Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Nejněžnější andílek BUBLINKA
26. dubna 2014, Evelina Eva
S důvěrou má o mne opřenou svou tříbarevnou hlavičku a já ji povídán příběh.
Minulý rok v tuto dobu měla o mne opřenou také hlavičku, hlavičku černobílou.... Tak tedy Majdalenko naše tříbarevná, poslouchej hezky a já Ti povím o kočičce, která žila v tomto domečku s Tvou paničkou dříve, než poznala Tebe, opuštěnou a bez domova.
Bydlím na jednom rušném pražském sídlišti, kde jezdí mnoho aut, je zde spousta lidí a znáte to, hodných i krutých.
Jednoho deštivého večera jsem šla s odpadky ke kontejnerům a co to? Zdá se mi to, nebo ne, že vidím bílý kožíšek? Nezdá-koukají na mě ta nejkrásnější kukadla na světě sice vylekaně, ale upřeně. Jdu blíže, ale to jsem asi neměla, jelikož se lekla a utekla neznámo kam.
Od toho dne jsem začala intenzivně pátrat a koukat se okolo sebe velmi pozorně.
Vybavena mističkou s vodou a druhou s lahodnou kapsičkou, modlící se u keříků v blízkosti mateřské školky jsem tiše čekala, že se objeví. Netrvalo dlouho a to černobílé stvoření opatrně přišlo, zblajzlo paštičku. Tak rychle a hladově, že mi to vehnalo slzy do očí. Jako poděkování se otřelo o mé nohy a zmizelo. Šla jsem domů s těžkým srdcem a zbytek večera koukala z okna...
Pravidelné krmení se stalo každodenní součástí, ale bála jsem se moc o kočičku v takové sídlištní džungli.
Stále mi nešlo do hlavy, kde se tady vzala? Je vyhozena, ztracena a z ničeho nic přišla? Čistá,dobře živená a vstřícná mému pohlazení. Následovalo vylepování letáčků, oslovování lidí z okolí, ale nepřineslo to odpověď na mou otázku-odkud se tato nádherná bytost vynořila?
Tak jsem se rozhodla, že se musí dostat do bezpečí, ale žádné zkušenosti s odchytem kočičky, která mi tehdy moc ještě nedůvěřovala jsem neměla. Pokus se sousedkou kočkomilkou nedopadl dobře. Skoro jsme byly v cíli a nějaký dobrák vyhodil něco z okna a bylo to zmařeno.
Tak jinak-zkontaktovaly jsme se s bezva paní, která má azyl a ta s přehledem kočičku zvládla.
 |
 |
 |
Holčičku jsme s holkama odvezly do domácího depozita k bezva slečně a začal se hledat trvalý domov.
Denně jsem ji navštěvovala a čím dál více jsem ji měla ráda. Myslela jsem stále na ni a chtěla o ni pečovat.
Tak jsem jednoho dne udělala to, co mi někdo rozmlouval, jiní doporučovali...Zkrátka odvezla domů...Neměla jsem to dělat, nebylo to opravdu šťastné! Moc jsem to oplakala, ale musel se hledat domov, kde bude jediným zvířátkem.
Období, které následovalo bylo hodně smutné, opravdu moc.V té depresivní době mi zemřel ještě táta a na druhém konci Prahy zemřela kočička Tygříček tehdy mně neznámé paní.
Ta začala hledat novou kamarádku, dům prázdný a nesnesitelný smutek...A na netu jí padla do oka naše Bublinka! To jméno ji moc slušelo, byla baculínek, ale tak krásná!
Nastal den, kdy si pro Bublinku-černobílou princeznu přijela paní.
Nechtějte vidět to slzavé údolí, když jsem holčičku v přepravce dávala do auta.
 |
 |
 |
A celých téměř šest let jsem opravdu jezdila, hlídala, když panička odjela na dovolenou a velmi ráda!! Byla jsem s ní tak šťastná a moc se na ni vždy těšila a užívala si naše rituálky. Prostě brala jsem ji stále jako i svou kočičku, tak moc jsem ji milovala celým srdcem. Naše zlatíčko bylo velmi křehké a něžné, ta doba na ulici se podepsala na jejím zdravotním stavu.
 |
 |
 |
Byla opravdu výjimečná. Dodnes jsem nepoznala takovou kočičku, která kouká upřeně do očí, pusinkuje a dělá takové berany duc, až jsem jí říkala-Bublinko, to jsou rány, že snad zhloupneme... Poslední dubnový večer se paničce Bublinka nezdála v pořádku, tak jely k vetovi. Ráno 1.5. 2013 měla jet na kontrolu.
Po návratu z noční přijela domů jsem hned psala zprávu, jak se vede naší Bubinečce? V tom zazvonil telefon - Bublinka umírá! NE!!! Zakřičela jsem a panika, ne to ne...Volala jsem zvířecí záchranku a nevím, jak jsem jela, v slzách, ale s nadějí, že to není možné, že ji zachrání...Nestihla jsem ji živou...
Promiň Majdalenko, že jsem Ti umáčela Tvůj kožíšek...
Láska na první pohled
Klárka
Zvířecí záchranka, pan Bug a náplast