Zajímavosti z domova i ze světa
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic
5. ledna 2006, Redakce
Přečtěte si zajímavý odst. z úryvků „Příhody Václava Vratislava z Mitrovic“ 
(O českých špionech v 16. století, z deníku Britské Listy, 24.12.2005)
a sice o příkladném krmení potulných koček v 16. stol. v Cařihradě. Zatímco u nás ve středověku byly kočky pokládány za ďáblovo stvoření a pomocnice čarodějnic, Turci je krmili, ale co horšího, u nás se tato nenávist ke kočičím bezdomovcům traduje doposud.
Příhody Václava Vratislava z Mitrovic(1576–1635)
(O českých špionech v 16. století, z deníku Britské Listy, 24.12.2005)
...Sou také v témž městě veliké zahrady zdmi obehnané, na kteréžto obyčejně kočky vskakují a se shromažďují, očekávajíce v jistejch hodinách, aby jim Turci tudy jdoucí almužnu, pokrmy a potravu jejich dávali, nebo v jistejch kuchyňkách se obzvláštní pokrmy od drštěk, plic, jater a kousků masa vaří a pekou a potomně v čbeřích dva po městě nosí a Kedi et, kedi et, totiž: Kočičkám maso nebo potravu, křičí. Item nosí na ramenou kuchtík mnoho rožníčkův, na nichž pečené kousky masa, jater, slezin nastrčeno, a křičí, volá: „Tiupek et, to jest: Psům maso, za nímž kopa, půl druhý psů chodí a na službu mu hledí. Tu Turci kupují a psům rozhazují, též kočkám na ty zdi házejí, nebo ti Turci pověrní a barbarští domnívaje se, že obzvláštní milost u boha sobě zasluhují, když také nerozumným hovadům, totiž kočkám, psům, rybám, ptákům a jinejm živočichům almužny dávají.
A protož za veliký hřích mají polapeného ptáka zabíti a snísti, nýbrž, jak sem toho nahoře dotekl, raději je penězi svými vykoupí a zase v předešlou svobodu, aby pryč uletěti mohli, vypouštějí. Házejí také rybám chléb do vody k jejich požívání; obyčej mají psům a kočkám, kteréž se každodenně na ulicích v jistém místě v určitý čas v houfích ssedávají, chléb, maso a jiné potravy rozdávati; a kočku jejich na zdech týchž zahrad, o nichž tuto mluvím, v hodinu Kusluku, jenž jest čas prostřední mezi vejchodem slunce a polednem (u nás slove Nona aneb čas snídaní) a po druhé v hodinu Ikindi, jenž jes u nás o nešpořích aneb o svačinách, svůj pozor mají a k tomu se shledávají; naschvále sme tam chodili a to spatřili a jejich zpěvu mrňaus revaus poslouchali a s smíchem velkým se na to, jak ony z těch domů vybíhají a se shromažďují, dívali a několikráte svýma očima na to hleděli, kterak turecské ženy a babičky, koupíc na rožníčku od těch kuchtíků aneb z obvzláštních obecných kuchyní, kteréž nedaleko od toho místa sou, kousky masa a vstrčíc na dlouhou žerď aneb kůl, těm kočkám na dotčených zdech podávali, brebcíce podlé toho nevím jaké turecské modlitby...