První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

29. září 2012, Alice Oppová

Ťape, plašánku náš milovaný, poprvé ses u nás objevil 6. června 2005. Byl vlahý červnový podvečer, seděl jsi v lískovém křoví u studny a vypadal jak zjevení z vesmíru. Z černošedého kožíšku s šedou podsadou a delšími černými pesíky zářily zlaté oči a na čelíčku bílý kosočtverec. Tak krásného kočičáka jsme tady ještě neviděli, ačkoliv do místní vyhlášené jídelny pod studnou chodila a chodí na večeře spousta chlupatých strávníčků. Zmizel jsi ale dřív, než jsme přinesli misku s kuřecím. Nemít fotku mysleli bychom si, že jsi byl opravdu přízrak. Naštěstí nebyl. Zeptali jsme totiž sousedů, těch co nyní mají perouska Mikeše, Evy Kopáčové a paní Černé, jestli nezahlédli vesmírnou kočku, která mění barvy kožíšku a všichni potvrdili, že ano. Že ji prý vídají prokmitnout zahradou už pár let a že to není kočička nýbrž móóóc plachý kocourek. Asi jsi neměl dobré zkušenosti s lidmi, viď Ťape?

Postupně sis ale zvykl chodit na jídlo nejdřív pod studnu pak na studnu a poté i na terasu, kam jsi 8. května 2010 přivedl na jídlo i svojí extrémně plachou přítulkyni Trixínku. No a Trixínka k nám 8. července přivedla vaše dětičky tříměsíční koťátka Týnečku Toničku a Tulísku. Tím jsi, Ťape, své rodině zajistil nejen bezpečný domov, ale navíc ses o ty své holky kočičí vzorně a dojemně staral. Zahříval je v pelíškách, myl jim ouška, kožíšky,

nechával jim nejlepší lahůdky. To nedokážou ani mnozí lidští tátové. Ťape, tys byl OPRAVDOVÝ KOCOUR, VÝJIMEČNÁ KOCOUŘÍ OSOBNOST, TAKOVÁ SE HNED TAK NENARODÍ. Nikdy ses nepral, přesto jsi dokázal najít a uhájit domov své rodině. Rozhodně jsi ale bohužel nepatřil k plašánkům, které když jim něco je lze snadno odchytit natož pohladit a dát jim za krk třeba jen spot proti parazitům. Naštěstí jsi ale neměl žádné problémy s parazity, infekcemi či úrazy, kromě

abcesu levé zadní

tlapky 14. června 2011, kdy jsi byl poprvé u veterináře! Však jen jsme otevřeli přenosku, tak jsi div nevyrazil dveře od spíže s dvířky ven. Raději jsme je otevřeli, abys neměl stres a až do letošního 13. září jsi byl zdánlivě v pořádku. Chodil pravidelně jíst i spát do kuchyňské destinace trixáčí rodinky, vyvaloval se na sluníčku pod lískami a nás ani nenapadlo, že bys mohl mít problém s ledvinami:-( Teprve po třech dnech kdy jsi už méně jedl a více pospával na své oblíbené sesílce pod stolem, jsme

se vydali na veterinu. Hrůza, nález krve prokázal močovinu 72 a kreatinin 654, kritické selhání ledvin. Měl jsi kanylu v pacce, do 23. září dostával infuze, ale marnost nad marnost:-( Kocourku milovaný, báli jsme se, aby ses neudusil-neutopil z embolie plic, a tak jsme se rozhodli pro uspání. 23. září v 17:45 jsi navždycky usnul v Jirkově náručí.

Uložili jsme Tě v krabici schouleného do hedvábného klubíčka, vypadal jsi, jako bys jen spinkal a pochovali do hrobečku vedle Berušky.

Neustále se nám vybavují vzpomínky na naše první setkání, na těch 7 krásných let života s Tebou. Ťape, kocourku milovaný odpusť, že jsme tu zákeřnou nemoc neobjevili včas. Děkujeme Ti za všechno, navždycky zůstaneš v našich srdcích a vzpomínkách. Spinkej tam u Velké kočky či za Duhovým mostem v klidu a pokoj. Vzpomínáme na Tebe Ťape tatínku náš, plašánku milovaný, Tvoji Trixínka Toníny Týnečka Mourek Alice a Jirka

Zpět