První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

7. dubna 2012, Alice oppová

Moure, napiš něco

Co pak jsem na Facebooku? Na psaní jsem vám dobrej. Trixínu jste vyfotili na přání k velikonocům. Já jsem vosk. Lindan dostal škrabadlo od příznivce. Trixína dostala velikánský troj škrabadlo od kluků, Míši, Matěje a Čáry. Já nedostal nic. Proč bych měl něco psát? Ať píše Trixína. Stejně se tu furt jen fláká a drze provokuje. To je pořád Trixi sem, Trixi tam. Hrajete

si s ní na „takový domácí běhání“. Já abych se pak na těch tunelech z koberce div nepřerazil. Madam Trixína musí mít natrhanou pod několika vodama umytou trávu v hrnku. Kdepak by se dáma obtěžovala si jí okousat venku, jako já, starej Mour! Kdyby jen starej, ale i zasloužilej. Kdo je tady sekretář? Já! Kdo tu smolí Moura na bezu bezmála už 6 let? Já! Jaképak jsou zásluhy madam Trixi von ulice? To, že sem přitáhla ty svoje rozjívené děti? Dyť už jsme z nich fšicky na infarkt! „Tak se už nezlob Mourečku. Strašně si tě vážíme. Máme tě ze všech kočičáků nejradši. Ale Trixínka byla opuštěná, od lidí nezažila nic dobrého, tak se nediv, že k nám ty její děti nemají důvěru. Rozjívené nejsou, jen plaché, protože se lidí bojí.

Měl bys být rád, že Trixi holky přivedla, že netrpí někde hladem a nemnoží se. To bys teprv koukal, kolik kočičáků by rejdilo v tvém teritoriu! A s tím focením, přece bys nežárlil? Doteď všechna přáníčka byla s tebou. Jen si vzpomeň, jak tě to štvalo, jak ses mračil, prskal a syčel. Trixínka se ráda fotí, aspoň si od toho odpočineš. A vůbec kdo má pořád koukat na podmračeného Mourajzníka? Tak už něco napiš!“ Teď ne, ale budu o tom přemejšlet. Těšte se, to si teda Trixína s holkama za rámeček nedaj! Přeju vám všem krásný velikonočky. Mourajz

Povídání XXII
Povídání XXIV

Zpět