Zajímavosti z domova i ze světa
Ptačí chřipka – žádný důvod k panice
17. března 2006, Redakce
Seznam článků:1 Ptačí chřipka – žádný důvod k panice 2 Ptačí chřipka nejhůř ovlivní porodnost, ubude čápů
3 Davové šílenství nad ptačí chřipkou je dílem médií
4 Komentáře J. Stuchlíkové, RESPEKT č. 14. str. 9
5 TISKOVÁ ZPRÁVA ČSOP
6 Přenos ptačí chřipky (viru H5N1) z nakažené kočky na člověka zatím nebyl prokázán.
7 Nepodléhejte panice šířené senzacechtivými médii.
Ptačí chřipka – žádný důvod k panice
Není důvod k panice a v žádném případě neexistuje důvod k vyhánění či likvidaci koček, a to jak domácích, tak opuštěných. Nedopusťte utrpení nevinných zvířat, případně nás neprodleně informujte o datu, místě, osobě a způsobu týrání, vyhánění či likvidace koček, protože se jedná o závažný přestupek zákona na ochranu zvířat proti týrání, a v případě týrání či likvidace o trestný čin. Více se dozvíte na www.ptaci-chripka.cz/
www.novinky.cz/special/chripka/sireniviru.html
www.svscr.cz/aktual.php
Stanovisko Společnosti pro zvířata k ptačí chřipce
24.4.2006 Literární noviny str. 15 Rozhovor
CHRISTOPHER RAY Státní veterinární správa
Německý virolog Stefan Lanka provokuje svým rezolutně vyslovovaným názorem na viry a jejich vztah k lidskému zdraví. Názory mu blízké na stránkách Literárních novin tlumočí jeho český spolupracovník David Šubík. Zveřejňujeme nedávný rozhovor Stefana Lanky pro německý časopis FAKTuell doplněný na straně 2 odpovědí Ministerstva zemědělství na Otevřený dopis Davida Šubíka z čísla 14 Literárních novin.
* Doktore Lanko, jsme tady v Německu vystaveni nebezpečí ptačí chřipky?
Pouze nepřímo. Hrozí to, že příští rok v Německu ubude nově narozených dětí, neboť - s odkazem na média - čápy skolí ptačí chřipka. Asi si na to budeme muset zvyknout.
* Myslíte to vážně?
Tak vážně, jak vážně se dá brát hrozba infekce údajného viru ptačí chřipky H5N1. Bohužel, nebezpečí nebo katastrofa tady skutečně je, ale spočívá v něčem úplně jiném.
* V čem tedy podle vás ono nebezpečí nebo katastrofa spočívá?
V tom, že jsme ztratili schopnost používat náš vlastní rozum. V tom je nebezpečí i katastrofa. Politikům a médiím se daří namluvit nám cokoli, například nyní se jim podařilo to, abychom uvěřili, že stěhovaví ptáci se v Asii nakazili extrémně nebezpečným, smrtelným virem, že tito smrtelně nemocní ptáci letí po celé týdny tisíce kilometrů za svým cílem a pak v Rumunsku, Turecku, Řecku a všude jinde nakazí slepice, husy a jinou drůbež, aniž by s nimi kdy přišli do kontaktu. Zatímco tato nakažená drůbež během krátké doby umírá, stěhovaví ptáci nejen že neumírají, ale pokračují ve svém letu tisíce kilometrů dál. Každý, kdo tomuto věří, musí věřit zároveň tomu, že děti nosí čáp.
* Je to tedy tak, že žádná ptačí chřipka není?
Nemoci drůbeže v hromadných chovech jsou pozorovány od konce 19. století: zmodrání hřebínku, pokles nosnosti, vypadávání peří a někdy tato zvířata také umírala. Tyto stavy se v minulosti souhrnně označovaly jako ptačí mor. U soudobého masového chovu drůbeže - zvlášť tam, kde jsou slepice chovány v klecích - umírá každodenně mnoho zvířat v důsledku továrního chovu. Po určitém čase se tyto konsekvence masového chovu přestaly nazývat ptačím morem, ale byly přejmenovány na ptačí chřipku. Takže jsme byli po desetiletí informováni o nakažlivém viru pouze proto, aby byla pozornost odvedena od skutečných příčin.
