Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Velmi velmi velmi stručná zpráva
17. listopadu 2012, JiPle Agency
S žádostmi o eutanázii se před Vánoci roztrhl pytel, úředníci šílí
„Jsme už z toho na mašli,“ říká řadový pracovníkLIBEŇ 17. listopadu 2012 - Nově schválený zákon o eutanázii naráží na první problémy a vyvolává prudké emoce. Příslušné úřady jsou zaplaveny žádostmi o tzv. smrt z milosti a zaměstnanci nestíhají. Mnozí z nich se krom toho obávají, že nával pro ně nezvyklé práce jim znemožní nákup dárků pro své nejbližší. Znepokojeni jsou i prostí občané.
„Chtěla jsem dceři k svátkům koupit imitaci kočičky z pravé kůže amazonského ještěra. Obávám se, že pro pracovní zatížení na to prostě nebudu mít čas,“ řekla našemu listu Šimona Peauvoirová z Úřadu pro výzkum občanů (ÚVO)
„Současný příval (žádostí) patrně souvisí s blížícími se Vánoci a s nimi spojeným stresem,“, uvedl předseda občanského sdružení Humanitární odboj vůči nemajetným občanům (HOVNO) Karel Telos.
„Právo na smrt je nezadatelné právo každého občana České republiky. S tím ovšem, že smrt není a nemůže být zadarmo. To si náš stát prostě nemůže dovolit,“ uvedl představitel ministerstva financí, který si nepřál být jmenován. „Snažíme se všemi prostředky prosazovat zásadu ‚Zaplať a umři,‘“ dodal…
Podle odborníků existují v zákoně mezery. „Jde zejména o články 1-30 z celkových 32,“ upřesnil Karel Mizerný z legislativního výboru Sněmovny.
Největší zádrhel představuje už článek 3 uvedeného zákona, kde se objevuje problematické slovo „může“ tam, kde by měla být podle legislativce jasně stanovena povinnost obcí poskytnout občanům smrt z milosti, ovšem za předpokladu řádného zaplacení dluhů „Procento občanů, kteří nám umřou a přitom zanechávají dluhy vůči státu potažmo občanům neustále stoupá,“ upřesnil Mizerný.
Z daňového hlediska je ovšem nejhorší situace tam, kde žádní pozůstalí nejsou. „Tito lidé si nám umírají, a stát z toho nemá ani korunu! Naopak – na každého nemajetného zesnulého stát vynaloží v položkách jako je obřadné, spalné a hrobné v některých případech částky v řádu až tisíců korun,“ stěžuje si Mizerný. „To je z dlouhodobého pohledu - i z perspektivy našeho nezatěžujícího členství v Evropské unii - prostě neúnosné,“ dodal.
Na základě výzkumů a statistik by pro běžný chod českého respektive jakéhokoli státu s udržitelným ekonomickým růstem stačilo zhruba 83 procent dnešního práceschopného obyvatelstva. Při zhruba desetiprocentní nezaměstnanosti, tj. lidí, které současná ekonomika nepotřebuje, stále ještě zbývá asi sedm procent osob, kteří nejenže nejsou z hlediska ekonomiky státu potřební, ale navíc z nahromaděného produktu jen berou. „Tento stav je třeba změnit, a eutanázie je jedním ze způsobů, jak se vrátit do rodiny ekonomicky vyspělých a přitom kulturních států,“ soudí například Jiří Schmaid, předseda Kulturního Sdružení Intelektuálů Nové Demografické Linie (KSINDL).
Současný trend k eutanázii je podle Schmaida i dalších odborníků v zásadě pozitivním jevem. „Je to jen důkaz lepší informovanosti a uvědomělosti našich občanů, kteří obrazně řečeno nemají klapky na očích a sami nahlížejí, zda jsou k užitku nebo takříkajíc k ničemu,“ uvedl Schmaid.
Nově zaváděný index užitečnosti respektive přebytečnosti občanů (CRR; z anglického Citizens’ Redundancy Ratio) bude při tomto posuzování významným, třebaže jen pomocným či pracovním nástrojem.
„Těch faktorů a aspektů je více,“, uvedl Schmaid. „Koneckonců je věcí cti každého našeho občana, aby si sám uvědomil respektive přiznal, zda je pro náš stát něco platný či nikoli“.
Jiple