První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

1. června 2014, Hanka Janišová PSOZ

Bohunka, Vavřinec, Blackie, Zoubek, Natálka, Čertík, Čertuška, Čuk a Gek, Negrita, Oskar... to jsou jen některá jména z asi 30 černých kočiček a kocourků, kteří, většinou už docela dlouho obývají útulek PSOZ Kocour Felix v Klecanech. Jedno mají společné - jsou moc hodní, milí a mazliví a byli by vděční za vlastní domov a přesto je nikdo nechce. Proč? Snad je většina zájemců o kočky stále jednou nohou ve středověku a věří, že černá kočka přináší smůlu. Přitom opak je pravdou - černé kočičky a kocourci smůlu mají, protože většině z nich je zřejmě souzeno celý svůj život prožít v útulku. Přitom třeba Bohunčin černobílý bráška už půl roku bydlí, Vavřincův mourovatý bráška bydlí už dva měsíce. Oskar je už čtvrt roku smutný, protože mu do nového domova odešla mourovatá sestřička a místo, aby si k ní vzali jeho, vzali si další mourinku. Čuk a Gek měli sestřičku tříbarevnou. Ta se v útulku neohřála ani dva týdny a oni, milí, krásní kocourci tu tvrdnou už tři měsíce. To samé v bleděmodrém, vlastně spíš v černém, by se dalo vyprávět o všech, kteří (možná marně) u nás v útulku čekají na vlastní domov a milující lidi. Přitom přece černé kočičky jsou tak krásné a elegantní... Kdo už černou kočku má, nedá na ni dopustit. Mají opravdu jen jedinou vadu - když se vám ztratí, špatně se hledají, v úkrytech nejsou moc vidět. Ale to přece není důvod nedát jim domov. To je důvod si je pak o to pečlivěji hlídat.
Pokud byste měli chuť se na ně přijít do Kocoura Felixe podívat a někomu z nich jeho smůlu proměnit ve štěstí, napište na mail psoz@seznam.cz nebo zavolejte, nejlépe večer na 728 19 37 12.

Zpět