Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Už je to rok – Zrzek Robin
28.prosince 20123, Barča Hrvolová, depozit Kočky Bohumín
1. 12. 2012 to byl právě rok, co mi do práce zavolala moje sestra a úplně vyplašená začala vysvětlovat situaci, do které se právě společně s naší mamkou dostala. Před chvilinkou jí totiž volali kamarádi z firmy, která sídlí hned v sousedství naší zahrady, že pod autem je nějaká strašně zraněná kočička, a jestli prý není naše. Jelikož naše kočičky byly na každodenním venkovním výletě, tak se tam sestra s mamkou hned běžely podívat. Vzaly košík a deku a šly zraněné zvířátko odchytit. Než dorazily na místo určení, kočička se stihla poměrně rychle přemístit do oploceného areálu místní školy. A v tuto chvíli začala záchranná akce naplno. Šly zvonit do školy na paní školnici, ať je pustí do areálu. Naštěstí byla paní školnice shovívavá a vůbec jí to nepřišlo divné. V areálu
se podařilo, jak již víme, kocourka Zrzka Robina odchytit.
Tou dobou jsem už byla na cestě z práce a s Miri řešila jeho případnou léčbu. Na veterině Zrzka akutně přijali. Byl v podstatě skoro shnilý zaživa. Během 1. 12. 2011 jej stabilizovali, umyli a provedli základní vyšetření. Zjistilo se, že Zrzek má naprosto rozdrcenou pravou přední tlapku, rozvíjející se rohovkový vřed na levém oku a zlomenou čelist.
2. 12. 2011 Zrzkovi amputovali přední tlapku, kterou již nebylo možno zachránit, byla mu sdrátována čelist a začalo se s léčbou vředu. Po týdnu na klinice, během kterého Zrzek odmítal
jíst, mu byla zavedena hadička do nosu, kterou mu bylo kašovité krmivo podáváno přímo do žaludku. Zrzek to ale začal vzdávat, močil pod sebe a úplně přestal reagovat. Doktorům ani nám se Zrzka však nechtělo uspávat, měl všechny orgány zdravé, rány se dobře hojily a testy FelV, FIV a FIP byly negativní. Posledním pokusem bylo zkusit domácí péči. Tak jsem přes zákaz naší mamky zajela k Miri pro pobytovou klec, nachystala ji u nás doma a pro Zrzka jela na veterinu. Když mi jej doktorka předávala, tak mě hrůzou až bolel žaludek.
Zrzek byl hrozně vyhublý, měl 1,8 kg, z nosu mu čouhala hadička na krmení a na boku se mu zelenala obrovská jizva po amputaci nožky. Já jsem ale byla odhodlaná, že jej zachráním. Prvním úkolem bylo nějak zvládnout krmení. Už první den večer jsem Zrzkovi vytáhla hadičku z nosu, jelikož jsem usoudila, že tento způsob krmení musí být pro zrzka velmi nepříjemný. Začala jsem krmit injekcí v dvouhodinových intervalech. Postupně jsem přešla na krmící lahvičku, do které jsem připravovala domácí vařenou stravu, kterou jsem mixovala. Zrzek se lepšil, začal používat záchodek a celkově začal reagovat. Neustále jsem se Zrzkem chodila na kontroly. Pořád dokola dostával nové a nové antibiotika.25. 12. 2011 přišel zlom, Zrzek se poprvé najedl sám.
Samozřejmě, že jsem to obrečela štěstím. Aspoň ta dovolená, kterou jsem si tehdy v práci kvůli Zrzkovi vzala, nebyla zbytečná. Pak už se vše jen zlepšovalo. Zrzek přibíral astronomickou rychlostí. A zastavil se až na rovných pěti kilech. Ještě však neměl vyhráno, protože jej čekalo ještě několik zákroků a pořád měl velké problémy s dýcháním, protože měl při poškozené čelisti také poškozené nosní dutiny, které se mu neustále rozpadaly. Začátkem března prodělal Zrzek další zákrok – byly mu vytaženy dráty s čelisti, provedla se kastrace a navíc ještě rhinoskopie (prohlédnutí mini kamerou). Rhinoskopie se prováděla kvůli neustálému těžkopádnému dýchání. Potvrdila rozpad nosních sliznic. Doktor řekl, že jediným řešením je rhinotomie (operační odstranění odumřelých sliznic a vyčištění dutin). Tu jsme v tuto chvíli neprováděli, jelikož Zrzek sice jedl a ještě nebyl v tak dobré fyzické kondici, aby operaci zvládl. Bohužel Zrzkovi problémy neustávaly. Z toho jak měl celou čelist prohnilou, než jsme ho našly (po zranění ještě dlouho cca 3 týdny venku), se mu zkazily skoro všechny zuby a dostal silný zánět čelisti. Bylo tedy nutné znovu na operaci. Zoubky se bohužel také nedaly zachránit a tak jsme začátkem léta nechali všechny zuby vytrhnout. Zrzek přitom bral už asi podesáté antibiotika, která mu tím pádem moc nezabírala. Nakonec se Zrzek však zotavil, zase začal dobře jíst a tlamička ho už nebolela. Pořád se však zhoršovaly problémy s dýchacími cestami, rýma byla horší a horší a Zrzek opět přestal jíst a tak přišlo na rhinotomii (vysekání nosních dutin,odstranění odumřelých sliznic a vyčištění). Po konzultaci s lékařem jsme Zrzkovi nechali provést i tuto velmi nákladnou operaci. Zrzek měl měsíc z nosu vyvedený katétr (hadičku), přes který se mu několikrát denně dutiny vyplachovaly desinfekcí a fyziologickým roztokem. Zrzek se však zotavil a dýchá se mu už daleko lépe. Dnes by se dalo říct, že je vzhledem k jeho minulosti naprosto v pořádku. Nejlepší na tomto příběhu však není to, že se nám jej podařilo zachránit fyzicky, ale hlavně psychicky. Na začátku, když jsem si jej přinesla, to byla jen vychrtlá, bojící se kulička rezavých chlupů, která celý den trávila na jednom místě a na záchod chodila jen v noci, když všichni spali a teď je to pořádný kus kocoura, který miluje život, vítá mě u dveří, když přijdu z práce,
leží vedle mě kdekoli jsem a spokojeně přede, má u nás spoustu kamarádů, mezi nimi i pár malých zachráněných koťat, které má moc rád. Přesto všechno je stále plachý a nedůvěřivý k cizím lidem. Asi venku neprožil moc hezkého, a tak zůstává v naší péči a nebude dán do nabídky. Pokud byste jej chtěli adoptovat virtuálně nebo mu přispět nějakou dobrotou, tak vděčnějšího strávníka nenajdete. Viz Kočky v léčení