Příběhy a fotografie kočiček z depozit
A jsou tu zase velikonoce
4. dubna 2015, Jana Petrželková
Vysvětlit třem rozjíveným kocourům rozdíl mezi velikonocemi a vánocemi je nadlidský úkol. Když už jsem je po několikáté opravovala, že na velikonoce nenaděluje Ježíšek, ale zajíček, že do Říma neodletěli sloni, ale zvony a že vajíčka nebudeme věšet na smrček, ale na jívu a budeme je předtím barvit, a pomlázky že se nezašmodrchávají ale pletou, tak jsem pochopila marnost svého počínání. Nejvíc kocoury zajímalo sdělení, že se na Velký pátek otvírají skály s poklady. Čára si totiž takový poklad představoval asi jako obchod Zverimexu, bez dveří zato ale s neomezeným účtem, plný nejjemnějších kapsiček a tyčinek a bonbonků a pribináčků a kuřecích prsíček a lahodných sýrů a olejovek a kdoví čeho ještě. To je pro něj ten jediný pravý poklad a hned byl ochotný začít organizovat výpravu do nejbližšího obchodního centra.„Žádnej poklad nebude, pacholci“ zatrhla jsem vlídně kocourům výlet, „ale jestli chcete, můžete si něco vykoledovat. Jenom na to musíte znát nějakou koledu“. A hned jsem jednu začala: hody hody doprovody, já jsem malý zajíček….. Čára na mě nevěřícně zíral. On, kocour téměř 9 kg, který navíc zajíčky nosí na chatu (viz příběh Jak kocour Čára přinesl do chaty zajíce, září 2010), tak on má o sobě tvrdit že je malý zajíček? No to tedy néééé. A začal:
„Hody hody doprovody, já jsem kocour Čára,
odvezte mě do hospody, jaro ve mně hárá.“
Ale Čáro, co by dělal hodný kocourek v hospodě a jak to souvisí s velikonocema?, divila jsem se. No, HO-dy a HO-spody, to je jasný, kromě toho se to rýmuje a navrch v hospodě bude spousta jídla a to je ten poklad a jaro jsou jasný velikonočky, byl kocour spokojený sám se
sebou. Já vím, já vím – hlásil se malý Míša. Poslouchejte:„hody hody doprovody, já jsem kocour Mišáček,
už utíkám přes zahrady, vajíček mám plecháček“.
Dóóbrý, Míšo, chválila jsem kocourka, malý hrneček plecháček se ti ponese líp než velký košík, co? A ještě bychom na ten plecháček mohli dát velikonoční obtisk pro parádu, co říkáš? A Míša byl rád, že tak pěkně pořídil. Velitel Matěj dlouho mlčel, zíral jako vrah a bylo vidět, jak se mu to v hlavičce mele. Nakonec mávl tlapkou, což jasně znamená, že je všechno špatně. A hned vyjádřil svůj světový názor:
Hody hody doprovody, já jsem tady velitel
a ten kdo mě neposlechne, tak dostane na prDOST!!!!, stačila jsem zařvat dříve, než slovo dokončil. Matěji, u nás se sprostě mluvit nebude a vyhrožovat násilím také ne, varovala jsem kluka ušatého. Já myslel jako pomlázkou, abych si vykoledoval ty vajíčka, bránil se Matěj, ale já věděla své.
Nakonec jsme všichni dohromady vymysleli takovouhle koledu:
Hody hody doprovody, my jsme kluci kočičí,
přejeme vám krásné svátky, klid a krásné počasí.
Také aby hodně vajec bylo u vás ve spíži
a když nám z nich jich pár dáte, štěstí se k vám proplíží.
Tak krásné velikonoce všem !!!!!!