Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Nezapomenutelný zážitek
17. října 2014, Jíra
Pršelo. Né a né přestat. Alespoň na chvilku. Už čekám tak dlouho a zaváhám, jestli v tom dešti vůbec přijdou. Ani mně se moc nechtělo do deště. Už je tak pozdě. No jo, ale co když tam někde přeci jen čekají. Tak jsem vzal baštu, paraple a jdu se přesvědčit, že tam nejsou, ať mám klid. Budu hned zpátky.
Minul jsem místa, kde už vybíhají v ústrety. Všude je klid. Musím dojít až na krmiště a zkusím ještě zavolat. Ani jsem se nestačil nadechnout a byly tu. Sice jen dvě, ale fajn. Rychle jsem zakleknul na místo a začal bojovat s deštníkem. V takovém počasí mi chybí třetí ruka. Je dobré, aby se deštník moc nekymácel a neplašil, nebo dokonce nespadl. To by byl konec krmení. Povedlo se mi držadlo položit na koleno, tyčku opřít o rameno a přidržet hlavou. Tou dobou už Želvína i Andula kolem mě netrpělivě
pobíhaly vzorně dodržujíc kruhový prostor, chráněný před deštěm.Konečně. Na tácky dopadlo první masínko. S povděkem jsem sledoval jak v nich mizí. Sotva jsem stačil doplňovat. Nerad bych v této zkroucené poloze byl moc dlouho. Želvína dojedla, rozhlédla se a odběhla se schovat. Andula v klidu, soustředěně pokračovala. Vyškrábal jsem poslední lžíci, položil plechovku a ulevil si tak konečně od deštníku. Andula pečlivě umyla oba tácky, pak lžíci a koukla na mě.
Pochválil jsem jí a pohladil. Vzal tácky, plechovku a konečně se postavil. Příjemný pocit. Ovšem nic proti tomu co bylo pak. Proč to vlastně píšu.Stál jsem jako přikovaný a sledoval, jak mi Andula drncá do nohou, proplétá se kolem a mazlí se. Ona mi děkuje. Andulko, nemusíš mi děkovat, jsem rád že si přišla a že Ti chutnalo. Nepřestávala.
,,Mýlíš se Jíro. To, že jsem se i dnes v tom dešti dočkala krmení, si zaslouží odměnu a proto Ti věnuji
větší přízeň, než jindy.”Jsem v rozpacích. Stojím dál a uvažuji o tom, jak je možné, že si jedna kočička uvědomuje a oceňuje ten rozdíl ve službě, když druhá se zachová jako vždy.
Tak tam stojím v dešti s deštníkem nad hlavou s mazlící se kočičkou u nohou a čekám až sama půjde tam, odkud přichází.
Nebudu hned zpátky, ale mám nezapomenutelný zážitek.