Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Briťák Míša a ti druzí
5. května 2013, Jarka Svobodová
Kdyby tyhle řádky četla naše kočka Viki, určitě by se vzteky poprskala. Kdepak ona by patřila do kategorie „a ti druzí!“ To je tedy nehoráznost!
Jenže teď bude řeč o třetím Míšovi od sousedů. Doteď měli dva perské kocoury bílé barvy. Oba kocourci se dožili při své dobrodružné nátuře celkem přijatelného věku patnácti let. A to přesto, že nebyli žádní peciválové, ale často se ladně a beze spěchu pohybovali v naší ulici mezi auty nebo taky pod auty, tu přelézali ploty do cizích zahrad, a ten druhý dokonce učinil návštěvu našemu zrzavému Míšovi přímo v našem domě, ačkoliv si byl moc dobře vědom, že náš pes si žárlivě střeží svoje teritorium, a kdyby ho nachytal, pěkně by mu „načechral pírka“.
Třetího Míšu si soused pořídil kolem Vánoc. Rozhodl se ho poprvé vyvenčit s prvním přijatelným jarním dnem, který se letos bohužel konal až v polovině dubna. Jelikož v době Vánoc byl nedostatek bílých perských koťátek, objevil někde na internetu bílého britského kocoura. A ten byl hodně podobný jeho peršanům. Akorát to zatím vypadá, že náturu bude mít tenhle briťák trochu divočejší.
Když jsem ho spatřila u nich na zahradě, byla jsem překvapena jeho hyperaktivitou. Sedmiměsíční bílý kocour byl na své měsíce velký, s dlouhýma nohama. Chvíli nepostál, stále něco objevoval a pročmuchával. Tím se stalo, že si také strčil svou oslnivě bílou hlavu do krbu. Hned mu ji páníček vydrbal a vykoupal, ale moc to nepomohlo. Hlava od té doby je nějaká ušmouraná. Ale Míša si pokoj nedá. Objevil na zahradě domeček pro panenky, který patří sousedovic malé vnučce. Byl tam coby dup, ale neobjevil tam nic zajímavého. Tak použil domeček coby odrážedlo, díky němuž se bez problémů ocitl na plotě, který spojuje naše zahrady. Náš pes zrovna nebyl na dohled, a tak hurá za dobrodružstvím.
Bellák se za chvíli objevil, snad ho čuchal z dálky, takže Míša vzal zpátečku. Ale z druhé strany nemají jejich sousedé psa, takže tam se dostal Míša mnohem dál. Došlo to až tak daleko, že se na jejich dvorku do něčeho zapříčil, takže musel být nalezen a potupně vytažen. Ještě že ho objevili.
Naše Viki přišla s novým kocourem o zapáleného obdivovatele. Tím byli oba perští Míšové. Tklivě na ni pomňoukávali za plotem, snažili se, aby o ně projevila zájem a klidně by i vlezli do chřtánu našemu Bellákovi, jen aby si jich Viki všimla. A tohle byla voda na její mlýn. Posedávala po naší zahradě, pokud možno pozadím k Míšům, aby jim dala najevo, co jí můžou, a že ona je nad ně příliš povznesená. Určitě by zájem taky měla, ale dělalo jí dobře, jako typické kočce /stejně jako typické ženské/ dělat drahoty.
A teď ji za její pýchu pánbůh potrestal. Míša nemá o stařenku zájem, chová se skutečně jako nevychovaný puberťák k babičce. Lítá si po zahradě, nikoho si pořádně nevšímá, je všude a nikde. Zatím o pěkných dnech za plotem ho fascinovaně sleduje náš pes a kočka. Ta dokonce šla tak daleko, že jednou přelezla plot k sousedům, aby se k novému Míšovi trochu přiblížila a trochu na sebe upozornila. Jenže si jí ani nevšiml!
Taková pohana! Kde jsou ty doby, kdy dokonce jednoho perského Míšáka prohnala po jeho zahradě a zahnala domů, když ji už příliš obtěžoval.
„Viki, koukej, kocourek Míša,“ lákám kočku k plotu, kam jí utekl. Ale ona dělá, že neslyší. Kdo ví, zda se nebojí, že ten nezdvořák by po ní ještě sekl packou, a třeba by nezůstal jen při tom!
Míša však namísto naší kočky miluje vodu, takže leze do sprchy, a hlavně jeho pán musí dávat pozor, aby mu nevlezl na zahradě do bazénu. Ačkoliv takový živel, jako je Míša, by se jen tak neutopil.
Nedávno zase otravoval papouška v kleci. Jejich babička, co bydlí v přízemí, ho chová za okny. Míša se v pohodě procházel po jeho kleci. Já jsem letěla pro foťák, abych udělala nějaké snímky. Ve chvíli, kdy mě kocour spatřil, změřil si mě ledovým pohledem, a byl fuč. Kdepak, nechat se jen tak očumovat. 
Takže Viki zase sedává na svém sloupku na přední zahrádce, kudy chodí rodiče se svými ratolestmi, a ty jsou z naší kočky stále uchvácené. Ona se sice tváří, že ji to moc nebere, ale vím, že v duchu vrní blahem. A taky toho ze sloupku hodně vidí a slyší, ačkoliv není moc k polapení. A nedivila bych se, že v koutku duše doufá, že puberta Míšu brzo přejde a on zjistí, že i kočičí babičky mají své kouzlo.