* Oněch sto milionů slepic, které údajně zemřely na ptačí chřipku, ve skutečnosti zemřely na následky masového chovu?
Ne! Pokud jen jedna slepice začne snášet méně vajec nebo jí zmodrá hřebínek a zároveň je pozitivně testovaná na H5N1, pak není zabita pouze tato jediná slepice, ale celý chov. To je způsob, jakým bylo dosaženo oněch sto milionů slepic, které zabil H5N1. Na Západě totiž - na rozdíl od Asie nebo států mimo Evropskou unii - existuje pravidlo, že pokud zvíře zemře následkem přenosné nemoci, je tato ztráta kompenzována z veřejných financí částkou odpovídající nejvyšší tržní ceně, a proto se proti takovému postupu chovatelé neohrazují.
* Na co tedy zemřelo oněch jednašedesát lidí, u nichž byla demonstrována přítomnost H5N1?
Ve veřejně publikovaných zprávách se dočtete velmi málo o tom, jaké byly symptomy lidí, kteří byli následně léčeni proti ptačí chřipce. Jednoznačně tyto případy poukazují pouze na to, že lidé se symptomy nachlazení, kteří měli tu smůlu, že padli do rukou lovců H5N1, podlehli enormním dávkám chemoterapie, která měla hypoteticky zabránit množení údajného viru. Byli izolováni do igelitových stanů, obklopeni posedlými šílenci ve futuristických kombinézách a pak umírali v panické hrůze na následky četných selhání různých orgánů.
* Virus ptačí chřipky podle vás vůbec neexistuje?
V lidské krvi nebo v dalších tělních tekutinách, u zvířat nebo v rostlinách, nebyly nikdy prokázány struktury, které by bylo možno charakterizovat jako viry ptačí chřipky, chřipkové viry nebo jakékoli další - nemoci údajně způsobující - viry. Příčiny všech onemocnění, ať už u lidí či zvířat, o nichž se tvrdí, že jsou způsobeny viry, jsou známy již velmi dlouho. Ať už se snažíte jakkoli překrucovat biologické argumenty, nenajdete zkrátka prostor pro viry jako kauzální příčinu jakékoli nemoci. Viry potřebujete pouze tehdy, budete-li ignorovat znalosti o šokových událostech jako příčinách mnoha onemocnění, znalosti chemie o efektech jedů a deficitů, a pokud budete ignorovat znalosti fyziky o účincích radiace, pak teprve vzniká prostor pro představy o tom, že viry způsobují nemoci.
* Nepřeháníte v tomto trochu?
Bohužel ne, kdokoli se o tom může sám přesvědčit. Ivan Illich na to poukázal už v roce 1975 v knize „Limity medicíny“ a nejlépe to vyjádřil už Goethe, jehož doktor Faust vyznává: „Zde byla léčba, nemocní umírali a nikdo se neptal, komu je líp, a tak jsme pustošili příšernými lektvary, mnohem horšími než samotná nemoc. V údolích a horách já sám jsem podával ty jedy tisícům, mizeli mi před očima, ale nakonec, tyto nestydaté vraždy byly navíc oceňovány.“
* Proč se zabýváte právě tímto, jak říkáte, „podfukem století“?
