Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Mašinka v novém domově
10. března 2006,
od Jany Petrželkové, ale zejména od Aleny Navrátilové, nové „bytné“ Mašinky
Tak se stalo to co se stát muselo a co jsem věděla od začátku. Nedalo se nic dělat, Mašinku jsme umístili s hezkou fotografií do nabídky a hned za pár hodin volala první z mnoha zájemkyň a zájemců, paní Navrátilová. 
Tak se stalo to co se stát muselo a co jsem věděla od začátku. Nedalo se nic dělat, Mašinku jsme umístili s hezkou fotografií do nabídky a hned za pár hodin volala první z mnoha zájemkyň a zájemců, paní Navrátilová. Upřímně řečeno – nepočítala jsem s takovou rychlostí ani náhodou, vídám překrásné kočky a kocoury v nabídce měsíce a tak mě takový rychlý telefonát nutně zaskočil a tak jsem honem domluvila hovor až na druhý den a pak se pořádně vybrečela, protože – marná sláva – na Mašinku jsme si všichni zvykli a představa, že půjde kdo ví kam byla strašná až strašidelná. Pak následovalo několik „prověřovacích“ telefonních hovorů sem tam a ještě navrch několik mailů také sem tam a nakonec jsme se s paní dohodly, že se i s dcerkou přijedou na kočičku podívat v sobotu dopoledne a pokud si budou všechny tři holky navzájem vyhovovat a pokud uznám, že jsou ta jediná pravá rodina pro Mašinku vhodná, že nás tedy Mašinka opustí. Zažila u nás dobré i horší (odebrání koťat, kastraci), měla u nás kamarády a vlídnou péči a uctivé zacházení včetně servisu až pod čumáček, ale přece jenom jsme my neměli být ti praví. 
Setkání „všech zúčastněných stran“ proběhlo k plné spokojenosti, jenom ti kluci kočičí museli být zahnáni do vedlejšího pokoje, protože se chtěli za každou cenu seznamovat také a to dokonce přednostně…….nakonec jsme je vypustili až když už Mašinka byla v krásné nové měkounce vystlané přepravce připravená v předsíni k odchodu. To se k ní honem vrhli a ještě naposledy se s ní aspoň pacičkami pošermovali skrz dvířka – a víc nic, protože netušili, že Mašinka od nás odchází nadobro. Večer a druhý den ji samozřejmě hledali a tak jsem nevydržela a napsala mail s dotazem, jak se Mašince daří, protože i když paní Navrátilová posílala sms, byli jsme zvědaví mnohem víc, než nás mohla nějaká sms uspokojit.. Tak si to přečtěte, co paní Navrátilová píše a pak řekněte – mohla dostat Mašinka lepší rodinu? NEMOHLA! Chystám se Vám napsat už delší dobu, ale nemohla jsem se k tomu dostat.Mašinku Vám nevrátíme ani náhodou, haha!!! Je to poklad nad poklady! A doufám, že to nebude znít moc vychloubačně, když řeknu, že by ani Máša odsud nechtěla (kdyby tak uměla mluvit...). První den to proběhlo docela v klidu. V autě samozřejmě kňourala, ale na to jsem byla zvyklá od naší první kočky. Když jsme přišly (my 3 holky) domů, šoupla jsem jí hned na záchůdek, aby měla jasno, kam může chodit. Nejdříve jsme s ní byly v pracovně asi hodinu a překvapilo mě, že se trochu třásla strachy-trémou(?), ale pak hned hupsla na kanape. Pohladit se dala a vypadalo to, že problémy nebudou. Pak jsem se tajně vypařila z pokoje a šla jsem jí pro kousek hovězího. Přísloví, že láska prochází žaludkem, platí beze zbytku! V tu rána otočila o 180 stupňů a začala vrnět jako mašinka. Dělala čest svému jménu, jak se patří. Otevřely jsem postupně všechny dveře, pomalu a s rozvahu (ale nebojácně) si Mašinka prošla pokoje a sdělila nám, že nejradši bude u mně
na pracovním stole. Dala jsem jí tam starou mikinu, na které se ráda rozvaluje. Počítala jsem, že to bude trvat hrozně dlouho, než si na nás zvykne, zvlášť když nás viděla úplně poprvé.Ale naštěstí jsme jí voněly a asi zjistila, že se od nás nemusí obávat ničeho zlého... Hned první večer si lehla ke mně do postele (sama od sebe)
