Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Další pokračování zpravodajství o Azince
15. července 2006, Markéta Lokvencová
aneb láska nedůvěřivé chlupatice získána.
Milí manželé Oppovi,tak jsem se konečně dostala k tomu,
abych o té naší chlupatici napsala pár slov.
Jak jste mohli vidět z fotek, Azulína si to u nás pěkně užívá. Všechny postele v bytě jsou její. Na letišti se umí vyvalovat stejně dobře jako na gauči. Drbáníčko a mazleníčko Azi miluje tak jako hry. Na muchlování jsem tu převážně já a na hry s provázkem či míčky a myšičkami je tu zase Jirka.
Ani akvárko Azinku neomrzelo a prosedí u něho i hodiny pouhým pozorováním a také "chytáním" rybiček - to naštěstí jen přes sklo.
Také přímo zbožňuje svou "škrábací" bezinkovou větev. Zvlášť, když jí Jirka doveze novou, čerstvou, pěkně voňavou, to se pak Azi může zbláznit. Větev obíhá a divoce na ní skáče, pak jí škrábe jako o život až piliny lítají na všechny strany. Asi si umíte představit, jak po jejím nájezdu vypadá koberec pod tou větví :o).
 |
 |
 |
 |
Ačkoliv si už u nás, myslím, dokonale zvykla, je to stále tak trochu bázlivka a lekavka. Jak někde uslyší neznámý zvuk, nebo třeba kroky na schodech, hned se běží schovat. Kromě prostoru za sedačkou, kde občas tráví dny (pokud tedy zrovna neleží v posteli), si jako odpolední a večerní úkryt zvolila prostor pod americkými kamny v obýváku, odkud má dokonalý přehled, co zrovna děláme, zda nemáme něco k snědku, či zda náhodou nejdeme do kuchyně, něco dobrého jí nasypat do mističky.
Ta její ustrašenost nás tuhle pěkně pobavila. Vím od vás, že se Azulína nesnese s žádnou další číčou, že na ně útočí a nenechá si nic líbit. Vůbec nás proto nenapadlo, co způsobí moje nové "učící" bačkory. Při nočním učení mě často zábly nohy a proto jsme koupily ty úžasné chlupaté papuče. Hned v krámě se mi líbily, protože vypadaly tak trochu jako naše Azulína - prostě černě chlupaté číči. Jen jsem měla trochu strach, když je Azi takový malý kočičí agresor, aby mě Azi nehonila a po bačkorách nechňapala, nedrápala je a nekousala.
Opatrně jsme tedy bačkory nejprve "bez nohou" nechaly stát v pracovně a čekali s obavami Azinčin útok. Jak je ale Azulína uviděla, děsně se vylekala, úplně nadskočila a tryskem zmizela za gaučem. My se z toho mohli potrhat smíchy, škoda, že nemáme kameru, to byste se také pobavili. Milým botám se Azi vyhýbala skoro týden, ale když zjistila, že na ní bačkory nezaútočí, tak je nakonec očuchala a "přijala do rodiny".
No jo, už je i z té naší princezny pěkný loudil. Když byla u vás sama v pokoji, neměla se to šanci naučit. U nás však "společným stolováním" zjistila, že když se bude dostatečně lísat, tak sem tam něco od stolu odpadne. Moc ale sýrům či salámům nedá. Stále má nejradši syrové masíčko, zvláště jatýrka miluje k zbláznění, a také sušené granule.
Také na chalupě se jí líbí, má tu veliký výběh a množství schovávaček. Miluje tu spoustu oken a výhledem do zahrady plné stromů a samozřejmě ptáčků. To je ale podívaná! "Chytáním" ptáčků Azi také dokáže trávit hodiny.
Jen to cestování jí nedělá dobře a myslím, že už to lepší nebude. Nejlépe to snáší, když si jí i s přenoskou vezmu na přední sedadlo. Dvířka většinou otevřu a Azi hladím v bedničce, případně jí nechám trochu vylézt a koukat z okénka. Úplně jí ale nepouští, obávám se, že by se svou láskou k malým prostorům zalezla někam pod sedačku a kdo by jí pak, chudáka, odtud tahal.
Prostě je to náš svéhlavý drahoušek. Nedá si jen tak poroučet, rozhodně nepřiběhne na první zavolání, je to přeci dáma!!! Mazel je to ale veliký a labužnicky si ty chvíle muchlování užívá. Jak má chuť, vleze za námi pro pomazlení do postele, na gauč, či třeba na WC :o) a když má pocit, že jí při učení už moc dlouho zanedbáván, nenechá si to jen tak líbit a vyskočí si přímo na stůl a lehne si na učebnice či na klávesnici počítače.
O tom, že se mnou Azulína i studuje svědčí poslední přiložené fotografie, na nichž se se mnou Azi připravuje na poslední písemný test studia (a naučila se výborně). Nyní se mnou musí ještě v červenci dopsat diplomovou práci a naučit se na poslední dvě státnice. Dostudováno by tak Azi měla mít asi koncem října. Už aby to bylo, aby bylo ještě více času na hraní a jinou zábavu.
Tak snad jsem vám podala dostatek tak dlouho :o) očekávaných "kočičích" informací, abyste si udělali obrázek o tom, jak si s námi Azinka (a my s ní) žije a užívá.
Mějte se oba moc hezky.
Srdečně zdraví a pusinky posílají Azulína a její doprovod :o)