Studoval jsem molekulární biologii a během svých studií jsem prokázal existenci viru v mořské řase, důkaz odpovídající vědeckým standardům přírodních věd byl prvně publikován v roce 1990. Virus, jehož existenci jsem prokázal, se v řase reprodukoval a přežíval, aniž by to na ni mělo jakékoli negativní efekty, a tento virus neměl žádnou spojitost s jakoukoli nemocí. Například v litru mořské vody je přes sto milionů virů, které se od sebe navzájem liší. Naštěstí si toho zdravotní úřady a lékaři nejsou vědomi, jinak by nám koupání v moři asi zakázali, nebo ho povolili pouze v celotělním kondomu. Biologické struktury, které by způsobovaly cokoli negativního, dosud nebyly zpozorovány. Základ biologického života je soudržnost, symbióza. Pro válku a destrukci zde není prostor. Během studií jsem nebyl schopen ani já, ani mí kolegové najít důkaz o jediném viru způsobujícím nemoc. Později jsme však o tom přestali ostatní přesvědčovat a začali jsme je vyzývat, ať se o tom přesvědčí sami nebo ať nám existenci takových virů dokáží.
* Co tedy viry jsou a co ve skutečnosti dělají?
Struktury, které můžete charakterizovat jako virové, existují v mnoha druzích bakterií a jednoduchých živých formách podobných bakteriím. Jsou součástí různých sdílených buněk, což se nazývá symbióza, respektive endosymbióza. Takže stejně tak jako mitochondrie, baktérie, kterou máme v každé buňce našeho těla, aby produkovala energii, a chloroplast, baktérie v rostlinách, která produkuje kyslík, jsou viry součástí, složkou buněk. Velmi důležité je to, že viry jsou součástí jednoduchých organismů, například druhu řasy confervacae, určitých jednobuněčných řas a mnoha druhů baktérií. Tato virová složka se nazývá fág. U složitějších organismů, zvlášť u člověka, zvířat nebo rostlin, nebyly nikdy prokázány struktury, které byste mohli nazvat viry. Ale narozdíl od mitochondrií nebo chloroplastů - tedy bakterií v našem těle nebo v rostlinách, které buňku opustit nemohou, neboť jsou závislé na metabolismu těla/rostliny, viry buňku opustit mohou, neboť nepřenášejí žádnou vitální část buňky. Mimo svou původní buňku pomáhají ostatním buňkám, neboť přenášejí konstrukční nebo energetické substance. Jiná funkce zatím nebyla prokázána a už vůbec ne nějaká destruktivní role. Zároveň u případů nemocí, které jsou považovány za virové infekce, nebyly nikdy izolovány ani v organismu, ani v tělních tekutinách struktury, které by bylo možno považovat za viry. Tvrzení, že existují nemoci způsobované viry, je průhledný podvod, fatální lež s vážnými důsledky.
* Ale virus ptačí chřipky H5N1, nebezpečný pro člověka, byl nedávno velmi důkladně prokázán v jedné britské laboratoři!
Pokud je virus odebrán z těla nebo tělních tekutin, například ptáka, a je objektivně prokázáno, že existuje, pak každý průměrný vědec v každé průměrně vybavené laboratoři může během jednoho dne prověřit, zda tento virus je v těle daného zvířete skutečně přítomen. Toto se ale nikdy nestalo. Právě naopak - virová přítomnost je prokazována pouze za pomoci nepřímých testovacích metod, které nic nemohou prokázat. Stále se totiž mylně předpokládá, že krevní protilátky mohou být specifické pouze pro jeden určitý virus. Tyto protilátky (krevní albuminy, respektive globuliny) nejen že nejsou specifické pro určitého mikroba, ale navíc se během testu, obsahujícího danou koncentraci kyselin a zásad, minerálů a rozpouštědel, navzájem náhodně kombinují. Tak může dojít k tomu, že může být jakýkoli test, ať už u zvířete nebo u člověka, náhodně pozitivní nebo negativní. Také se předpokládá, že za pomoci biochemické multiplikační techniky nazývané polymerázová řetězová reakce (PCR) může být multiplikována takzvaná virová substance, a tím může být prokázána přítomnost viru. To je však další podvod. Za prvé, nic takového jako genetická substance viru, který by způsoboval jakoukoli nemoc, neexistuje. Za druhé, multiplikují se pouze genové sekvence, které už dříve v testovaném materiálu existovaly, ale nyní jsou používány jako důkaz přítomnosti údajného viru. Ale nakonec je to velmi jednoduché: tisíc nepřímých důkazů - například kruhů v obilí - nám nemůže prokázat UFO. Člověk nemusí umět ani anglicky, aby se sám přesvědčil, zda viry způsobující nemoci existují, nebo ne. Pokud se zeptáte kteréhokoli vědce, který tvrdí, že takové viry (například H5N1) existují, aby to dokázal, dostane se vám pouze vytáček, ale nikdy nedostanete konkrétní odpověď s ověřitelným důkazem. Tak to je i s onou britskou laboratoří, kterou jste zmínil ve své otázce. Je to Referenční laboratoř Evropské unie pro ptačí chřipku ve Weybridgi. Opakovaně jsem se obrátil na odborníky, kteří tam pracují, aby mi poskytli důkaz o existenci viru H5N1. Odpověděli pouze jednou, že mé otázce nerozumějí, a pak už nikdy nezareagovali. Podobný průběh měla má korespondence se Světovou zdravotnickou organizací, konkrétně s koordinátorem pro pandemii ptačí chřipky, Němcem Klausem Stöhrem. Ten na můj dotaz, kde je důkaz, že virus ptačí chřipky existuje, neodpověděl vůbec.
