Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Kouzelný kafemlejnek - 13. kapitola
18. ledna 2014, Eva Beranová
Nečekaný vánoční dárek Vovískovi si vyšli na Štědrý den do zahrady. Doma měli všechno připravené. Ve spíži na míse salát, rybí řízky obalené, jen smažit! Připomínám, že kapříka nezabíjeli. Rybí řízky, to bylo obalené filé z mořské tresky.
Pan Vovísek tentokrát nenesl v ruksáčku dalekohled, ale nesl kočičí konzervy a láhev vody koťatům na pití.
Paní Vovísková nesla v tašce teplé mlíčko ve staré termosce, svícen se svíčičkou, prskavky, ořechy a lůj pro sýkorky.
Bylo pozdní odpoledne. Sluníčko si už sedalo na obzor. Zdálky byl slyšet křik sáňkujících dětí, které si tak krátily čas čekání na štědrovečerní večeři a hlavně na dárky.
Vovísků došli k zahradě. „Šmudlíci, večeře!“ zavolala paní Vovísková u vrátek. Po vyšlapané cestičce se rozběhla naproti tři koťata. První utíkala Drákulka, za ní Macíček a poslední Térinka. Poslední?! Kdepak, ještě něco běželo! „Hele, hranostaj!“ vykřikla paní Vovísková. Pan Vovísek se rozesmál. „Podívej se pořádně, Irčo! Hranostaj má v zimě jen špičku ocásku černou a tohle má celý ocásek černý a dokonce na zádech dvě černé skvrnky!“
„Petře…to je…další kotě! Kde se tu vzalo?!! Divila se paní Vovísková.
Kotě byl kocourek a choval se tak samozřejmě, jakoby sem patřil. Ostatní koťata se chovala zdrženlivě, dávala mu najevo, že se tak snadno k nim nevetře, ať je vetřelec sebedrzejší. Kocourkovi to nevadilo. S chutí se najedl. U misek se odstrčit nenechal. Po jídle začal dovádět. Poletoval po sněhu jako koule.
„To je ale veliká sněhová vločka!“ smál se pan Vovísek.
„Budeme mu říkat Vločka … nebo Vloček … Vločík … Vločíček…“ upravovala mu jméno paní Vovísková. „To je ale dáreček,“ pokračovala, když kocourka sledovala, „štědrovečerní dárek, nečekaný štědrovečerní dárek, že tys mi ho sem podstrčil, Petře!“ obrátila se na pana Vovíska.
Pan Vovísek se tajemně usmíval pod prošedivělý knír a mlčel. Potom zapálili svíčičku, postavili ji i se svícnem na zasněžený stolek. Lůj pověsil pan Vovísek na strom za plotem, aby koťata sýkorky neplašila. Po ovocných stromech rozvěsil několik prskavek a postupně je zapaloval. Koťata sedla na zadečky a vyjeveně koukala na ten div. Rozlouskli několik ořechů, pečlivě posbírali zbytky prskavek, zhasli svíčičku, pohladili koťata a řekli jim, že je Štědrý den, a šli domů. Cestou se dívali, jak se v oknech rozsvěcují stromečky. Pospíšili, aby si také rozsvítili svůj maličký stromeček a slavnostně spolu povečeřeli…
Paní Vovísková našla pod stromečkem tašku na kolečkách, aby mohla lépe dopravovat jídlo koťatům na zahradu, pan Vovísek tam měl beranici, rukavice a šálu pro své služby na meteorologické stanici, kdy i ve vánici musí venku obcházet různé přístroje na měření počasí.
12. kapitola