Příběhy a fotografie kočiček z depozit
2. Čára opravuje přísloví
23. prosince 2017, Jana Petrželková
Čára opravuje přísloví, konkrétně na Kam čert nemůže, nastrčí Čáru. Pořád všude čtu, jak přítomnost chlupatého domácího mazlíčka zklidňuje stav mysli, urovnává tep, vytváří pohodu a zklidňuje mysl a kdesi cosi. Tak tomu, kdo tohle píše, bych ráda na měsíc půjčila Čáru a bude zpívat jinou. Mě z něj, chudáka malýho ušatýho chlupatýho, stoupá tlak i adrenalin, srdce mi bije jak o závod a co nevidět mě klepne. Jasně že za to nemůže, ale jeho láska ke mě je tak velká, až unavuje, strašně. Nemám klid ani půl minuty. POŘÁD A POŘÁD je se mnou, všechno se mnou chce dělat, do všeho se motá. Ať udělám krok kamkoli, jde se mnou - na záchod, do špajzu, do postele. Když před ním zavřu dveře, drápe je tak až mám strach o jeho pazourky a přitom usedavě kvílí způsobem, který ani mě při mé 60% ztrátě sluchu nenechá rozhodně klidnou. Jakmile se zastavím, je to pro něj znamení, že je čas na to ho drbat a začne mě na to poněkud nevybíravým způsobem upozorňovat tak, že mi zatíná drápy do nohou kam až dosáhne. Když si snad sednu, je to ještě horší - dle jeho názoru si musíme hledět z očí do očí a já ho přitom mám hladit. Cokoli vezmu do ruky, musí si vouskama podepsat, aby ti druzí 2 věděli, že teď je to jen jeho a moje. A co přitom nadělá škody! " Jé, ono to spadlo a rozbilo se to? No to je smůla". Skáče mi po pracovním stole, zaléhává klávesnici i monitor. 20x ho sundám a postavím na zem, 20x vyskočí zpátky. Musí si tlamičkou podepsat i moje úřední lejstra, nutně se v nich musí vyválet. Svlékám se před skříní neb před pračkou - položit třeba svetr přes opěradlo židle je nesmysl - Čára si ho okamžitě stáhne a udělá z něj dočasné hnízdo. Jsem celý život zvyklá si v posteli před spaním číst, ale už se bojím si jít lehnout. Jakmile se začnu chystat do pelechu, Čára usedne na noční stolek. Pokud tam snad není místo, tak si ho prostě udělá, žádný problém, všechno letí na zem. Pak mi skočí přímo do obličeje a začně mě olizovat, možná má dojem, že jsem hygienu poněkud odbyla. Trochu ho podrbu a odstrčím (protože olizování fakt nesnáším, lituju. Neštítím se, ale je mi to hrozně nepříjemné, připomíná mi to, jak mi babička v parku čistívala obličej nasliněným kapesníkem, brrrrrrr). Když ho podrbu a odstrčím po 15, mám toho dost a obrátím se ke kocourovi zády. Pro něj žádný problém, kolem hlavy mě oběhne a jdeme do dalšího kola. Odháním ho knihou či novinama - jenže kam na Čáru, prostě vše pošlape, nepřichází v úvahu že bych třeba jen pár řádků přečetla. Nakonec zařvu jako tur, kocour odskočí, já zhasnu a dělám mrtvou. Ráno začíná dříve než se naděju, tzn. že se probudím, venku je tma a já přemýšlím jestli je odpoledne nebo ráno a co je vlastně za den a co mám v plánu. Fakt se přitom ani nepohnu, ale Čára ví, že jsem vzhůru. Přiřítí se odkudsi z hlubin bytu a prásk, mám ho v obličeji. Zas mě olizuje, já se dusím, tak teda holt přemístím tělo do sedu a kocoura odstrčím. Začne mi alespoň olizovat nohy a já jsem zas hotová a nový den s Čárou je tu. Elís, já jsem z něj tak nešťastná. Já vím že to je všechno z lásky, ale ono to opravdu hrozně unavuje a otravuje. On vždycky "kontaktnější" než ti druzí 2,, ale tak hrozný je až letos. Já si to vysvětluji tím, čemu říkám "mizení lidí". Kocouři byi zvyklí být celé dny s Jirkou. Ten ale v únoru zmizel do nemocnice a už není. Pak se přistěhoval Lukáš když musel opustit svůj pronájem. Byl u nás něco přes 2 měsíce - a zmizel. Vzápětí jsme odjeli na chatu, já tam s nimi byla 2 týdny - a zmizela jsem, krmila je sousedka, já dojížděla jen na víkendy. Jenomže pak jsem zmizela na 4 víkendy, protože to tak vycházelo, když jsem jela na 17 dnů do Chorvatska. Nakonec zmizela i sousedka a odjeli jsme do Prahy. Jenomže já mizím každý den na nepravidelný počet hodin. Pak z toho nemá být ten kocour jurodivý. Jenomže co s ním, vždyť já se zblázním!