* V médiích se fotografie ptačí chřipky a chřipkových virů stále objevují. Některé z těch fotografií představují kruhové struktury. To nejsou viry?
Ne. Za prvé, každý molekulární biolog pozná, že tyto kruhové struktury, o kterých se tvrdí, že jsou chřipkovými viry, jsou pouze uměle vytvořené částice složené z tuků a albuminů. Laik se o tom může přesvědčit tím, že se zeptá, ve které vědecké publikaci byla ta určitá fotografie, kterou ony noviny nebo časopis uvádějí, otištěna a popsána a kde je doložen rozbor složení takových částic. Taková publikace totiž neexistuje. Za druhé, ony fotografie, o nichž se předpokládá, že ukazují chřipkové viry, ve skutečnosti předvádějí - a to vám může každý biolog potvrdit bez jakýchkoli pochybností - docela běžné součásti buněk, po případě kompletní buňku, která se stala součástí pohybu v rámci metabolického procesu. Opět, laik se o tom může dobře sám přesvědčit, bude-li chtít znát původ těchto fotografií. Ten se nikdy nedoví.
* Bylo přece demonstrováno, že H5N1 zabíjí zárodky a může se kultivovat ve vejcích, nebo ne?
Tento druh pokusů je používán již přes sto let, aby „prokázal“ existenci už několika „virů“, které se od sebe dost liší, například aby také prokázal údajný virus neštovic. Při těchto experimentech jsou vpichovány přes skořápku do vejce extrakty tekutin s údajnou „virovou infekcí“. Pak už záleží pouze na tom, kolik a kam přesně bylo takového extraktu do vejce vpíchnuto, aby zárodek umíral rychleji nebo pomaleji. Zcela stejným způsobem by zárodek umíral, pokud by vpichovaná látka byla předem sterilizována. Tento pokus je pak virology prezentován zaprvé jako důkaz přítomnosti údajného viru, zadruhé jako možnost rozmnožení se údajného viru a zatřetí je to zároveň důkaz o izolaci onoho údajného viru. Z milionů kuřecích zárodků, které jsou tímto způsobem každoročně zabíjeny v „očkovacích manufakturách“, se pak vyrábějí komponenty různých očkovacích látek. Kromě těchto zárodků jsou také ve zkumavkách zabíjeny různé lidské buňky, a to tak, aby to bylo možné prezentovat jako důkaz o existenci, množení se a izolaci viru, který způsobuje určitou nemoc, aniž by byl kterýkoli z těchto nemoci způsobujících virů kdy skutečně izolován, vyfotografován elektronovým mikroskopem a jeho složky byly popsány na základě procesu, který se nazývá elektroforéza.
*Co tedy zabíjí pokusná zvířata, pokud to není H5N1?
