První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

12. ledna 2013, Dan a Hanka Zelinkovi

(a učinili významný objev)
První srpen budeme mít asi navždy spojený s neobvyklým nálezem našich dvou posledních kočičích chovanců, kdy jsme před rokem během dvou mimořádně chladných a deštivých dnů našli nedaleko našeho domu v cizí

zahradě polomrtvé, vyhublé a zubožené koťátko, které se nám povedlo zázrakem vrátit do života a den nato jsme uprostřed lesa zase sebrali vystrašeného syčícího kotěcího chlupáčka (viz náš loňský příběh „Jak Waldík a Pulák Karlík ke štěstí přišli“).
Rozhodli jsme se tedy, že by bylo správné letos oslavit 1.výročí Karlíkova zmrtvýchvstání a Valdíkových nalezenin formou podvečerního posezení u ohně spojeného s nezbytným grilováním. Narozdíl od loňska byl krásný teplý letní den a dnes již velcí a „rozumní“ kočičáci s námi trávili chvíle volna na zahradě a víc než naše vzpomínání, co bylo před rokem, je samozřejmě zajímalo zlobení a lítání po

zahradě, obhlídka ptačích budek, a také soutěžení, kdo nanosí více živých myšek do chalupy. Když se pak ale rozpálil oheň, tak pochopili, že bude dnes možná v misce nějaká ta dobrota navíc a samozřejmě se to také hned nějak rozneslo po okolí, tudíž se kolem naší chalupy začaly stahovat veškeré kočky z okolí z řad našich současných i minulých chovanců. Tak jsme seděli, povídali si a grilovali, obklopeni místní smečkou, kde se zřejmě všechny kočky domnívaly, že dnes se griluje právě pro ně.
Protože bylo ještě světlo a doba dovolených, kdy v naší okrajové části vsi bývají všichni její lidští obyvatelé a o teplých večerech zpravidla korzují kolem kostela a tedy i naší chalupy, scházeli se postupně sousedé u našeho plotu s tím, že s námi prohodí pár slov. A tak povídáme, že slavíme zmrtvýchvstání a nalezeniny, ukazujeme všem naše kočeny, jak vyrostly a představujeme též okolosedící gratulanty:

„Támhle přišel popřát také Dedly“, povídá Hanka. A sousedka č.1 povídá: „ne, ne, to je přeci naše Číňanka, ta u nás spává za stodolou“. Soused č.2: „ale prosím vás, vždyť to je náše Cizí, má u nás v krabici ve verandě 2 koťata“. Sousedka č.3: „ jo tamhleta Šikmooká, ta nám chodí vždycky na oběd“. Po chvilce se přišla Hance otřít o nohu 18letá babi Bezva a Hanka povídá: „copak Bezvo, vždyť už si jedla“ a soused č.2: „copak Černá, co tady loudíš?“. Sousedka č.1. „ Jo Bezocasá, té náš pes Míša ukousnul ocas, když ještě byla kotě, ale to už je neuvěřitelných 17 let“. Nově příchozí sousedka č.4: „Tahle bez toho ocasu, ta byla v naší chalupě, když jsme ji před 3 lety kupovali a dodnes k nám chodí“.

Podobně pak přišly na řadu i další kočky, včetně našeho místního Čendy (kterého jsme si v kotěcím věku vykrmili, odchytli i vykastrovali) a který se stále drží u nás na zahradě a vždy se objevuje během několika minut po našem příjezdu. Jak jsme ho vždy litovali, co asi dělá a čím se živí v době naší nepřítomnosti (i když má na půdě stále plnou mísu granulí).
Tak jsme se ten den dozvěděli a po 10 letech se navzájem se sousedy poinformovali, že v podstatě všechny místní kočky jsou všude-zdejší, každá z nich má u každé chalupy své (pokaždé jiné) jméno a také většinou svou misku a dokonce ji i leckde považují za svou. S povděkem jsme tak museli konstatovat, že asi máme štěstí (nebo spíš místní kočky), že v naší části vesnice snad momentálně přebývají pouze dobří lidé a přátelé koček, ze kterých občas i nějaké to krmení „vypadne“.

Ještě jeden poznatek na závěr (mimo text příběhu).

Náš Karlík, který si na jaře hrál na kominíka je zase nádherně bílý, ač nám to tehdy připadalo nemožné!
Tedy informace z praxe, pokud na vás bude mít v budoucnu někdo dotaz, jako před nedávnem my, co dělat, když vám kočka proleze kamny a komínem a obalí se mastnými sazemi k nepoznání – stačí jedna koupel nahrubo, o zbytek se kočka postará sama – náš Karlík se z toho doslova „vylízal“ do běla cca již za 2 týdny.
Předešlé příběhy:
Jak se Karlík (asi) chtěl stát kominíkem
Když se chce, všechno jde
Naše mise byla napodruhé úspěšná
Třeboň prosí o radu
Čištění zubů s Pařezem
O Kulíškovi – bojovém plemeni kočky
Dedly Mour
Káča třetí - příběh rozmazleného kavčete

Zpět