Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Básničky o méďáncích:-)
24.prosince 2016, Mgr. Jitka Badoučková
Mňauúžasná básnířka psychoterapeutka zkrátka renesanční bytost Mgr. Jitka Badoučková (autorka sbírek Vzkazy, Má sestra tráva, Láska je lidský med, Jak mluvit s květinami) nám na stránky našeho kočičího společenstva každoročně posílá úžasné péefky s básničkama. Letos poslala tři básničky z toho 2 o medvídkách svého dětství. První o Michalovi, který skončil na smetišti a druhou o chudáčkovi z jednoho švédského blešáku, kde se válel jenom tak po zemi ve stodole a čekal, až ho dorazí myši. „Chtěli za něj nekřesťanských 10 eur, ale ty oči, kterýma se na mě díval, to nešlo nevyslyšet a tak tady teď vysedávají spolu s Michalem a užívají si stáří“ píše autorka a zachránkyně méďi. Máte také svého méďu z dětství? My ano, jmenuje se Púchátek, spí v Jírově posteli a packují ho holky.
Michal
Kdybych zas mohla napsat Ježíškovi
s tou neoblomnou vírou, že mi vyhoví,
tak nebudu chtít módu ani drahý kovy,
bazén či zájezd ani cukroví.
Chtěla bych zpátky svou mrkačku Vlastu,
plechovou žábu, která skákala,
krasohled ze skla, žádný cajky z plastu,
ze všeho nejvíc ale Michala.
Nosil oblečky pro miminka,
ty co jsem z nich už dávno vyrostla.
Vedle mě na polštáři spinkal,
akorát se mnou nikdy nechtěl stlát.
A v opravdických očích ze skla, měl němej soucit, kterej pohladí.
Občas se mu v nich i pravá slza leskla,
možná že napůl moje, ale nevadí…
Rozuměl všemu méďa Michal.
Dělili jsme si kousky čokolád
a občas možná že i trochu dýchal,
jó a taky mejdlíčka měl rád.
Nepřežil ale jeden úklid mámin.
Zbylo po něm jen prázdný místo v prostoru.
Že prej už čouhaly z něj kousky slámy
jak v medvídkovým hororu.
A nenašel ho pak už ani táta,
v popelnici či venku na blátě.
Byla to moje první velká ztráta,
v podstatě takovej začátek.
Až anděl vánoc přiloží srdce k mýmu,
a řekne, abych klidně dýchala,
protože bude myslet, že mám rýmu,
vzmůžu se jenom na: vrať mi Michala.
Jitka Badoučková PF 2017
Medvídek z blešího trhu
Na bleším trhu jsem se musela otočit.
Někde kolem mě se láska pozableskla.
A pak jsem mu naplno pohlédla do očí
do úpěnlivých očí ze skla.
Odešel se mnou z toho trhu,
z odřených tlapek mu čouhala sláma.
Choulil se do sebe jako nejslabší z vrhu,
jak mládě, které odvrhla máma.
A tak mám doma medvídka. Stařeček je to. V náručí musím ho držet opatrně.
Říkám mu, neboj, popleto,
budu tě chovat jako mrně.
Hlava mu padá do všech stran
a dávné děti urvaly mu i uši.
Přesto je vidět, že býval milován
a dětská láska vdechla mu duši.
Stejně tak jako když my dva se potkali,
něco se ve vzduchu zatřpytilo.
Sudičky odškrtly si nás zpovzdálí:
„Už spolu zůstanou,“ a tak to bylo.
ONA
I já dneska už se poněkud rozpadám,
v náručí musíš mě držet opatrně.
I tak mě miluj jak za mlada,
ať do ucha ti můžu vrnět.
ON
Houpej mě jako medvídka, holčičím stylem, jemně.
I já už choulím se do sebe jako nejslabší z vrhu.
Uši taky jako bych neměl.
Miluj mě jako medvídka z blešího trhu.
Dřív než nás pozve k přípitku
taková jedna černá paní,
sdílejme osud medvídků,
co byli vroucně milovaní.
(Jitka Badoučková)