U tohoto se dá pouze odkázat na publikace, ve kterých jsou tyto pokusy popsány. Slepice jsou postupně během tří dnů přidušovány k smrti tím, že jsou jim do jejich průdušnice podávány tekutiny. U malých jávských opiček, třicet dní před údajnou infekcí, jsou umístěny na břicho tepelné vysílače, pět dní před propuknutím údajné infekce jsou umístěny do podtlakové vzduchové komory a v moment oné takzvané „infekce“ je jim do průdušnice vpravena tekutina, v množství, jež by u člověka odpovídalo šesti panákům alkoholu. Část téhož hnilobně se rozkládajícího roztoku je rozprašována do očí a krčních mandlí pozorovaných zvířat. V mnoha případech dochází k dusivým záchvatům a výsledná poškození jsou prezentována jako následek infekce H5N1.
* Ale například virus španělské chřipky byl geneticky rekonstruován a také bylo doloženo, že to byl chřipkový virus!
To, co bylo geneticky rekonstruováno, není nic jiného než model genetického materiálu chřipkového viru. Ale chřipkový virus dosud žádný izolován nebyl. Genetický materiál chřipkového viru izolován nebyl jakbysmet. Jediné, co bylo uděláno, bylo to, že se multiplikoval genetický materiál za pomoci polymerázové řetězové reakce (PCR). Touto technologií je totiž možné kdykoli dosáhnout libovolných, dříve nikdy neexistujících krátkých částí genetického materiálu. Rekonstrukci pandemického viru z roku 1918 prováděl dr. Jeffery Taubenberger, který pracoval pro Americkou armádu. Přes deset let pomocí techniky PCR pracoval na vytváření krátkých genetických substancí tím, že biochemicky multiplikoval genetický materiál různých lidských těl. Z tohoto nesmírného množství vyprodukovaného genetického materiálu vybral ten, který se nejvíce blíží hypotetické představě genomu chřipkových virů, a ten pak publikoval. Takže ačkoli v jediném lidském těle dosud virus nebyl objektivně spatřen nebo izolován, byly pomocí PCR techniky vyprodukovány kousky genetických řetězců, které nikdy dříve nemohly být v těle nalezeny. Pokud by ale byl v daném těle přítomen virus, pak by bylo snadné jej izolovat a z tohoto izolovaného viru by pak bylo možné získat jeho kompletní genetický materiál. Vůbec by nebylo potřeba, aby se někdo namáhal vyprodukovat takové množství genetických řetězců a pak se jím probírat a hledat něco, co vypadá jako hypotetický genom chřipkového viru.
* Co podle vás za tím vším tedy je?
Člověk může pouze spekulovat. Samozřejmě že se farmaceutické podniky musejí radovat z profitu, který z ptačí chřipky mají, ale ve skutečnosti za toto šílenství může každý z nás. K situaci, jaká nyní je, mohlo dojít pouze proto, že jsme ji tolerovali. Každý, kdo bude očekávat, že farmaceutické podniky pro něj budou dělat něco v jeho prospěch, bude čekat zbytečně. Jedno německé přísloví říká: „Pokud se nebudete umět bránit sami, váš život nikdy nebude mít smysl.“ Každý z nás se může obrátit na Ministerstvo zdravotnictví s otázkou, kde je vědecký důkaz, který by ospravedlnil paniku kolem ptačí chřipky. Musíme si uvědomit, že svou nečinností celé situaci napomáháme, a je načase za to převzít společenskou zodpovědnost, ať neskončíme v úplném chaosu pod nadvládou pseudovědy.
Stefan Lanka je molekulární biolog žijící ve Stuttgartu, jeho otec je Slovák, který byl donucen emigrovat po roce 1948.
Z rozhovoru „No Panic - Dr. Stephan Lanka on Bird Flu, Vaccines, AIDS and the Corruption of Medicine“ pro časopis FACTuell October 27, 2005 vybral a přeložil David Šubík.
