16. listopadu 2014, Eva Beranová
(Eva Beranová)
Pojď ke mně blíž ...
Mluv na mě!
Z tvého hlasu poznám,
co jsi zač ...
Umíš-li ctít svobodu,
zůstanu s tebou ...
Úplně mě poznáš,
až si to zasloužíš ...
Budu žít vedle tebe
skromná i náročná
můžeš mě trochu rozmazlovat …
Zavoláš na mě
možná nepřijdu…
Nebudeš mě volat
přiběhnu k tobě…
Chceš mě hladit ?
Nech mě! Nemám náladu!
Nechceš mě hladit?
Ale já tě potřebuji!
Co děláš ? Ty čteš ?
Nech toho!
Já jsem tady!
Nevidíš?
Jsem tichá společnice tvého snění,
sedím, mlčím
a dívám se na tebe štěrbinkami očí.
Nikdy nepoznáš,
jestli tě obdivuji,
nebo se ti vysmívám...
Když tě opustím,
pochop mě prosím.
Já tě nezradila,
jenom jsem poslechla hlasy,
které ty neslyšíš...
Je to volání úplňku,
je to šumění noci,
je to podivné vábení
padající z hvězd...
Když mě opustíš,
nepochopím tě...
Zradil jsi mě!
Věř mi,
mám tě stejně ráda
jako domov, který jsi mi dal.
Stůj při mně
jsem zranitelná,
Ochraňuj mě
potřebuji bezpečí.
Nezlob se na mě,
když tě neposlechnu.
Nedělám to schválně...
Taková už jsem...
JÁ, TVOJE KOČKA!
|