Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Jak jsme přišli k Čertičce a Lizce
29. března 2015, Jan Mareš
Jednoho zimního odpoledne jsme se s dcerou vraceli domů, a když jsme přicházeli k domu, z křoví se ozvalo slabounké naříkání a tenounké mňoukání. Prodral jsem se křovím a koukám, co se tam choulilo? Malé černé koťátko, celé špinavé a zubožené. Samozřejmě jsme je vzali domů, ošetřili, očistili, a protože se z koťátka vyklubala holčička a náhodou zrovna byl večer 5. prosince, kdy chodí čerti a tak dostala jméno Čertička.Druhý den dopoledne jsme s ní šli k panu doktorovi, aby kotě prohlédl a naočkoval. Po návratu z veteriny domů dostala papat a začalo shánění věcí pro kotě. Dny utíkaly, Čertička rostla a přibývala, však jí taky chutnalo. Po nějaké době ale začala být taková smutná, posedávala za oknem a pozorovala venkovní kočičáky.
Napadlo nám, že postrádá kamaráda nebo kamarádku a tak jsme se rozhodli jí sehnat kamarádku. V děčínském útulku jsme vybrali nádhernou kočičku čtyřbarevku a dali jí jméno Lízinka. Koťata spolu řádila, hrála si, usínala v objetí, tak jako všechna koťata. Posléze z nich vyrostly krásné kočičí slečínky, podrobily se kastraci. Velmi se rychle zotavily a začalo řádění na novo. Teď přiběhla Čertička a prý, „pusť mě k počítači, dopíšu to sama!!!“ Prosím, Čertí piš. Jednoho dne jsme ležely vedle sebe na okně, koukaly, jak venku poletují ptáčci. Balkón máme, ale zabezpečený sítí abychom neutekly nebo nevypadly. To víte, dvojnožci o nás pečují, bojí se, aby se nám něco nestalo.
Když máme jít k panu doktorovi, tak se nám ani jedné vůbec nechce, ale strčí nás do velké přepravky, kam se vejdeme obě dvě a je to. Když dorazíme do čekárny už to tam tak zvláštně voní a nevíme, co nás uvnitř čeká. Když již vejdeme do ordinace a vyndají nás s přepravky tak si nejprve musíme všechno pořádně prohlédnout. Když si vše prohlédneme, začne samotná prohlídka mě a mé kamarádky Lízky. To víte, ani jedna, pana doktora nemusíme. Tak ležíme spořádaně vedle sebe na vyšetřovacím stole a čekáme, co bude. To víte, pořád je proti čemu očkovat, taky máte blešky, klíšťata či jiné divné věci. Postříkají nám místo na kožíšku a píchnou, no musím vám říct, nejdřív to píchne a pak to štípne, ale máme to za sebou. No a za okamžik nás dají obě do přepravky,
kde obě zase spořádaně ležíme a za moment odcházíme z ordinace domů. Tu ránu jak nám spadl kámen ze srdce, jak se nám ulevilo, musíte slyšet až u vás. Přijdeme domů, konečně vylezeme z přepravky a trochu se musíme protáhnout, napapat a napít. No, a že jsme z toho strachu celé vyčerpané, tak si jdeme lehnout na pelíšky. Lízka jde buď na parapet, nebo na odpočívadlo a já si lehnu buď na deku nebo si vlezu do skříně, kde mají dvojnožci čisté voňavé prádlo, tam se krásně spí a spíme až do rána.
Tímto se s vámi loučí Čertička a Lízka.