První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

21. září 2014, Evelina Evík Miler

Píši tento příběh, jako varování pro majitele nepřizpůsobivých kocourků a kočiček, jako je můj milovaný šestnáctiletý Bugíšek. Pro Vás ostatní, kteří máte doma milé a něžné sametové tlapky, jež své domácí neterorizují, tak si toho važte a buďte šťastni!
Můj velevážený kocourek Bushi, Bugíšek, Bugi a někdy vepřík-to je opravdu svéráz a tvoreček k pohledání! Ten, kdo si bude číst příběh, který jsem se rozhodla napsat, tak si nejspíše bude ťukat na čelo, co je to za neschopnou ženu, která si neporadí s vlastním zvířátkem? Pochopí ten, kdo má podobnou tygří kočičku doma.
Tento můj zážitek vypadá, jako velká legrace, ale ještě nyní, když si vzpomenu na to drama, tak je mi špatně a polévá mě studený pot.
Začalo to v pátek odchodem na veterinární kliniku, kde měl být Bug vyšetřen ohledně špatných kloubů a udělán rentgen. Měla jsem velké obavy z narkózy, s ohledem na kocourkův věk a nadváhu. To vše bylo náročné, ale netušila jsem, že nejhorší chvíle mám před sebou.

Rentgen hotov, ještě v polospánku se odebrala krev a na tlapičku dána krásná zářivě červená náplast. Ještě v přepravce mu povídám, jak pasuje k jeho kožíšku. Kdybych tušila, co tato paráda způsobí!!!
Večer vše fajn, miláček naprosto ve výborné formě a nastal čas náplast sundat. No, to jsem si dovolila moc. Začalo sekání, prskání a dokonce kousání. Nechala jsem to mé rozběsněné zlatíčko vychladnout a po chvíli další pokus se stejným výsledkem.

Ona náplast vyrobena z gumy odolné a tak nějak spečené bez konce, prostě to večer neklaplo.
Ráno odchod do práce a po příchodu domů opět na sejmutí té hrozné věci z tlapičky. Ne, ne, tak to sama nezvládnu, je to jisté!

A navíc začala otékat a pacinka uvězněná v tom hnusu gumovém byla dvojnásobná! Volala jsem SOS a za chvíli dorazila pomoc v podobě mého syna a bratra. Syn držel Bugíška, já přidržovala a bratr hodlal rozstřihnout náplast. Ale nééé. Bug neudržitelný, my pokousaní, z našich rukou tekla krev. V tuto chvíli již ale šlo o tlapičku, která stále natékala.
Proto jsem nemeškala a vytočila zvířecí záchranku, která přijela velmi brzy. Bohužel osádka tvořila jednoho člena, což mne vyděsilo. Představa, jak to hodlá zvládnout sám? Ale pan záchranář rozdělil úkoly, jen oznámil na dispečinku, že je to horší, než myslel! Byly dvě varianty, A/ sundat na místě B/ odvézt kocourka (nevím, jak by to dokázal) na kliniku a v narkóze sundat. B jsem okamžitě zavrhla, vždyť je to starý kocourek a má za sebou dvě narkózy:-(

Tak jdeme na to. Pán chytl Bugíška za hlavou, syn držel packu a bratr odborně stříhal náplast. Klaplo to tak, tak. Všichni jsme si oddechli.
Já ještě do rána stále kontrolovala, zda jde otok dolů a byla to velmi dlouhá noc! Druhý den odpoledne byla tlapička krásná a večer jsem věděla, že je vše super.
Byla jsem samou láskou seknuta Bugíškovou včera oteklou končetinou. Nikdy mi seknutí neudělalo takovou radost:) Nikdy v životě nechci vidět červenou náplast!!!

Předešlé příběhy:
Nejněžnější andílek BUBLINKA

Zpět