První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

12. března 2014, Kateřina Bednářová

Bylo 8. března, „MDŽ“ :-) a já jsem se rozjela na konec světa do Dolních Černošic,

kam mě večer předtím pozvala paní Alice Oppová. Jela jsem tam s menšími obavami, ale rozhodně s přesvědčením, že si odtamtud odvezu dva kočičí sourozenečky. Potřebovala jsem učinit přítrž svému smutnění po mé milované, odvážné, statečné a samozřejmě nejkrásnější kočičce Anežce, která mi necelé tři týdny předním odešla do kočičího nebíčka. :-( Tímto jí vzdávám hold a děkuju za těch nádherných 12 let, které bych za nic nevyměnila.

Návštěva dopadla dle očekávání, strávila jsem příjemné odpoledne v domečku manželů Oppových a domů neodjížděla s prázdnou. Tímto bych jim oběma chtěla poděkovat za vzornou a láskyplnou péči a starost o 4 opuštěná koťátka, které jim dal kdosi začátkem ledna v krabici přes plot. A nejen za to. Děkuji jim i za všechny ostatní kočičky, o které se starali a starají a za to, že se těch vypiplaných a vymazlených zlatíček dokážou vzdát a svěřit je cizímu člověku – tentokrát tedy mně. A nesmím zapomenout ani na velký dík paní Evě Kopáčové, která se taktéž celý život obětavě stará o opuštěné kočičky a na paní Alici mi dala kontakt.

Od soboty 8. března zase „ŽIJU“, těším se domů a připadám si tam jako doma. Ještě to nejsou ani celé 4 dny, co se Mijunka s Mourečkem stali plnohodnotnými členy naší rodiny a mně to připadá, jako by tam byli odjakživa a že tam zkrátka patří :-) Koťátka se rozkoukala a zvykla velmi rychle, Mourečkovi to trvalo o chlup déle. Větší radost a zábavu jsme už dlouho nezažili. Jsou čistotní, baští a pijí ve velkém, tudíž budeme muset pořídit ještě jeden záchůdek. Zběsile řádí většinu dne a do včerejška i noci. Když je hodně utaháme, usnou zaslouženým spánkem úplně kdekoliv. Postýlky mají po celém bytě, jak ty člověčí, tak kočičí a kromě toho i dost různých šikovných schovávaček a zákoutíček, kde se dá dobře spát i řádit. A nejen „postýlky“ jsou všude. Podlaha našeho nevelkého bytu je posetá: kočičími hračkami všeho druhu, vyhrabaným stelivem (ten další záchůdek bude krytý, snad se jim také zalíbí), oškrábanou kůrou z větve bezinky (děkuju za ní, pane Oppo, samozřejmě vede nad nově pořízeným škrabadlemJ), věcmi z psacích stolů mých dcer, kousků prádla ze sušáku, které si tak rádi stahují na zem, rozházené travičky a peletek z mističky, do které někdo „omylem“ skočil v zápalu hry… atd. atd…. A pro mě je na to na všechno moc krásný pohled! :-))

A já? Učinila jsem přítrž truchlení, ač jsem tomu tak úplně nevěřila a mohu to doporučit všem v podobné situaci, protože jiný lék neexistuje.

Mijunka s Mourečkem posílají moc pozdravů jejich zachráncům a také svým dvěma sestřičkám Marionce a Mátince a drží jim všechny drápky, aby rovněž co nejdříve našly láskyplný domov a opravdovou rodinu.

Všechny moc zdraví Katka Bednářová s rodinou z Prahy 6 – Ruzyně
(posíláme i pár fotek)

Jak jsme přišli ke koťatům?

2. zpráva z nového domova

Zpět