První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

18. května 2013, Alice Oppová

Chcete mě?

Hledám domov, kde budu mít aspoň chvilku klid. Tady je to pro starýho kocoura mňaufakt o nervy. Přemnožená pernata od samýho kuropění řve, z budek piští mrňousci. Nezamhouřím oko ve dne v noci. U řeky zas kačeři, nemůžu se ani napít. Na mý drápací větvi se vyvaluje želva. Kde se vzala, tu se vzala? Jakoby tu těch vodních potfor nebylo až dost:-( U dvířek do pokoje na mě číhaj rozjívený holky trixáčí v čele s mámou Trixínou. Nemůžu si dáchnout ani na trávě a rozvalit se na dvorku. Všude samá hovínka vod ježků a kun. Aby ne, když je krměj, když je tu vyhlášená ježko-kuní jídelna. A aby toho nebylo málo, měli jsme tu strašnou kalamitu. Včera v pátek totiž spadla půlka velikánskýho stromu. Ležel jsem na lavičce vedle tý mojí co drápkala cosi na notebooku, místo aby se mnou šla na břeh. K víčeru se zvedl vítr a ozval povědomej praskot. Přesně jako loni, kdy spadla větev z ořechu do záhonu s rajčaty. Obešli jsme celou zahradu, břeh a cestu kolem domu. Nikde nic. Mňauže za půl hoďky zase praskot. Znovu na obchůzku a zas nikde nic. Jen si ale sedla k notebooku a já se zas uvelebil na lavičce, ozvala se mňaufakt strašná rána. Tfuj to jsem se lek:-( Přesto hrdinně běžel s tou mojí po zvuku a koukali jsme jak puk. Šmankočko na cestě k brance ležela půlka zřícenýho prý 105letýho a 23m vysokýho cypřiše, nejvyššího z celýho okolí. Průchod k brance zavalen. Jirka na montáži. Což o mě, já se vodcaď dostanu pod plotem nebo přes plot. Horší s tou mojí, co stěží leze? MňaukyVelkékočce Jirka ráno přijel a strom rozřezal. Zbyla z něj menší půlka. Zato na dvorku je obrovská hromada z větví a kmene. Mňaužel super schovávačka a číhačka drzých trixat:-( To už je na mě starýho Moura mňaufakt dost:-( Hledám domov, kde mě přestanou pořád fotit a otravovat s „Moure, napiš něco“. Kde nebudou rozjívené holky trixáčí, kočkodravý Lindan, mraky ptáků, kachen, ježků, kun, žab a bůhvíjaký havěti. Kde nebudou padat stromy. Kde někdo vezme ohled na mý starý kocouří kolena. Naši a vetyně říkali, že mi bude bezmála 20let. Nevím, počítat neumím. Nepamatuju se, kdy jsem se narodil, ale asi už hóóódně dávno. Pamatuji si jen na maminku Žofinku, o které ta moje říkala, že umřela stářím ve svým novým domově v roce 2008. A já jsem tady od června 2006. Chcete mě? Mňausím, ozvěte se. Čekám. Posílám vám pusu čumákovku. Mourajz:-)

Povídání XXVIII
Povídání XXX

Zpět