, Jana Petrželková
Čára tuhle chytil myš, už byl večer, tma jak v ranci a on ji ulovil dole na zahradě. Asi mu bylo líto, že na něj v té tmě nevidíme, tudíž nemá žádné obdivovatele a nemůže vystupovat jako neohrožený a úspěšný velelovec. Takže si tu myš vzal na verandu, kde jsme svítili a seděli u stolu. Jenomže milá myš mu utekla do kuchyně, Čára za ní, chytil jí, zakousl...a zjistil, že v jedné z misek ještě zbylo nějaké masíčko. Tak si tu myš položil na podlahu a šel to dojíst. Myš mezitím nabrala dech a sílu a zdrhla ven do zahrady.
Čára dojedl a šel si zase pro myš, jenže ta byla fuč. Lidi, takový nářek jste neslyšeli. Běhal po kuchyni, hledal, běžel za námi na verandu a stěžoval si „tady jsem měl myš, TADY TADY jsem si jí položil, kam jste mi jí schovali, kdo mi jí sebral, moje myš, bébébé“. No divadlo non plus ultra, pobíhání a nářku milion, škoda že jsme to nenatáčeli, to by bylo video roku. Čára na chatě za ten čtvrtrok pobytu zase krásně zhubnul a je z něj kocourek elegán, zase se mu tím zhubnutím zvýraznily jeho velké oči a když je ještě v rozrušení vykulil, tak byl vtělené neštěstí na pochodu.
|