První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

20. června 2013, Hana Fuksová depozit Žikov

20.6.2013 nás opustil kocourek Julínek, sluníčko které svítilo a hřálo a jeho zář vydržela i když člověk musel od něj odejet nebo odejít. Kočičí osobnost, která je prostě všude. Kocourek na kterého jsme se vůbec nikdy za celou dobu, co byl u nás nemuseli zlobit, protože byl opravdu moc a moc hodný. Kocourek, který neměl v životě příliš štěstí. 5let prožil v bytě množitelů koček zřejmě mimo jejich zájem, protože když přijel k nám byl to velmi plachý kocourek. Přijel se svraštělým ouškem, protože jeho majitelé mu neposkytli pomoc a nechali ho prasknout. Po nějaké době u nás začal být sebevědomější a moc rád si chodil pro pohlazení. Když přišel někdo cizí tak se držel stranou a tím bohužel ztratil šanci jít do nového domova. Byl to kocourek, který je veliký kamarád se všemi kočičkami a také všechny měly rády jeho. Bohužel letos onemocněl a prodělal tři záchvaty mozkové příhody. Ta dnešní, která ho přepadla v noci byla bohužel definitivní. Byl neskutečně statečný, vždy když měl záchvat, zůstal nehybně ležet, po chvíli za sebou táhnul celou polovinu tělíčka a tak moc se snažil a znova a znova se stavěl na pacičky, až se na ně postavil. Měl obrovskou touhu a snahu a lepšil se ani ne den ze dne, ale z minuty na minutu. Paradoxně od své první příhody byl neskutečně mazlivý a chodil vítat všechny návštěvy, užíval si dobroty a zvýšenou pozornost. Byl první všude, u jídla, u mazlení, u procházek po depozitu na které kočičky každý den chodí. Měl hodně příznivců u našich pravidelných návštěvníků a mezi nimi jednu moc hodnou paní Ivanu Ondřejovou, která kdyby mohla, vzala by si Julínka už dávno domů. Má ale pejsky a nemocnou kočičku a proto nemohla dát Julínkovi domov, který by si zasloužil. A tak zachovávala Julínkovi přízeň starostí o něj a nikdy na něj nezapomněla s dárkem. Jsme moc rádi, že alespoň takto měl spřízněnou dušičku a že tímto způsobem měl někoho komu patřil. Moc děkujeme za vše.
Julínku, dneska jsi nám způsobil moc velikou bolest, je a bude to tady bez tebe hodně těžké. Je to jedna z nejhorších situací, kterou člověk zažívá. Všude tě tady vidíme, je to jako by jsi tu stále byl. Jenom tvoje prázdná mistička a tvůj prázdný studený pelíšek nás vrací do reality. A Střelka, která nechápavě kouká když se jde hladit, kde jsi? Vždyť jste chodili pořád spolu….. Ostatní tvoji kamarádi jsou dnes zaražení. Asi by jsi tomu nevěřil, ale ani Uhlík nebo Zachýsek nezlobí. Jen se dívají zvláštním pohledem, jako by věděli. I Lordíček se pořád dívá za sebe kde jsi. Chybíš tady a budeš už vždycky chybět. Když už se to muselo stát, jsme jen rádi, že už tě nic netrápí a nebolí. Tak tam prosím vyřiď veliké pohlazení všem od nás. Máme tě moc rádi Julínku, nikdy nezapomeneme.

Zpět