postoje, i kdyby to mělo znamenat sebeobětování a sebezapření. Zároveň je naším úkolem přesvědčovat ke stejnému postoji i ostatní.
Jinými slovy - o věcech, které učiní náš svět lepším, nestačí jen přemýšlet, ale je třeba je vykonávat. Samotný soucit je k ničemu tam, kde je třeba aktivně pomáhat.
Přestože sám patřil k vědecké obci, Schweitzer věřil, že obyčejní lidé jsou mnohem důležitější než vědci, protože jsou v užším kontaktu s životem než ti, kteří cítí neustálé nutkání ho zkoumat a rozpitvávat na kousky. Schweitzer zastával názor, stejně jako čínský filosof Lin Yu Tang, že "porozumět koňským orgánům neznamená porozumět koni samotnému."
Řečeno jinak, přivonět ke květině a obdivovat její krásu je důležitější, než ji utrhnout a rozebrat na okvětní plátky.
Schweitzerovo základní přikázání zní: Je dobré chránit a milovat život, zlé je ho ničit a zraňovat. Dobrými lidmi se můžeme stát jedině tehdy, když "se budeme řídit svědomím a pomáhat všemu živému... a couvneme před každým ublížením živé bytosti."
Přitom není podstatné, zda je onen život hoden pomoci, zda je lepší pomáhat tomu, kdo trpí více, nebo jestli je naděje, že moje činnost změní svět. Existuje podobenství o chlapci, který za odlivu odnáší dolů k vodě hvězdice, které uvázly na suchu. Dospělý mu ukáže tisíce uvázlých hvězdic a ptá se ho, jestli si myslí, že jeho konání má nějaký význam. Chlapec se podívá na hvězdici, kterou zrovna drží v ruce, a povídá: "Pro tuhletu určitě." To základní, to důležité a to dostatečné je, že někdo koná dobro.
Schweitzer se nebál toho, že se mu někdo bude smát jen kvůli tomu, že dá žížalu pryč z vysychajícího asfaltového chodníku do trávy, a byl ke svému okolí ohleduplný, protože to považoval za svou povinnost. "Potřebujeme etiku bez hranic, která bude zahrnovat i zvířata," říkal.
Samozřejmě i sám Schweitzer si byl vědom toho, že bez ničení se náš život neobejde. To však není důvod k tomu, abychom ničili zbytečně. Používá obraz žence, který celý den kosil louku, přesto cestou domů nezašlápne zbytečně jediný kvítek.
Je třeba, abychom si byli vědomi toho, jak hrozné je naše chování ke zvířatům v pokusných laboratořích, na jatkách i v jiných oblastech lidské činnosti. Je třeba, abychom před tím nezavírali oči, ale přijali odpovědnost, která na nás padá. A hlavně – abychom nezabíjeli krutě a zbytečně.
Zdroj: Animaltimes PETA´s podzim 2006