První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

březen 2006, Honest Injun

Dobrý den, jsem kocour a jmenuju se Mourek. Moc nemňoukám, už jsem dost starej a mňoukat mě moc nebaví, leda když mě omylem nechaj venku na zahradě a já nevim jak se k svejm lidem do jejich domečku zpátky dostat. Ne že by venku nebylo příjemně, jsou tam ptáčci a slepice a jiný kočky

občas, a nevotravujou žádný psi, ale doma je teplo a mám tam svoje křesílko kde můžu pochrupovat a přitom poslouchat co si lidi povídaj, a když mě to omrzí nebo mám hlad a žízeň, jdu ke svejm mističkám do jiný místnosti, a je to tam vůbec docela dobrý. Akorát ta Pepina,

to je mrcha. Ne a ne mě nechat na pokoji. Furt do mě reje, prej co jsem to za kocoura, když s ní ani neto - víte co, a já bych třeba i jo, ale stejně to nemá smysl, protože jsem vykastrolovanej nebo tak nějak, koťata už mít nebudu, zemřu bez potomků, jak říkaj lidi, ale mě je to vcelku jedno. Alice říká, že už takhle je nás koček až moc, stejně jako lidí, a že je spousta pitomejch lidí, co nemaj kočky rádi a dělaj jim co nejhoršího můžou a vymejšlej na ně v některejch městech pitomý vyhlášky proti kočkám co jsou bezdomovci a jen tak se toulaj poblíž lidskejch sídel a živěj se odpadkama. Pár jsem jich viděl, a kdyby je Alice nechodila krmit a občas se nějaký neujala, chcípli by hlady, jakoby voni mohli za to, že se narodili. Můžou snad lidi za to že jsou na světě, a že jsou vlastně často jakoby přebytečný podobně jako my kočky? A dost často nás nějakej pitomec člověčí vyhodí když už ho kočka nebo kocour vomrzeli, to už je snad lepší i ta hrůza, jak jsem slyšel že některý koťata hned po narození lidi utopěj nebo je zabijou nějakym ještě hnusnějším způsobem…. No těžko říct. A co kdyby to bylo vobráceně? Ale proč sakra by vod nás měla vzejít nenávist, dyť jsme všichni svý kočky kocourci lidi,tak proč, hergot? A na to že by se prej nemělo klít nedbám, chcili slušný zůstati, což hodlám, a měl jsem vlastně velký štěstí, moh jsem bejt taky jedna z těch bezdomovejch koček, takhle mám solidní byt a stravu a ještě lidskou přízeň. To mi pak ani nevadí, že jsem kastrát, ale já ani moc nemňoukám, tak se to ani nepozná, akorát že jsem dost tlustej, protože jsem poměrně línej, a docela mi chutná, ale koneckonců už nejsem nejmladší a tak si šetřim nohy. A kam taky furt chodit, že jo, maximálně na zahradu, tam obhlídnu

cvrkot, a pak zas šup zpátky do teplíčka, akorát by tu ty lidi nemuseli tak hulit, ale furt lepší než se někde toulat vod domu k domu a vod popelnice k popelnici. Taky jsem tak jeden čas kdysi v dávnu žil, a bylo to fakt dost hnusný, radši nevzpomínat, fakt jsem si připadal poníženej, takže teď jsem rád že to takhle dopadlo, a snad dožiju relativně šťastnej, takovou kliku spousta koček v tomhle městečku a vůbec v týhle zemi a prej i v jinejch zemích nemá. Alice dycky nadává na různý lidi, třeba na poslance co vymejšlej blbý zákony i proti kočkám, a na různý boháče i neboháče, který maj na nás kočky blbý názory a asi by byli nejradši kdybysme neexistovali a vůbec. A pak eště sou ty blbý počítače co dělaj automatický vopravy – tak já napíšu jak řikám “kdybysme” a ten blbeček písí mi to vopraví na “kdybychom”, no to bych neřek ani kdyby mě mučili, dyť lidi mluvěj taky tak, tak proč sebe a mě tak blbě vopravuje, to mi neni jasný, asi ty vopravy vymyslel a zaved nějakej takovej co mu nic neni recht a furt by chtěl aby bylo po jeho. U takovýho člověka bych teda bydlet nechtěl, tam bych se určitě musel i přezouvat a čistit si zuby a převlíkat se na noc do pyžama a každej den si mejt všechny čtyři tlapky. Mě Alice jenom češe, a to je příjemný, to se snad i usmívám, i když já vim, u mě to furt vypadá, že jsem nakvašenej, ale já fakt ne! Já mám jenom takovej obličej, a řikal jsem Pepině stokrát Hele kočko já za to nemůžu, já se nemračim, já mám prostě takovej ksicht, ale vona je v tomhle nějaká pitomá a ne a ne to pochopit. No ale jinak je to docela dobrá kočka, i když se furt se mnou chce prát a tuhle mě ta nána pokousala za krkem, no ale taky holt nějak patří k domácnosti a třeba má taky nějakou funkci. Jo, to jsem eště neřek, já jsem totiž funkcionář – “sekretář mourek” se mi tu říká, to je celý moje méno. Lidi maj rádi nějaký přívěsky co si dávaj před ména a za ně, dalo by se říct předznamenání a zaznamenání, akorát že se to neřiká. No a tuhle tu byl už poněkolikátý jinej Jirka, ten jak se tu onehdy

