První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

11. ledna 2014, Táňa Kejblová

Já bydlím na vesnici v těsné blízkosti rušné vozovky, takže divoké zvířátko aby pohledal.
Do Brna se jezdím často léčit, bydlím u své kamarádky Yvony a zvířátka za námi chodí na parapet okna bytu ve středu města pod Špilberkem. Byt má okna do zahrady, je ve čtvrtém patře. Dvě hrdličky, sýkorky, vrabečci, brhlík a holubi navštěvují kamarádku čtvrtý rok. Pokaždé, když vyvedou svoji rodinu, nezapomenou se Yvoně pochlubit. Po dva roky, ale máme na stravu a byt další zvířátka. Dvě veveří holčičky, nebo možná kluky??
Vědunka je menší, kožíšek má melírovaný černo-měděný a je neklidná. Tečerka (Thatcherová) - kožíšek tmavohnědý a je vidět, že šéfuje na parapetu právě ona. Jsou překrásné, zvědavé a vzteklé. Bydlí každá zvlášť a navštěvují nás také sólo. Byla jsem svědkem, kdy Vědunka vešla na vnitřní parapet do místnosti a dlouhým pohledem sledovala dvě ženské, které s vykulenýma očima a bez dechu, ztuhlé z metrové vzdálenosti sledovaly, jak se maličká veverka naklání, aby viděla do pokoje. Venku těsně u okna mají krmítko plné loupaných lískáčů a vlašáků. Levou ručičkou nazvednou poklop krmítka, hlavičku ponoří dovnitř a pravou ručkou vytáhnou pochoutku. Někdy dlouho sedí a hodují, ale častěji snědí několik jader, zapijí vlažnou vodou a mizí nad naše hlavy, kde pod střechou mají svoje hnízda. Právě to nadzvedávání a následné položení poklopu krmítka se ozývá na celý Špilberk. Veverky poklopem třískají a dělá jim to potěšení.
Jablíčka, mrkev, dýňová semínka, kůrečky sušeného chleba, šípky ba i šišky odmítají. Něco vyhází vztekle ven a zbytek vybíráme a vyhazujeme sami, aby naše princezny neměly důvod se rozčilovat. To se pak ozývá pískot, vrčení a dupání nožičkama. Potěšily jsme je ale i vystýlkou do hnízdeček.
Na Vaňkovce v Brně totiž byla ekovýstava, kde nějaká firma prezentovala stroj, který recykluje hadry. Vyprosily jsme pro naše krasavice měkoučký nadýchaný materiál podobný vlněným česancům, kterými rozmazluje svoje veverušky Kateřina ze Záchranné stanice veverek Pinky. Vystýlka má úspěch a my zase radost, když vidíme, jak si chlupáčci cpou doslova plné hrsti do pusinek, a s široce rozevřenou tlamičkou rychlostí blesku šplhají ustlat si pelíšek. Asi týden se konají veveří námluvy-hlavně v noci plechový parapet duní, poklop krmítka tříská, veverky prskají, piští a dupou. Jsme moc rády, že je máme a že nám svoji bezvadnou „Veveřáckou kronikou“ Katka a Petr Soukupovi pomohli ke krásnému soužití s veverkami Vědunkou a Tečerkou.
Táňa

Zpět