Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Vánoce přímo kočičí
15. ledna 2006, Soňa Jahelková
Je snad jen velmi málo těch, kteří nemají rádi vánoce a předvánoční čas, přestože často bývá přímo hektický a někdy se ten nezvykle velký ruch přenese i do vlastních svátků, to zejména když očekáváme nějaké návštěvy.
U nás doma to přesně tak vypadá – na návštěvu přijíždějí velké děti a tak slavíme nakonec vánoce třeba i čtyřikrát, nebo zase o den dříve, abychom mohli být všichni co nejvíc pohromadě a jindy jsme zase jen s dcerou a dětmi. Vaření a nádobí a zmatků je u toho až běda, ale doopravdy nikdo neběduje, protože tak to o vánocích prostě bývá a mlsné jazýčky a žaludky se ošidit nenechají. Za všechnu tu námahu, práci a starost je nám ale odměnou společně strávený čas, rozzářené dětské oči, radost u stromečku a kopa dárků, zejména pro děti. A pak najednou všechny návštěvy odjedou, poslední kousky nádobí jsou uklizené v kredenci, předsíň čistě vytřená a všude klid a ticho. Vypadá to, jako když vánoce skončily. Ale to je velký omyl! Možná že skončily ty lidské vánoce, ale právě začínají KOČIČÍ VÁNOCE !!! Kočičí vánoce začínají tak, že do ložnice, kde je nejvíce místa, přeneseme stromeček a ještě celé okolí upravíme, aby se líbilo nejen nám, ale také kočičkám a kocourkům a také abychom my mohli fungovat jako fotoreportéři. Pod stromeček položíme kočičí dárky. Všechny kočičky dostanou dohromady jeden velký dárek a potom ještě spoustu malých – myšky a balónky a ptáčky a kostičky a zase jiné balónky a ještě jiné myšky a chrastítka, zkrátka pro každého něco, celá kopa kočičích dárečků. A když je tohle všechno hotové, pustíme hezkou vánoční hudbu a koledy a také kočičí koledy, aby ta vánoční atmosféra byla ještě vánočnější, otevřeme dveře a zavoláme na kočičky. „Holky, kluci, Ježíšek přišel!“. A kočky se už na to těší, protože si to pamatují z loňska a předloňska a předpředloňska, ale úplně jisté si nejsou a tak vstupují do pokoje jak malé děti. Pomalu, váhavě, jedna po druhé, ale všechny s obrovskou zvědavostí, oči rozevřené údivem nad tou krásou a je na nich vidět, že jsou si vědomé výjimečnosti těchto okamžiků a tak našlapují opatrně a elegantně a ocásky nesou vztyčené vzhůru. A když se vynadívají, tak se vrhnou ke stromečku a pak se zas nestačíme dost vynadívat my na všech těch 9 chlupáčků, kteří okusují stromeček ze všech stran a pilně po něm šplhají a vbíhají mezi šustící dárky. A pal už jen fotíme a fotíme a natáčíme video alespoň na foťák, když kameru zatím nemáme. A ještě musíme pomoct vybalit dárky, protože kočky se na ně těší a jsou vždycky ze všeho radostí bez sebe a hned musí všechno vyzkoušet. Vloni dostali chlupáči kočičí strom-škrabadlo s patrem a letos zas obrovský dřevěný sýr, plný děr jako správný ementál, pošitý šedivým plyšem a vůbec všechny dárky slavily obrovský úspěch a kočičky byly šťastné a my s nimi. A tak si myslím, že se nám ty kočičí vánoce zase letos opravdu vyvedly.
A protože si ještě myslím, že všechny ty fotky od stromečku jsou moc hezké, napsala jsem tohle povídání, abych se alespoň o některé z nich s vámi podělila a abych vám třeba tak trochu dala i návod, jak slavit kočičí vánoce, i když to asi řada z vás dělá. A nakonec proč ne – radosti není nikdy dost a kočičky si jí zaslouží měrou vrchovatou!
Přeji Vám všem krásný rok 2006 a jen samé hezké kočičí zážitky.
Vaše Soňa Jahelková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |