8. dubna 2005, Ing. Ondřej Martínek Zprávičky z nového domova handicapované zrzečky Cilky,
aneb jak si dokáže získat respekt mohutného kocoura Káči, jedna mrňavá jednooká kočička.
Tak pěkně od začátku. Úžasně milý pan ing. Martínek, nyní „dvorní fotograf“ naší společnosti, se jednou ujal malého opuštěného kocourka Čertíka, který však záhy onemocněl FIP a přes veškeré úsilí, včetně léčby Interferonem, se nepodařilo ho zachránit.
Pan inženýr moc truchlil nad ztrátou milovaného chlupíka,
ale jak už to bývá, „uvízl drápkem“ a náhle nemohl bez
kočičího společníčka být. A tak se pustil do hledání náhradníčka v nabídce kocky-online.
Vybíral, vybíral, přijel se podívat i na naší Azinku, která se mu sice líbila, jenže se k němu moc neměla, navštívil tedy útulek paní Kopáčové a paní Maňasové.
Poté téměř celé léto navštěvoval tu naší dračici Azulínu s důvěrou, že si ji ochočí.
Přes všechny ty lahůdky a hračičky, které jí přinášel se k němu neměla, a tak mu bůh kočičího počátku, Felinur - urle urti, seslal
do cesty opuštěnou bílorezavou kočičku.
Té se ujal, nazval ji Káča, hned nechal vyšetřit na veterině, kde byl ujištěn, že kočka je kastrovaná a zahrnul ji nepředstavitelným blahobytem, péčí a láskou. Káče podstrojoval kolik chodů denně, papala, papala, až náhle začala trpět zácpičkou a tak honem na veterinu. Avšak ten úžas, když pan doktor zjistil, že Káča není kočka, ale kocour! Předepsal dietu, léky i klystýrky, jenže nic nepomáhalo, Káča tloustl a trpěl zácpičkou dál.
A tak se pan inženýr rozhodl pořídit Káčovi kamarádku, aby si měl s kým hrát, s tím, že více pohybu mu pomůže se zbavit té úporné zácpy.
Navštívil Jarní umisťovací výstavu, kde si jednak ze soucitu a tak trochu i s ohledem na svého obézního peciválka Káču, vybral droboučkou jednookou zrzečku Cilku z hodonínského mikroazylu Kočičí ráj
Netrvalo ani hodinu, když pečovatelka Cilky, pí. Tomalová, dostala SMS - Cilka se chová jakoby tu žila odedávna, lítá po skříních, vyvaluje se v posteli, Káča je z ní úplně paf…
Doma, po návratu z výstavy, nás už čekalo první zpravodajství a fotky:
Když jsem přivezl domů tu malou jednookou zrzavou potvůrku (v autě rozervala krabici a vylezla ven), začala se chovat, jakoby tu byla doma odjakživa. Na Káču vrčí a syčí (chudák k ní hned šel s vystrčeným čumákem) a chtěl se kamarádit. Slečínka okamžitě prolezla celý byt, skříně, vyskočila i tam, kam se zatím Káča neodvážil, ničeho se nebojí, pak se uvelebila v křesle.
A další přišlo následujícího rána:
Cilka se od první chvíle chová naprosto suverénně - prolezla celý byt tak,
jak to chudák kocour Káča nedokázal za 8 měsíců, co se mnou bydlí. Na
kocoura vrčí a syčí, ten by se chtěl docela sblížit.
A poté následovalo:
Káča je ještě trochu z Cilky nešťastný, pořád kontroluje, co dělá, v noci ji
hledal a vrkal. Cilka mi vlezla pod peřinu a odtud na něj vrčela, pak
zmizela, přišel si lehnout Káča, ale za chvíli ji šel hledat. Takže jsem se
moc nevyspal. Teď už Cilka nevrčí.
Druhá noc:
Cilka přestala vrčet, Káča za ní chodí, nebo ona za ním. Když Cilka někam
zmizí, Káča ji volá svým vrkáním. Někdy ho volá Cilka tenkým mňouknutím.
V 00:40 začalo rodeo - už jsem usínal, když se bytem řítily dvě zrzavé potvory (pochopitelně neopomněly vždy přeletět přes postel). Cilka vždy přiběhla do postele a číhala na Káču. Po hodině odpočinek, pak jsem usnul, nechaly mne spát do 7 h.
