První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

11. dubna 2005, paní Petra Hauková

Barnabášek, dříve Matýsek z depozita paní Davidové v Brně, v novém domově.
Chtěli bychom se podělit o nejčerstvější zprávy z našeho domova, jak se daří Barnabáškovi a jeho novému kamarádovi Mikeškovi.

Dlouho jsme chtěli našemu kocourkovi Mikeškovi pořídit kamaráda, ale bohužel to nešlo tak rychle, jak jsme chtěli…. Když mu byli 3 měsíce, tak se nám jedné pondělní noci stalo velké neštěstí, kocourek vypadl z okna a zlomil si přední nožičku v kloubu. Musel podstoupit 2 operace a následnou rekonvalescenci, u které jsme museli s nožičkou neustále cvičit, aby bylo postižení co nejmenší. V lednu letošního roku byl již Mikešek zdráv a my se vydali k MVDr. na RTG, abychom zkontrolovali nožičku v jakém je stavu. Bohužel kloub nožičky je postižený velkou artrózou, nepodařilo se ho úplně zachránit. Panem doktorem nám bylo doporučeno, aby měl Mikešek doma kamaráda, se kterým by byl neustále v pohybu a nelenošil (artróza při delším „nicnedělání“ hrozně bolí). Mikešek je sice čiperka, loudílek, všudybýlek, neposeda, ale přece :-)… byl sám a my jsme mu už nestačili. Takže bylo rozhodnuto :-) a bez velkého váhání jsme se dali do hledání chlupáčka.

Hledali jsme kočičku, která by byla mladší, protože Mikešek je rád dominantní, je to tygr každým coulem, elegán a zároveň divoch. Hledali jsme v našem bydlišti a krásné kočičky jsme našli v Depozitu paní Davidové v Brně. Nejdříve jsme chtěli kočičku, ale nakonec jsme se rozhodli po všech „pro a proti“ pro 4 měsíčního kocourka. Byl hodně zdrženlivý, bojácný, ale hrozně zvědavý. Nebylo se čemu divit, když jej již 2x vrátili rádoby osvojitelé s tím, že je to divoké kotě (nechtěl se hned mazlit, schovával se …). Po dlouhých diskusích s manželem jsme uznali, že přece takový fešák si zaslouží konečně láskyplný domov. Rozhodli jsme se mu dát jméno Barnabášek. Museli jsme ho přejmenovat, protože v útulku slyšel na jméno Mikešek, ale my jsme už jednoho Mikeška měli :-).

Ve čtvrtek 24. března v odpoledních hodinách jsme si pro našeho nového kamaráda přijeli a v přepravce domů jsme si nesli malé ustrašené klubíčko. Cestou domů se nám honily v hlavách různé myšlenky a pořád jsme přemýšleli o tom, jak jej náš domorodec přijme. Byli jsme velmi mile překvapeni a snad to bylo i tím, že si Mikešek už hodně dlouho přál parťáka pro svoje hry, které ne vždy jde hrát s člověkem. Když jsme Barnabáška přinesli domů, nechali jsme kocourky vzájemně očichat, aby si zvykli na svůj pach a když se dlouho nic nedělo, opatrně jsme otevřeli přepravku….. Barnabášek šel k Mikeškovi a otřel se o něj. Mikešek byl sice překvapený, stál jako solný sloup, ale bylo vidět, že ani jeden nejsou agresivní.Vše bylo na dobré cestě….Barnabáškovi jsme ukázali záchodek, mističku na jídlo a vodu, pelíšek a škrabadlo. Hračky jsme už ukazovat nemuseli, ty si Barnabášek našel sám a následně si je přivlastnil. Hodně jsme se nasmáli, když se Barnabášek Mikeškovi vyválel v záchodku a s klidem gentlemana odkráčel se trošku napít a honem se schoval pod kuchyňskou linku.

Jak čas plyne stávají se z nich nerozluční kamarádi, kteří se od sebe nehnou ani na krok… Mikešek jenom zavolá a Barnabášek hned utíká za ním. Vzájemně si umývají své kožíšky, hrají si na schovávanou, pokouší se, dívají se z okna, loví mouchy a cvakají zuby na ptáčky, perou se a úsměvné je i to, že se vzájemně kontrolují na záchodku Jsou to takoví naši dva lumpíci. Z Barnabáška se stal bystrý kocourek, který je mazlíkem mého manžela. Hrozně má rád, když jej člověk drbe na jeho bílém krčku a on přitom dává pusinky. Při pusinkování do nás trkne tak jako kůzle, má obrovskou sílu, přitom se všude rozhlíží a pořád sebou mele, jako had. Ještě se trošku bojí, ale jde vidět, že dělá obrovské pokroky a že má všechno velmi dobře zmapované. Barnabášek je taky velký gurmán, miluje všechno, co voní po masu :-) a také hrozně rád lenoší (tedy přes den lenoší a v noci je to demoliční četa :-)

Někdy se stane, že naši uličníci provedou nějakou tu lumpárnu, bez těch to taky nejde :-), nemůžeme se ale na ně zlobit, útěchou pro nás jsou dvě klubíčka stočená vedle sebe.

Chtěli bychom tímto poděkovat laskavé, milé paní Davidové a jejím kolegyním, které se o kočičky starají s tak velkou láskou, za její ochotu, porozumění, soucit, starostlivost…. a všem kočkomilným přejeme krásné jaro a chlupáčkům hodně rozevřených lidských náručí, které jim zajistí ten pravý domov.

Z Brna zdraví Petra + Honza + Mikešek + Barnabášek Haukovi

Zpět