a dokonce se rozvalovala na zádech a ukazovala mi bříško. Jinak se strašně ráda chová a neustále nás "pusinkuje". Asi je dobře, že pracuji doma, protože se zdá, že ji společnost dělá dobře. Když se vzdálím jen na okamžik, třeba na záchod, utíká za mnou jako pejsek a hlasitě se dožaduje toho, aby se mnou mohla být i na záchodě. A propos, kočičí záchůdek – já jí koupila záchůdek s horním krytem a dvířky. Věděla jsem, že je zvyklá na otevřené WC , tak jsem ho první 2 dny nechala otevřený. Teď už je záchůdek zavřený. Jenom jsem prozatím musela odstranit dvířka, na ty koukala dost nedůvěřivě. Ale to se určitě spraví. Máme mezonetový byt a ráda provozuje (zvlášť v noci) na schodech závody v běhy. Obzvlášť se jí líbí naše pokojové květiny. Miluje naši palmu, se kterou soupeří. Vždycky ji "profackuje", pak se o ni otře a odejde jako vítěz. Ta palma jedovatá není - když rodiče přestavovali byt, měly jsme tu na hlídání jejich kocoura a tomu moc chutnala a ještě žije :-)) Trávu jsem zasila do mističky v pátek, než jsme si jely pro Mašinku, už tam něco raší. O trávě a chlupech v žaludku vím, nebojte. Dokonce mám i "zmáknutou" šantu - voňavé bylinky. Ty už jsem měla odzkoušené, když jsem hlídala rodičům kocoura...Právě k takovému malému podvodu se šantou jsem se uchýlila, když jsem ji Mašince nasypala trochu do postele k Alence. Nevěděla, jak má Mašince vysvětlit, že její postel je daleko lepší, než ta moje... Pereme se totiž každou chvíli o to, u koho Máša bude spát, u koho bude na klíně, kdo ji bude zrovna drbat, kdo si s ní bude hrát, - prostě jí asi co nejdřív přetrhneme vejpůl. Vy, jako ochránci zvířat, buďte klidní! K žádnému"skutečnému poškození věci svěřené" nedojde. Té potvůrce chlupaté to podle mně dělá dobře, že je v zájmu pozornosti...Na druhou stranu taky víme, kdy má dost a chce spát, takže jí nerušíme... Má odposlouchané i zvuky domácnosti. Nejlépe reaguje ráno (ze zcela zištných důvodů) na můj budík. Ví, že bude bašta. Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně nejlépe reaguje hlavně na zvuky, které souvisejí s příjmem potravy. Takže zvuk ledničky, špajzu, šuplíku s otvírákem konzerv, zvuk igelitové tašky - protože v té se přenáší odněkud někam zase jídlo...Co se jí ale moc nelíbí, tak to je voda. Naše bývalá kočka a kocour rodičů, ti vodu milují a cachtají se ve vodě pořád. Máša k ní má celkem zamítavý postoj. Vnitřně s tím ale bojuje, protože je zvědavá a vyžaduje být se mnou i v koupelně a tam to holt bez vody nejde…(zápis do deníčku: závazek do roku 2007 - udělat z Mašinky kočku mývalí).
Asi budete překvapená chováním Mašinky, ale představte si, jak jsme byly vytřeštěné my s dcerou, že se tak rychle otrkala. V žertu jsme mluvily o tom, jestli jste nám snad náhodou nedala jinou číču, než o které jste mluvila...Teď, když už je tu jako doma a zná to tu, zdá se mi,
že možná i trochu postrádá Vaše 2 kluky. Myslím kvůli hraní. Já se snažím, seč mi síly stačí, málem se tu stavím na hlavě, aby holka měla zábavu...Ta pípající myš od vás ji nechává chladnou ve dne. Zato v noci s ní tady vyvádí. Ale vysvětlete jí, že tvorové, kteří nejsou celí osrstění, nemají čtyři nohy a dlouhý ocásek, v noci spí...Už čekám, kdy nám sousedka zazvoní na dveře, abychom už tu svojí andulku/korelu nakrmily, když tak v noci hlady pláče... Škrabadlo zatím nemáme. Prosím, nekamenovat! Pracuje se na tom. V pátek mi přivezou z Happy animals odpočívadlo se škrabadlem. No, a mám objednaný ještě jeden malý dárek pro Mášu, ale nevím, jak se s ním vyrovná. Objednala jsem jí nůžky na drápky. Ta holka má ty drápy skoro delší než já. Takže buď jí je ostříhám nebo jí je nalakuju :-)..
Taky už má v očích takové šibalské ohníčky a kouká, jak by mě (jak to říct slušně "přečůrala". U nás má dovoleno všechno. Jenom ji nepouštím na kuchyňskou linku a na kuchyňský stůl. Párkrát jsem jí odtamtud v klidu sundala a ona to pochopila. Abych se dostala k těm šibalským ohníčkům: V noci na stůl leze stejně. Já jí totiž vidím z pokoje, kde spím. Neřeknu nic a nechávám jí při tom, že jsem slepá jak patrona. Ona pak přijde za mnou a má to v očích, že nade mnou vyhrála..
Je milá, hodňoučká, je to mazel a je to taková čistá duše. Ráda bych Vám poslala nějaké fotky, ale nevládnu technikou. Tak snad až přijde na návštěvu někdo, kdo má foťák. Jinak jste vítaná Vy nebo i spolu s paní Oppovou. Sláva Mašince!!! S pozdravem Navrátilová