Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Žijeme s hroznýšem
28. dubna 2015, Jana Petrželková
Ne moc lidí má v domácnosti hroznýše. My ho ale máme. Fakt je, že jsme pořád ve střehu. Ale nějak extra se nebojíme. Hroznýš je docela milý, přítulný a má nás rád. A my máme rádi hroznýše. Nakonec, co se může stát? Nanejvýš se nám hroznýš přestěhuje např. z vrcholku skříně za krk, nebo si přilehne v posteli apod., ale to nic není. Horší je, že kde je hroznýš, tam 10 let tráva neroste, jak se říká. Kudy se pohybuje hroznýš, tam všechno padá. Ty jsi ale hrozný, naříkám a sbírám věci zpět na stůl, na kuchyňskou linku apod. Zvíře neříká nic, nemá čas, mezitím už totiž strká hlavu Jirkovi do talíře. Má vybrané chutě a ač by neměl, je v zásadě všežravec, všechno mu přijde k chuti. Jedeš, odstrčí Jirka hlavu i s vytaseným jazykem, kterým už se chystá olizovat maso. Hroznýše se to dotkne a vztekle zasyčí. Není mu to ale nic platné - je sundán a položen na zem. Vmžiku je zpět a dožaduje se svého práva a tak to jde dokola, dokud buď není dojedeno, nebo nedojde k odnosu zlosyna do jiné místnosti. Ty jsi ale hrozný, naříká přitom Jirka. Hroznýš si z toho ale nic nedělá, snad nás ani neposlouchá a v nuceném exilu se hezky stočí do kolečka do peřin. Tam se v teple a v klidu a v pohodě prospí do té doby, než je opět vysvobozený a může zase všechno shazovat a všude překážet . Je prostě hroznej, takže je hroznýš.Jo a náš hroznýš se jmenuje Čára a je to kocour!