Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Klárka
 19. dubna 2014, Evelina Eva


Klárka Žila, byla, u jednoho penziónku na okraji Prahy spokojeně kočičí holčička Klárinka. Jako malé koťátko si ji pořídil pan majitel, byla velmi rozmazlována personálem a všichni ji měli moc rádi. Měla tam své úkryty, boudičku, dobrou baštu a zkrátka se měla moc krásně.
Uběhlo hodně let a milý pan restauratér pronajal tento penzión. Tady to ještě vše pro naši malou kočičku bylo fajn. Byla stále vítaná a dobře se o ni místní kuchaři ba i číšníci starali. Tato idylka trvala tři roky.
Bohužel nastala opětovně změna, tentokrát byl penzión prodán větší společnosti a špatné období pro kočičku, které v té době bylo již 11 let.
Nebyla zde vůbec vítaná a nikoho nezajímalo, že je zde šťastná, že je to její domov!
Jelikož jsem kočičku znala od vidění a původně jsme měli pracoviště přes silnici, tak jsem ji jen pozorovala, když tam běhala po dvorku, nebo lezla na střechu. Bála jsem se, aby nezačala za mnou přes silnici chodit.
Vedle penziónu se postavil polyfunkční dům a my se přestěhovali, takže jsme sousedili.
A jak jsem se s Klárkou seznámila?
Než ta velká společnost převzala vše, trvalo to dlouhou dobu a nikdo tam nebyl. Nikoho nezajímalo zvířátko, ponechané osudu.
To jsem zjistila a začalo mé velké přátelství, které trvalo 5 let. To, že lidé jsou velmi netolerantní, jsem zažila na vlastní kůži, jen kvůli tomu, že jsem ji krmila a starala se o ni, měla jsem od vedení i některých kolegů doslova peklo!
Nebudu se rozepisovat, co vše se dělo, snad by mi ani nikdo nevěřil, čeho je člověk schopen.
Nechala jsem jí vyrobit domeček, který mi umožnila na mou prosbu paní starostka umístit v rohu našeho parkoviště.

Řeknete si, proč jsem ji nenašla domov?
Jak bych mohla, vždyť tam byla zvyklá! Vítala mě, když jsem přijela, vždy se mazlila, do náruče se ale vzít celých pět let nenechala.
Teprve po třech letech si mi skočila na klín. Na noční jsem si ji přes zákaz vedoucího pracovníka samozřejmě brala do kanceláře.
Klárinka zemřela před třemi lety u svého domečku, přesně tam, kde si v létě vyhřívala svůj krásný kožíšek. To, co následovalo poté, nechtějte vědět.
Lidé jsou neskutečně zlí!!!
Naštěstí jsem holčičku pohřbila do hrobečku, mohlo to ale dopadnout jinak-to ráno jsem měla volno... Tak rychle a v slzách jsem jela poprvé......
Moc mi chybí, moc......

Láska na první pohled
Nejněžnější andílek BUBLINKA




Zpět