24.4.2006 Literární noviny str. 2 Domov
LIBOR VACEK Státní veterinární správa
V čtrnáctém čísle jsme zveřejnili otevřený dopis sociologa medicíny Davida Šubíka, v němž zpochybňuje existenci ptačí chřipky. Slíbili jsme, že zveřejníme i případnou odpověď. Slib plníme.
Vážený pane Mgr. Davide Šubíku,
dovolte, abych v krátkosti a z pověření ministra zemědělství, ing Jana Mládka, CSc., reagoval na váš otevřený dopis.
Budu-li mluvit pouze za resort Ministerstva zemědělství, potažmo za Státní veterinární správu, tak v případě, že tuto problematiku pečlivě sledujete, musíte uznat pragmatický a rezervovaný postoj představitelů těchto institucí. Informace předkládané z naší strany veřejnosti vychází z exaktních zjištění nejenom tuzemských veterinářů, ale zároveň jsou komunikovány a konzultovány i s odborníky celé Evropské unie.
Všechna naše vyjádření, a to mohu dokladovat, opakovaně upozorňují na veterinární charakter problematiky. Stejně tak upozorňujeme, že při dodržení základních hygienických a kulinářských pravidel nelze předpokládat v našem kulturním a společenském prostředí přímý vliv a ohrožení života člověka.
U tohoto se dá pouze odkázat na publikace, ve kterých jsou tyto pokusy popsány. Slepice jsou postupně během tří dnů přidušovány k smrti tím, že jsou jim do jejich průdušnice podávány tekutiny. U malých jávských opiček, třicet dní před údajnou infekcí, jsou umístěny na břicho tepelné vysílače, pět dní před propuknutím.
Probíhající „davové šílenství“ je evidentně vyvoláno a uměle udržováno snahou médií předkládat čtenářům a divákům senzace za každou cenu, dnes a denně. Je známo, že útok vedený na strach o zdraví každého z nás je jedním z nejefektivnějších a holá pravda pak stojí poněkud stranou zájmu. V případě, že víte o nástroji či postupu, jak tyto útoky otupit, nebo alespoň eliminovat, uvítám je.
Vašich otázek si vážím. Zároveň je shledávám vysoce odborného charakteru, zaslané na několik státních institucí, a současně také vím, že nejsou položeny poprvé. Po projednání požadavků vašeho otevřeného dopisu bylo na úrovni jednání Mezinárodní komise pro aviární influenzu ze dne 11. dubna t. r. rozhodnuto, že budete prostřednictvím MUDr. Kvášové z úřadu Hlavního hygienika ČR pana MUDr. M. Víta pozván osobně na další jednání této komise. To se dle mých informací uskuteční 3. května 2006 v prostorách Ministerstva zdravotnictví.
Při tomto jednání vám budou přítomní odborníci osobně k dispozici k vyjasnění všech otázek. Věřím, že náš vstřícný krok najde z vaší strany odezvu.
K tématu rovněž rozhovor na straně 15. O výsledcích jednání na Ministerstvu zemědělství taktéž přineseme zprávu.
O autorovi| LIBOR VACEK, Autor je ředitelem odboru komunikace Ministerstva zemědělství.
Ze 38 záznamů za týden
Josef Duben
a JN
"Když bát se je tak krásné" a "Přestat křivit přírodu"
|
|
TISKOVÁ ZPRÁVA ČSOP
| V Praze, 27. 3. 2006 | K okamžitému zveřejnění |
Ptáci: Ptačí chřipka není problém. Problém jsou lidé, kteří se jí bojí. V souvislosti s výskytem ptačí chřipky na našem území považujeme za nutné veřejnosti zdůraznit známé skutečnosti:
1. Normálně se chovající člověk u nás nemá šanci se touto chřipkou nakazit.
2. Krmit volně žijící ptáky, poskytovat jim místa pro hnízdění a těšit se z jejich přítomnosti je normální chování člověka. Při tomto chování člověk nemá šanci se ptačí chřipkou nakazit.
3. Je zcela zbytečné, neefektivní a nezákonné pod záminkou strachu z ptačí chřipky vyhánět ptáky z míst, kde se běžně vyskytují, nebo je či jejich hnízda likvidovat.
