Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Neviditelný Míša čili Kocour v troubě
26. října 2012, JiPle
Další záhada zavřené místnosti vyřešena Nedělní večer na sklonku září, chata. Venku tma a Jana musí do Prahy kvůli pondělní práci. Chybí však kocour. Jeden ze tří. Jeho mourovatí druhové lapení ještě za světla odevzdaně čekají zavřeni v pokoji na odjezd. Ten třetí má ale zas svůj extraplachý den. Je bíločerný (nikoli „černobílý“), takže i v nastalé tmě ho lze ob co chvíli zahlédnout na zahradě, jak bleskově prosviští mezi keři. Domů se mu nechce.
Nutno ne poprvé použít lsti – nalákat ho na chrastění jeho oblíbených sušenek, zároveň však přivázat ke klice dveří provaz a po jeho příchodu do kuchyně rázným tahem asi ze dvou metrů dveře rychle zavřít. Jinak se nesmíme ani pohnout! Empiricky zjištěno, že jakmile by někdo z nás byť jen vstal, u bíločerného by se v mžiku dostavila útěková reakce.
Technika provazu na klice má ovšem svá nebezpečí. Když se kocourek konečně objeví na prahu kuchyně, Jana sedící u PC asi dva metry od vchodu provaz prudce přitáhne a protože to bylo o fous, tj. měla pocit, že jen tak tak kocoura dveřmi nepřiskřípla, je z toho špatná.
Nicméně hurá! Třetí kocour doma, všichni už lapeni, bude odjezd a lidská práce nebude zmeškána….Všechno je tedy v pořádku … až na to, že Míša – ne, nebudeme už déle skrývat identitu onoho darebáka! - okamžitě zmizel.
Pcha! Na nás si nepřijdeš! Podíváme se pod otoman a vytáhneme tě třeba i s použitím smetáku, lumpe! Dívám se. “Není tam“, hlásím.
Kuchyň na chatě je místnost o rozměrech cca 2 x 4 metry a možností kde se schovat tu pro kocoura mnoho není. Když není pod gaučem, může být za toaletním stolkem nebo ledničkou, pod kuchyňskou linkou nebo za kamny se sousedícím sporákem. Prohledáváme za pomoci mobilové baterky všechna zmíněná místa a jsme čím dál víc udiveni. Lump tam není. Utekl snad znovu ven? Kočky se protáhnou leckudy, ale myší dírou – jež může být za rohovými kamny – stěží.
Proboha kam se poděl? Kroutíme hlavami, myslíme na záhady zavřených pokojů z detektivek, snažíme se uklidnit nikotinem … Neděje se něco nadpřirozeného? Má kocour schopnosti, o nichž dosud nevíme? Je snad Míša čaroděj?
Čas letí … blíží se devátá, jsme nervózní a už zvažujeme možnost, že zůstanu na chatě a přivezu Míšu – až a pokud se objeví - v pondělí. Občas se ozve zaklení. Jen doufám, že nebudeme mít námět do jednoho ze záhadologických časopisů … Hodiny tiše tikají … Vtom Jana v náhlé intuici rychlým krokem přistupuje ke sporáku a otvírá šuplík pod troubou. A kdopak nám to tam sedí a ani nedutá?! Již zmíněný bíločerný lump. Obrácen zády do místnosti, nevidí nás a tudíž - jak malé dítě – myslí, že je neviditelný.
Popadnut a ač mu předtím spíláno a krom těžkého sprdunku slibován i trest v podobě doživotního zákazu pobytu na chatě, kocourek na mém klíně hlazen a muckán a slyším se říkat „Ty seš ale šikovnej kocourek!“ Zato Jana sedí dosud zdrcena představou, jak málem Míšu trhla mezi dveřma…. Vznáším technický dotaz: „Jak se do toho sporáku ale mohl dostat?“
„Zezadu, tam je šuplík otevřený“. Ještě že si vzpomněla!
„Tohle už kdysi jednou udělal Matěj, když se mělo odjíždět,“ dodává. Nejen kocouři mají paměť.
Zbývá otázka předávání kocouřího know-how. Naučil Míšu tuhle fintu Matěj, nebo ji ten bíločerný objevil samostatným výzkumem? Ať tak či tak, kocouři zas přišli o jednu zašívárnu A že už jich bylo …
Jsem zvědav, co Matěj – tento Leonardo da Vinci mezi kocoury - vymyslí a předá příště… Co když se naučí lítat?
jiple