Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Kdo chodí tmou...
12. dubna 2014, OS „MŇAU SOS“ – Era
Kdo? No přece my, kočky, to říkám já, Mája.
Jsem prý hodně neposedná, svérázná, problematická a paličatá kočka. Špatně se přizpůsobuju, respektuji jen někoho...
No, já nevím, ale říkají to o mně. Prý jsou se mnou potíže a trápení.
Co jsou to vlastně potíže a trápení? A co je to „problematická, nepřízpůsobivá a svérázná“? Co vlastně znamenají všechna ta slova?
Já to, lidi, fakt nevím. Nebo jsem to spíš moc nevěděla. Až do dnešní noci.
To jsem tak chodila tmou po našem kočkáriu. To my kočky, jak už jsem řekla, děláme – chodíme tmou, lovíme, pozorujeme, co se kde šustne, kde kdo co dělá...
Obyčejně se u nás v noci nic zajímavého neděje, ale dnes v noci jsem nestačila koukat.
Tmou totiž nechodíme jen my kočky, ale taky lidi. Někteří jen tak projdou, spěchají domů, jiní bloumají, jiní se dokonce nocí procházejí - nejčastěji ve dvou, tedy nevím, co na tom mají - je to prostě různé.
Jenže tyhle lidi sice spěchali, ale nebloumali, ani se neprocházeli.
Bez okolků zamířili k našemu plotu.
Zajímalo mě, co tam budou dělat.
Jdu tedy blíž a koukám a koukám...vůbec to nechápu.... v rukou jednoho z nich se zalesklo něco velkého, podivného, co neznám, ale co začalo párat náš plot.
Dost jsem se lekla, že oni se chtějí nastěhovat k nám, do našeho kočkária? Asi nemají kam jít a doslechli se o naší hodné královně a jejím muži, kteří se o nás tak hezky starají. Třeba také potřebují, aby o ně někdo pečoval. Jenže nás je tu už moc a oni jsou tak velcí.. Ale koukám, že to není ono, čeho bych se měla bát. Vlastně se nemusím bát, oni u nás ani nechtějí bydlet, ani nikoho z nás nechtějí odnést.
Vidím totiž, že vypárali kus plotu a s ním tu bedničku, do které hodní lidé házejí takové podivné kulaté věci, vy lidé tomu říkáte peníze, za které nám pak naše královna pořizuje veterinární péči, granulky, mňam konzervičky, stelivo, prostě všechno to, co potřebujeme.
Než mi došlo, co se to vlastně děje - lidé tomu myslím říkají krádež – tedy že nám někdo krade naše peníze, bylo po všem.
Kasička s penězi zmizela, s ní i ty podivný lidi, v plotu zůstala jen obrovská díra...
Tedy řeknu vám, že v tu chvíli jsem začala litovat, že nejsem lev, nebo alespoň tygr, levhart nebo nějaký jiný náš příbuzný, který by těm lidem, co nám sebrali naše peníze, dal co proto. Vysvětlil jim, že krást se nemá...
Jenže já jsem jen obyčejná malá kočka. Tak jsem si alespoň sedla k té díře a hlídala, aby k nám někdo nepovolaný nevlezl a nebo nějaká naše rozespalá kočka neutekla dírou ven a něco se jí nestalo.
Jenže jsem za chvíli usnula.
Ráno mě probudila naše královna, která stála bezradně nad dírou v plotě. Kasička pryč, peníze pryč a další škoda na plotě, tedy další výdaje, něco takového říkala. Moc tomu nerozumím, ale myslím, že se ona i její muž hodně zlobili. Byli, jak to jen říkáte, jo, už vím: šokovaní, rozzlobení, znechucení a hlavně roztrpčení tím, co se stalo.
No já nevím, lidi. Třeba ti zloději ty peníze potřebovali víc než my. Pak ale nechápu, proč si o ně naší královně neřekli, ona je hodná, určitě by jim pomohla, tak jako pomáhá nám. Nebo myslíte, že ne? Já vám, lidi, nevím. Moc to nechápu, nechápu, proč to někteří dělají – plíží se nocí a kradou. Jo, to my se taky plížíme nocí a lovíme. Naše kořist má ale stejnou šanci jako my, může utéct, bránit se. Ale jakou šanci má naše králka, která v noci spí a odpočívá?
Co myslíte?
Asi o tom budu muset přemýšlet, abych to pochopila.
Docela mě to totiž zajímá, víte?
Proč vy lidi dokážete být tak laskaví a obětaví, jako naši dva lidé a všichni, kdo jim pomáhají a pak zase bezohlední a nenechaví, jako ti, co přišli dnes v noci tmou, obrali nás o pár korun a zničili kvůli tomu náš plot.
Je to divné. Vy jste někteří asi jako my, že? Taky šelmy, které chodí tmou a loví... jen pravidla vašich lovů jsou asi jiná.
Jo asi to tak nějak bude. Ještě se o tom poradím s ostatními kočkami a uvidím, co mi řeknou. Tak se mějte, já jdu ještě spát, protože dnešní noc byla rušná.
Mňáááu a packu. Za OS MŇAU SOS“ - Era