Jak ukazují zkušenosti z posledních měsíců, nakazit se ptačí chřipkou není vůbec jednoduché. V našich podmínkách je to prakticky nemožné. Tedy pokud někdo nepraktikuje obyčeje některých asijských zemí - nepije syrovou ptačí krev, nevysává hleny z nosních otvorů živým kohoutům při kohoutích zápasech či nechodí spát se slepicemi … do jedné místnosti.
Český svaz ochránců přírody v důsledku masového šíření nejrůznějších „zaručeně pravdivých“ informací o ptačí chřipce stále častěji musí odpovídat na dotazy veřejnosti typu – máme odstranit ptačí krmítko z našeho okna? Máme dál chodit krmit labutě k Vltavě? Máme ze zahrady odstranit ptačí budky? Můžeme pouštět ven naší kočku? Jak zabránit, aby se jiřičky vrátily do hnízda na našem domě? Na naší škole je čapí hnízdo – nemělo by se odstranit?
Všem odpovídáme: Chovejte se tak, jak byste se chovali, kdybyste o ptačí chřipce nikdy neslyšeli. Těšte se s přítomnosti ptáků ve vašem okolí a pomáhejte jim. Budete-li se chovat normálně, nehrozí vám žádné nebezpečí.
Při nálezu zraněného či zjevně nemocného ptáka, je normální se ho nedotýkat a informovat o podrobnostech nálezu co nejrychleji místně příslušnou záchrannou stanici pro handicapované živočichy. Kontakty na stanice jsou na www.zachranazvirat.cz Záchranná stanice se ve spolupráci s Státní veterinární správou postará o odborný odchyt a další vyšetření. Je-li takových ptáků více pohromadě či jsou-li ptáci mrtví, je nutné zavolat rovnou Státní veterinární správu (tel. 227010142).
V případě, že se veřejnost setká s úmyslnou likvidací ptáků či jejich hnízdišť, doporučujeme ihned kontaktovat Policii ČR, Českou inspekci životního prostředí www.cizp.cz, Český svaz ochránců přírody (tel. 222516115) nebo Českou společnost ornitologickou (tel.: 274 866 700).
| Petr Stýblo, ČSOP tel. 222 51 61 15 |
Přenos ptačí chřipky (viru H5N1) z nakažené kočky na člověka zatím nebyl prokázán, přestože v Asii proběhlo několik úmrtí koček a kočkovitých šelem, (např. cibetek chovaných v zajetí či tygrů a sněžných leopardů uhynulých na ptačí chřipku v roce 2004 v Thailandské ZOO), které byly v kontaktu s lidmi. Hrozba však stále zůstává zejména v možnosti, že virus zmutuje. Odborníci se proto shodují v názoru, že v rizikových oblastech je vhodné nepouštět domácí kočky ven.Ptačí chřipka, známá také jako kuřecí mor, propukla v letech 2003 –2004 u ptactva v asijských zemích. Důvodem je H5N1, podtyp chřipky typu A.
U ptactva: výskyt ptačí chřipky byl potvrzen u drůbeže v Kambodži, Číně, Hong Kongu (ojediněle i sokolů), Indonésii, Japonsku, Laosu, Severní Koreji, Thajsku, Vietnamu a posléze se rozšířil také do Evropy.
U člověka: propuknutí ptačí chřipky mělo za následek výskyt ojedinělých případů její lidské formy H5N1 ve Vietnamu, Thajsku a dalších zemích. Byla dokonce hlášena úmrtí. V současnosti se z největší pravděpodobností předpokládá, že k nákaze došlo kontaktem s infikovaným ptactvem nebo s povrchem kontaminovaným ptačím trusem.
