5. února 2017, Dan Zelinka
Poslední roky trávíme čím dál tím více času na venkově, ale protože naše chalupa není stavěná na zimní provoz, musíme bohužel nejhorší zimu přečkat vždy v Praze. Hanka se seberealizuje v ZOO a já jsem si našel zpestření dlouhé zimy v podvečerních procházkách kolem Vltavy v centru Prahy. To mi aspoň trochu nahrazuje chybějící přírodu.
Nejraději chodívám na nábřeží na Klárov, kde je po celou zimu soustředěno neuvěřitelné množství ptactva a nejrůznějších vodních i suchozemských živočichů. Toto místo se stalo turistickou atrakcí a díky tomu si zvířátka nemohou stěžovat na nedostatek stravy, i když ta není vždy pro ně nejvhodnější. Zejména cizinci rozdávají, co mají zrovna v ruce a tak je zde k vidění například labuť pochutnávající si na pizze, kachna hodující hamburger, kavka s hranolkami v zobáku či pobíhající psík s párkem v rohlíku v tlamě. Zvířata si zde zvykla na přítomnost lidí a zcela ztratila plachost. Zejména labutě, které polehávají na dlažbě až do chvíle, kdy se blíží potenciální krmič a poté se zdvíhají a prochází mezi návštěvníky a dožadují se stravy. Ve chvíli kdy naznačíte, že pro ně něco máte, labutě vás obestoupí a zatímco jednu krmíte, další vám strkají hlavu do kapsy či do tašky a hledají něco k snědku. Po řece připlouvají zástupy kaček a s křikem přilétají hejna neodbytných racků. Mezi tím pobíhají psi, občas i nějaká zdivočelá kočka, holub, straka...ale nezdá se že by si zvířata navzájem překážela či se bála, vždyť je tu většinou potravy pro všechny dost a stále přichází nová.
Tak jsem se jednoho dne proplétal mezi zástupy asijských a ruských turistů, kteří se fotili s ptactvem, mobily a tablety pípaly a cvakaly, turisté se radovali jak malé děti a nadšeně odbíhali k nedalekému občerstvení koupit dalšího hamburgera, aby ho vzápětí mohli naládovat do bezedné labutě. Všichni pozorovali cirkus s labutěmi a racky a já se mezitím prodral až k vodě, kde se najednou mezi kachnami vynořil obrovský hlodavec, vylezl na břeh, uchvátil kus chleba a začal hodovat. Byla to velká šedá nutrie a mne to trochu zaskočilo, neboť v Praze jsem se s ní dosud nesetkal. Poté jsem po břehu prošel směrem k mostu a zjistil jsem, že velká nutrie zde není sama.
Z vody se vynořila další, ale drobná a rezavá a přátelsky se vydala přímo ke mně. Měl jsem u sebe zbytek svačiny a tak jsem myšákovi podal kus rohlíku. Nutrie si stoupla na zadní, položila mi mokré zabahněné tlapky na kolena a sáhla po jídle. Pak se ke mně otočila zády a začala se na místě futrovat. Mezitím se setmělo a já se vydal domů. Druhý den jsem znovu spěchal na nábřeží a asi po půlhodinovém hledání jsem zrzka spatřil, ale již dále proti proudu od stanoviště ptactva a turistů.
Dnes jsem byl vybaven kromě rohlíku také mrkvičkou.
Hlodavec si ji opět vzal, tentokrát se ke mně neotočil zády a tak jsem ho mohl pozorovat po celou dobu hostiny. Když dohryzal, došel až ke mně, stoupl si na zadní a opět mi položil své špinavé a mokré packy na kolena a poté si vzal přímo z mé ruky rohlík a baštil. Z jeho velkých červených zubů šel zpočátku strach, ale zvíře umí potravu spolehlivě uchopit tlapkama nebo zuby tak, aby vás neporanilo a proto jsem již neměl nadále obavy a krmil ho už vždy pouze z ruky.
Potom jsem až do jara, kdykoliv jsem byl v Praze, chodil na nábřeží s mrkví a téměř vždy jsem po chvíli hledání našel a nakrmil svého milého hlodavce.
Po roce, když opět začaly mrazy, jsem se opět vydal na Klárov za labutěmi a doufal jsem, že snad narazím i na svého kamaráda z loňska. Na nábřeží opět známá situace, turisté, foťáky, labutě, kachny, rackové a mezi nimi také 3 nutrie, ale žádná z nich nebyla ta moje zrzavá. Nutrie hodovaly na zelenině – (někdo jim zde vyklopil snad kýbl nejrůznějších dobrot) a beze strachu pobíhaly mezi lidmi a ptáky. Jen občas dostala některá z nich štípanec od nervózního labuťáka, který zřejmě nemá rád konkurenci. Tak jsem usoudil, že můj kamarád z loňska se stal asi obětí bezdomovců, kteří zde bydlí pod mostem a že nejspíš skončil na pekáči. Po několika dnech jsem šel okolo po mostě a napadlo mne podívat se z mostu na druhou stranu. A tam jsem zahlédl k mému úžasu, jak na trávníku na bezpečném, nepřístupném a oploceném pozemku pobíhá skupina nutrií nejrůznějších velikostí a mezi nimi jedna obrovská – zrzavá, tedy pravděpodobně můj dorostlý kamarád z loňska. A za chvilku se zpode břehu vynořila 3 mláďata, a dvě z nich byla zrzavá! Můj chytrý kamarád tady v bezpečí přímo v centru Prahy a nedaleko od díky turistům nevyčerpatelného zdroje potravy založil rodinu a úspěšně se rozrůstající nutrií kolonii. Napočítal jsem v jeden okamžik až 10 kousků.
Jsem zvědavý, kolik jich bude příští rok.
www.youtube.com/watch?v=Z1mC_cjnnNQ
www.youtube.com/watch?v=WbBdFQ1X0Ng
www.youtube.com/watch?v=7czaJYA4hL4
www.youtube.com/watch?v=dBMKYjxc2cQ
|
