14. prosince 2014, Eva Beranová
Eva Beranová
Vybral sis mě.
Nikdo se neptal,
Jestli bych si já vybral tebe.
Zvedáš mě vzhůru…
Mňau! Proč?
Chceš mi dokázat svou převahu?
Myslíš si, že mě máš v moci?
Mňau! Pozor!
Já ti ukážu!
Vidíš ty drápky?
Vidíš ty zoubky?
Mluvíš na mě hezky…
a to mě uklidňuje.
Zatím tě nekousnu.
Zatím tě neškrábnu.
Jsi malý člověk. Jsi dítě.
Jsem malý kocour. Jsem kotě.
Můžeme si spolu hrát.
Ale nepleť se, nejsem hračka!
Mohu být tvým kamarádem.
Nesmíš však to chtít hned.
Ještě ti nevěřím.
Máš teplé ruce…
Hlaď mě!
Slyšíš, jak předu?
Vidíš,
jdu ti naproti na půli cesty.
Tu druhou půlku musíš ujít ty.
Nespěchej na mě,
jinak se navždy mineme
a budeme si cizí.
Přitom stačí tak málo –
a patříme navždy k sobě…
dítě a kotě – kluk a kocour…
Jdu ti s důvěrou naproti –
Prosím, nezkaž to…
|