První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

16. května 2014, Míša Bednářová

Dobrý večer, píšu, abych Vám zase poslala nějaké fotky a napsala, co je u nás nového. Asi před třemi týdny v pátek 25. dubna jsme celá rodina vyrazili na naší chalupu, poprvé od té doby, co máme ty naše mazlíčky. V pátek odpoledne mamka přišla z práce domů, já a taťka už jsme měli sbaleno, takže mamka dobalila a pomalu jsme se chystali k odjezdu. Mijunka byla v klidu jako vždycky, jen malinko vykulená, když jsme jí dali do přepravky. Moureček, jak to viděl, lekl se a nedal se chytit. Pořád se bránil, a když už jsme ho tam s mamkou daly, znovu nám utekl, ale nakonec se to podařilo. Dali jsme je v autě tak, aby na sebe viděli. Mijunka celou cestu sice plakala (vůbec jsme nevěděli proč), ale zvládli to oba. Na chalupě na nás čekala ségra, která tam byla už skoro týden a babička s dědou a jejich pejsek Barunka (francouzký buldoček). Když jsme přijeli, tak začali oba chodit po místosti, šmejdit a zvykat si na nové prostředí. Pouštěli jsme je i na předsíň, ze které Moureček pořád chodil do sklípku na uhlí a dřevo, kde trávil většinu víkendu. Přes noc byli s námi na půdě v pokojíčku a moc se jim tam líbilo. Další den jsme s mamkou odjely pryč a až do oběda je měl na starost tatínek. Když jsme přijely, tak je nakonec mamka vypustila i ven, s přesvědčením, že nikam neutečou. Moureček chudáček se bál a svůj zbytek dne trávil raději na uhlí. Mijunka byla nadšená, nebyla na to zvyklá, ale líbilo se jí to. Pořád chodila kolem dokola, sledovala a poslouchala ptáčky, chytala mouchy a dokonce se začala prohrabávat do krtiny. Ale nejkrásnější pohled stejně byl na to, jak leze po stromech, nebo leží ve vysoké trávě u malé nádrže s vodou, kde lehávala i naše Anežka. Seznámila se dokonce i s dvěma kocoury a jedním psem od sousedů. Za to Moureček byl buď ve sklípku, nebo za kamny, nebo na půdě v pokojíku pod postelí. Ale k večeru vystrčil nos ven dokonce i on a sám se začal rozkoukávat. Další den probíhal podobně, s rozdílem, že Moureček byl už zcela rozkoukaný a užíval si to tak, jako Mia. Každou chvíli jsem je šla kontrolovat, popř. hledat kde jsou. Ať jsem šla kamkoliv, vždycky sem našla Mijunku, pořád se držela tam, kde jsme jí viděli, nebo vždycky sama přišla. Za to Moureček pokaždé nikde. Vždy jsem chodila po stodole, kde jsem ho viděla naposled, ale on nikde. Tak jsem chodila po chalupě, jestli nepřišel do vnitř, ale skoro pokaždé jsem ho objevila nakonec na půdě nad stodolou, přes kterou se tam vyšplhal. Jednou byl někde úplně vzadu za prkny. Pak odpoledne už jsme je museli pomalu zavřít do pokojíčku, aby nám neutekli před odjezdem a pak jsme je dali opět do přepravek. Mour se samozřejmě zase vztekal, ale nakonec všichni přežili, s pár škrábanci na rukou. Byl to skvělý víkend a myslím, že jsme si ho užili všichni, včetně Mourka a Mijunky :-) snad se chalupy dočkají i v létě.
Mějte se krásně a zase někdy dáme vědět, jak se daří těm našim zlobidlům.
S pozdravem,
Míša, Verča, Katka, Roman a Mijunka s Mourečkem :-)

2. zpráva z domova Mourečka a Mijunky

Zpět