První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

6. dubna 2014, Evelina Eva

Je to již téměř šestnáct let, kdy jsem ho spatřila poprvé a hned mi něco říkalo-holka, to je láska. A nespletla jsem se. Byl malinkatý, krásné zelené oči a tak sladce růžový čumáček, no prostě můj ideál !
Kde jsem ho potkala? Tak to byl osud, který mi jej nasměroval do restaurace, kde jsem byla se svým tehdejším přítelem na obědě. (Ale to nebyla ta láska na celý život, jako ta s mým kocourkem)
U vedlejšího stolu seděla mě tehdy neznámá paní Marcela a daly jsme se do řeči a nebudu to prodlužovat, no prostě bydlela kousek od tohoto podniku a na chvíli si odskočila. Když se vrátila, tak nepřišla sama, ale s tím nejúžasnějším mourovatým miminkem.
Já ji totiž mezi řečí pověděla, že bych moc ráda měla doma malého parťáka, to jsem ale netušila, že právě ona má doma nadílku maličkých koťátek.
Tak jsem řekla, toho chci, jiného ne! A z restaurace jsem přímo prchala do obchodu, kde jsem pořídila vše, co jsme s Marcelkou sepsaly jako nezbytné a důležité.
Podotýkám, že jsem nikdy žádné zvíře v životě neměla a měla jsem na to pár dnů nastudovat a pochytit veškeré rady a nepolíbený zvířecí začátečník, jako já-no bylo to náročné!
A konečně nastal ten vytoužený den a já si dovezla svého kocourka domů.
Dostal jméno Bushi, je to ale Bugíšek, Bugi, Bug a nejdůležitější člen naší domácnosti. Teď na něj právě koukám, jak občas kulhá a vzpomínám na ty první dny, kdy ještě skákal, dováděl a byl sladkým koťátkem.
Miluji ho a jsem ráda, že jsem tehdy šla právě do té restaurace, která mi obrátila můj život dobrým směrem.
Díky Bugíškovi se ze mne stal pravý kočičí člověk a nechápu, jak jsem mohla do té doby žít bez těchto sametových tlapiček!

Klárka
Nejněžnější andílek BUBLINKA

Zpět