snažil hrát si se mnou s provázkem, když jsme se tu ocitli v místnosti sami. Já sice dělal jako že na ty jeho snahy o sblížení kašlu, ale pak mě to na chvíli zaujalo, no a když jsem šel ze záchodu, tak jsem jako tak kouk na toho cizího Jirku a malinko jsem kejvnul, takovym tim gestem co znamenalo hele ty jirko inžo, tak mě teda můžeš pohladit, jestli eště chceš, a von chtěl, tak mě hladil a mručel na čtyři doby - prvá druhá třetí pauza, pohladil mě celkem čtyřikrát. To bylo tak akorát, do víc stejně neumim, ne vlastně kecám, vim že lidi maj na ruce čtyři plus jeden prst a řikaj tomu pět, takže do pěti, a co je navíc, tak to nepojmenovávám, a když už, tak řikám jedna ruka a jeden, jedna ruka a dva a tak dále, to je jasný ne, no takže vim že mám čtyři tlapky a lidi maj dvě nohy a dvě ruce a na každý z nich maj pět prstů, to sem chytrej kocourek, co? No dyť asi proto jsem taky sekretář! Jo abych se vrátil k tomu druhýmu Jirkovi, tak to je prej inža a to si někdy dává před méno když chce vypadat chytrej, ale to platí na lidi, já jenom vim že ať je to inža nebo doktor, vůbec to nic neznamená, já znal inžy a doktory blbý jak pučtok co na mě koukali jak na polštářek nebo spíš hadr na podlahu, a jiný zas docela dobrý, no a ten inža Jirka mě hladil přijatelnym způsobem, ale stejně jsem ho dlouho nenechal, abych si nezadal. Ostatně jsem sekretář a ne nějaký hladítko nebo hlazenec spíš asi, sakra ta řeč je někdy zapeklitá – to koukáte jakou mám slovní zásobu, co? To jsem pochytil od lidí, a navíc vim, že to prostě znamená, že ten jazyk má v sobě spoustu různejch háčků jako jsou ty na jednom keři nevim jak se jmenuje, možná háčkovník nebo chytáček, a kterym když prolezu, tak mám těch háčků na sobě plnou srst a když se mi je nepodaří vyválet v trávě nebo otřít o strom, musim za lidma aby mě vokartáčovali, abych byl zase řádnej sekretář a moh ležet na křesle sám nebo s Alicí a moh jsem z týhle strategický pozice koukat po celý místnosti a mít přehled co se kde šustne nebo co se lidi chystaj udělat. A kdyby náhodou něco co by se mi zdálo bejt podezřelý, abych moh včas zdrhnout respektive jakžtakž důstojně a přitom rychle odejít. Ale tady se nic takovýho neděje, akorát ty lidi někdy mluvěj moc nahlas, jsou na sebe nebo na jiný lidi naštvaný, a ten hluk je někdy tak protivnej, že se tu nedá ležet a dumat o světě a snít, což já rád, tak se holt seberu a jdu pryč, a vrátim se zas až když cejtim, že znovu nastala jakás takás pohoda. Teď se například furt přou kvůli tiskárně, to je takový monstrum vobrovský, mnohem větší než mixér, a dělá trochu jinej, ale na hlasitost skoro stejnej zvuk, ale naštěstí neni ten zvuk tak protivnej jako u toho mixéru, nemluvě vůbec o vysavači, ten mi leze na nervy a nikdy jsem si na něj nezvyk, ne že bych se toho kraválu bál, ale je mi to prostě hrozně proti srsti, fakt se zježim a jdu jinam, to se prostě nedá.

No nějak jsem se zakecal, a teďka bych si docela zdřímnul. Tak až se vzbudim, zas vám něco třeba povim, pokud teda nebudu mít nějaký naléhavější sekretářský úkoly, například si dojít na záchod a pak něco zblajznout v mističce a taky se pořádně napít, aby tělo nestrádalo a moh jsem řádně plnit svý kočičí a sekretářský funkce. Ale jo, nestěžuju si, docela dobrý, sice nemám žádný peníze, ale co bych s nima dělal, jsem tu na bydlení a stravu a vlastně přemejšlim někdy za co a proč, no asi že jsem ten sekretář, a možná mě maj rádi, asi jo.
Anebo já nevim proč - a proč bych o tom vlastně měl dumat. Beru to jak to je a docela to jde, tak co bych si lámal hlavu. Jsem sekretář a ne myslivec. Mno – tak zatim, na mě už leze spánek, už jsem nějakej u-au, unavenej, a klížej se mi voči už nic teď psát nebuduuu

Zpět