Třetí noc:
Káča má zase zácpu, takže se honičky omezily na příležitostné
výpady. Ráno se Káča 4x vyzvracel, jak bezúspěšně tlačil, kňoural, pak se mu podařilo vykakat dva tvrdé špunty. Tím jsem odložil další návštěvu
veterináře a klystýry. Káča má vinou přeražené páteře oslabenou inervaci
konečníku a střev, takže kakat chodí až když je plný a stolice je už tvrdá.
Lactulosu se mi podaří mu dát jen někdy, klystýr si nechá líbit na klinice,
mně se někdy podaří mu do zadečku stříknout trochu oleje. Jakž takž si nechá zadeček jemně masírovat. Pokusy, aby občas snědl syrová játra jsou marné - ostatně i Cilka syrová játra ignoruje, trochu ochutnala vařená v mikrovlnce, pak jsem je stejně vyhodil.
Káča si zvykl vyskočit na opěradlo pohovky u okna a chce, abych ho v
otevřeném okně držel, on se uvelebí v náručí a sleduje ulici. Jenže ta malá potvora se okamžitě cpe do okna také.
Prošmejdí všechno - včera jsem zavíral šuplík u komody a stačila mi tam strčit packu, ale za minutu už řádila dál.
Ráno jsou obrazy nakřivo, naštěstí je jako Čertík i Káča - nechává na pokoji kabely a dráty. Zatímco Káča se bojí vyjít na chodbu, Cilka se klidně vydá na průzkum domu.
Poslední zpráva přišla dnes, 8. dubna:
Cilku jsem před chvílí vzal na návštěvu k sousedům - majitelům bílé fenky
špice - kam jsem chodil i s Čertíkem. Cilka vzorně seděla na klíně, pejsek
by se chtěl seznámit, ale vrčela na něj (to Čertík důstojně kráčel před psem a pak to vyřešil tak, že se usídlil v kuchyni na stole, kam pes nesměl a zbytek návštěvy na něj obdivně hleděl).
Končím, protože Cilka se rozhodla zabrat PC pro sebe a loví kurzor.
Zdravím OM+K+C
Další zprávička z 9. 4.
Cilka je sladké éro. Kocour Káča ji miluje, večer a v noci chodí a volá ji,
potvora si ho většinou nevšímá, on přileze až k ní a vrká a mňouká.
Vyprovokuje ji až tím, že začne co nejhlasitěji drásat nábytek, tím ji
probere a chvíli se honí (takže se nevyspím).
Díky Cilce jsem nemusel na veterinu s Káčou na obligátní klystýr - dnes v noci se po dlouhé době vykakal (WC plné betonových bobků a dlouhé tvrdé hovínko jsem našel v předsíni pod rohožkou).
Cilka zřejmě nezažila žádný otřes, aby se bála, jako Káča, kterému někdo
přerazil páteř. Pořád chce prozkoumávat celý panelák, návštěv se nebojí.
S Káčou jsem si do příchodu Cilky hrál - prali jsme se - on respektoval, že
jsem větší kocour. Teď to pokládá za přítomnosti Cilky za ponižující a pere
se doopravdy. Štve ho, když si ho Cilka nevšímá a jde si lehnout ke mně. Ale občas se přijde pomazlit.
Dnes Cilka ležela na koberci, Káča přišel k ní a svalil se na ni. Pak leželi vedle sebe a Cilka mu dokonce olízala ucho.
Cilce jsem dnes přestal dávat mléko, protože měla průjem.
Pokračování 16.dubna 2005
Káča se zase ucpal, předevčírem několikrát zvracel, jak bezvýsledně tlačil (pochopitelně na nový vlněný koberec, takže jsem ho 4x čistil pro tento účel koupeným Vax Rapide Carpet Cleanerem. Káčovi jsem začal několikrát denně vstřikovat do zadečku olej a masírovat, takže už z něj vypadlo pár bobků.
Cilka buď lítá jako éro - oblíbená zábava je ukrást telefonní sluchátko,
snažit se vlézt do monitoru, ale nejraději honí laserové ukazovátko. Bohužel to byl jediný způsob, jak rozhýbat Káču - ten se teď jen dívá, jak Cilka běhá. Nebo leží a spí.
