První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

1. září 2013, Markéta Holečková

Od rána jsem seděla u počítače a „trávila“ svůj volný čas na Facebooku. „Je to ale žrout času – tenhle Fejsbůk, že jo kočky moje, co? Hahaha,“ pokusím se o vtip. Mých šest koček na mě hledí s výrazem: „Hmm, žrout času, kdyby sis s náma radši hrála, česala nám kožíšky anebo nás aspoň pustila na chodbu, abychom se proběhly, když už s tebou není ničehož nic.“
Dyť já vím, myslím si, zvednu se a jdu otevřít dveře do chodby činžovního domu, kde bydlím už 25 let. Největší 5letý kocour Felix vyrazí, jak když do něj střelí, div mi nepodtrhne nohy a drápkama zpracovává ještě zavřené dveře. „No jo, už jdu, už jdu…!!!“ otvírám dveře a kočky se se zvednutými ocásky řítí ven, jéééééééééééééé. Škobrtám mezi hemžícími se chlupatými tělíčky, abych otevřela ještě dveře na miniaturní balkónek do vnitřní zahrady na horním Žižkově, kde mám svou mini-zahrádku a kde mají kočky svůj mini-ráj. Na zem pokládám košík se senem a upravuji starý prodrápaný kobereček na starém botníku, aby kočičáci měli pohodlí. Rozhlížím se na tu krásu: ta zeleň ze zahrady, rozjařené sýkorky, má bujná vegetace, malé sukulentní zahrádky a hemžící se domácí zvířectvo – pravá pastva pro oči a duši…
Ale jako pravý civilizovaný člověk se vracím k civilizaci a jdu opět čumět do Facebooku.
Ech, hehehe, hmmm, jéje, ajajaj, ufufuf, ahaaaa… Mou civilizovanou řeč přeruší kočička Madlenka, mňaumníkmník??? Odtrhnu se a přejdu do lidštiny: „Co pak, Madlenko? Copak se děje?“ Mňaaaaaúúú! „Mám jít někam s tebou? Mník. A odběhla.

Pokrčila jsem rameny a zase zabředla do civilizace… Po nějaké chvíli se Madlenka objeví znova a tlamičce nese cosi – Mňaúaúaúúú! cedí skrz tlamičku. Podívám se a zabrejlím pořádně. Trojbarevná kočička Madlenka mi přinesla dárek, největší poctu, kterou kočka člověku může dát, rozdělit se s ním o kořist… svůj úlovek – myš!!! „Ale to je hodná kočička, děkuju ti, Madlenko, to je krásný dárek! Z úcty ke kočkám ohýbám své ztuhlé tělo a přijímám dárek… Madlenka, která dostala ode mne velké pohlazení, odbíhá zase na lov… Sbírám dárek z koberce a zabrejlím: v ruce držím kus aloe. Holt i kočky se modernizují, už nenosí myši, ale léčivé rostliny:-)))

Zpět