U koček a kočkovitých šelem: v roce 2004 v Asii, poprvé propukla nákaza a úmrtí několika koček a kočkovitých šelem, které byly v kontaktu s lidmi, na ptačí chřipku (např. cibetek chovaných v zajetí či tygrů a sněžných leopardů v Thailandské ZOO)
2. března 2006 byl na ostrově Rujána u uhynulé kočky objeven virus ptačí chřipky, první případ nákazy jiného živočicha, než je pták - ve střední Evropě. Kočka se zřejmě infikovala pojídáním nakaženého ptáka nebo kontaktem s kontaminovanou zdechlinou či trusem. 6. března 2006 byl zjištěn virus ptačí chřipky u 3 koček v útulku ve Štýrském Hradci v Rakousku.
Pravděpodobnost nákazy člověka od jiného živočišného druhu, než jsou ptáci, zatím nebyla prokázána. Stejně jako nakažení člověka od nemocné kočky či psa je málo pravděpodobné. Hrozba stále zůstává zejména v možnosti, že virus zmutuje.
Proto se všichni odborníci se shodují v názoru, že v rizikových oblastech je vhodné přestat pouštět domácí kočky a psy ven.
Není důvod k panice, ani k vyhánění či likvidaci koček. Do té může vyústit pouze špatná informovanost každého z nás, a ta nás před ničím neochrání. Ani před ptačí chřipkou. Hlavní je snadný přístup k ověřeným a srozumitelným informacím.
Více se dozvíte na
www.ptaci-chripka.cz/
www.novinky.cz/special/chripka/sireniviru.html
www.svscr.cz/aktual.php
Nepodléhejte panice šířené senzacechtivými médii
Přenos ptačí chřipky (viru H5N1) z nakažené kočky na člověka zatím nebyl prokázán. Veterinární klinika v rakouském Nickeldorfu provedla důkladné testy všech 170 koček z útulku „Noemova archa“, kde byl 6. 3. zjištěn virus ptačí chřipky H5N1 u tří koček. Testy byly bez nálezu, a to i u dříve pozitivních zvířat.
Pravděpodobnost nákazy člověka od jiného živočišného druhu, než jsou ptáci, zatím nebyla prokázána. Na ptačí chřipku doposud zemřelo cca 100 lidí, kteří pojídali nemocné ptáky či byli v bezprostředním kontaktu s nimi a nedodržovali základní hygienu. Na „lidskou chřipku“ umírají statisíce lidí a na tzv. civilizační choroby (kardiovaskulární a rakovinu) miliony lidí ročně, aniž by to budilo paniku.
Ptačí chřipka, dříve nazývaná „ptačí mor“, existuje už od pradávna, vinu za mutaci viru nesou bezohledné velkochovy, kde bývají v zoufale přeplněných halách, stísněny desítky tisíc ptáků, trpících stresem a zbavených přirozené obranyschopnosti krmivem obsahujícím ATB a růstové hormony.
První větší epidemie ptačí chřipky byla potvrzena už v roce 1998 u ptactva v asijských zemích, tedy v době, kdy žádná panika neexistovala a v zemích, kde úhyn nějaké té kočky nebudí žádný zájem. Teprve poté v Thajsku, v roce 2004, bylo prokázáno několik úmrtí koček a kočkovitých šelem (které byly krmeny nemocnými ptáky), na virus H5N1. Tato uhynulá zvířata byla prokazatelně v kontaktu s lidmi, a přesto nebyl žádný případ přenosu infekce z koček na člověka prokázán.
Nakažení člověka od kočky či psa, nakažených virem ptačí chřipky, je tedy velmi málo pravděpodobné. Hrozba však stále zůstává zejména v možnosti, že virus zmutuje. Proto se všichni odborníci se shodují v názoru, že v rizikových oblastech je vhodné nepouštět domácí kočky a psy ven.
Ale v žádném případě neexistuje důvod k vyhánění či likvidaci koček, a to jak domácích, tak opuštěných.
Zabraňte utrpení nevinných zvířat, případně nás neprodleně informujte o datu, místě, osobě a způsobu týrání, vyhánění či likvidace koček, protože se jedná o závažný přestupek zákona na ochranu zvířat proti týrání, a v případě týrání či likvidace o trestný čin.
|