Pokračování 7.května 2005
Nemám na nic čas, už jsem se naštval, že dělám jen otroka dvěma rozmazleným a mlsným kočkám. Ráno mne vzbudí někdy před 4 h, Cilka buď drápe záclony, nebo se oba začnou honit po bytě, při čemž Cilka vždy skáče po mně. Následuje úklid WC, nakrmení koček (oba tam mají neustále granule, pochopitelně, že Káča žere kotěcí a Cilka light). Pak je většinou nutné vyluxovat noční bordel. Někdy si jdu ještě lehnout a kočky mne nechají (opět jen někdy) spát do 8 h, někdy si už udělám snídani a dělám něco užitečného. Nemohu ani pořádně pracovat na počítači, protože Cilka vždycky vystartuje, šlape po klávesnici a loví na monitoru kurzor. Cilka chodí po bytě a píská jako opuštěné kuře, někdy si lehnou a spí, někdy se v poledne začnou honit po bytě.
Odpoledne většinou spí. Večer, pokud jdu někam ven, tak mne svorně vítají, pak se honí a kočkují, pak opět spí. Když si konečně chci také kolem 23.hod jít lehnout, tak Cilka vyžaduje, abych jí svítil laserovým ukazovátkem. To lítá, až nemůže popadnout dech a Káča, který dříve světýlko také honil, už nemá šanci. Jakmile si lehnu, Cilka přes záclonu začne drápat okenní sklo, ačkoliv má u obou oken posed a volný výhled. Nepomáhá vysvětlování, okřiknutí, ani uchopení za kůži na krku. Chvíli počká a zkouší to zase. Kromě toho se dožaduje vypuštění na chodbu, kam ji pouštím tak 5x až 10x denně. Očichává rohožky, poslouchá za dveřmi, leží na schodech a dívá se oknem na severní stranu, ale neutíká a po nějaké době, pokud ji nenajdu a neodnesu, přijde sama.
S Káčou se snášejí dobře, dokážou jíst z jedné misky, vzájemně se i olizují, někdy se kočkují, až si myslím, že musím zasáhnout, protože to vypadá jako rvačka. Buď Cilka skočí kolemjdoucímu Káčovi na záda (to ještě jde, protože váží 5x méně), nebo Káča zalehne Cilku a drží ji připlácnutou k zemi (viz foto). Ale ještě neleží přituleni jeden k druhému. Předevčírem mi spadla do vany (foto přiloženo).
Nemohu psát, Cilka totiž sedí asi 10 cm od monitoru a bedlivě sleduje, co by se dalo použít jako hračka nebo lovit.
Jinak:
- oba nežerou vnitřnosti (játra ani hovězí, ani kuřecí, ani tepelně opracovaná)
- oba odmítají vajíčka
- Cilka nechce ryby, Káča vařeného kapra rád
- oba přestali jíst olejovky
- oba rádi šlehačku, ale pravou, nikoliv rostlinnou
- oba odmítají uzeniny
- Káča konečně začal mít raději hovězí maso než vepřové - dříve jedl jen krkovičku a vepř. pečeni (a to ještě jen od Lidla)
- Cilka teď pozoruje, jak píši a snaží se také psát, což mi dělá problémy. Má zvláštní talent přejít po klávesnici a PC se ptá "opravdu chcete vymazat (někdy přejmenovat) tyto soubory?"
- Cilka krade - mizí mi lžičky, které nemohu nikde najít, dále injekční stříkačky i jiné drobné předměty.
Káča bohužel tloustne.
Cilka byla hubená, teď se trošku spravila a jsem rád, když jí. Bohudík Cilka není takový žrout - trochu ují a běží zase šmejdit. Káča pak zasedne a spořádá, co mu chutná.
- Horší je kocour mé přítelkyně (8 let, 7 kg). Ten se s plachou Baruškou nehodlá dělit (i když někdy Baruška ztratí trpělivost a vytlačí ho od misky) a sežere všechno i z Baruščiny misky. Oba chodí (pod dozorem) na balkon, Baruška nemá tendence spadnout. To Cilka, když tam byla na návštěvě se hned hodlala procházet po tenkém vnějším okraji za zábradlím.
Zdraví
O+K+C
|
